Vránův, Zámecký mlýn; Lundenburg Mühle

do 19. stol - lichteštejnský majetek

19. století -  firma Hoffmann a synové (v nájmu - RR)

1905 - Lichtenstein (RR)

1919   - Jan Vrána

 1930  - J. V. Vrána.

1936 bratři Vladimír a Jan Vránové, firma J. V. Vrána, spojené automatické parní mlýny v Moravské Nové Vsi a v Břeclavi

Na Mlýnský náhon sloužící pro tento mlýn, i jiné firmy, se napojovalo několika kanálů k odvodnění zdejších lužních lesů i napájení několika rybníků a rozlehlejších zatopených ploch lesů – celé vodní dílo tak tvořilo poměrně hustou vodní síť (zde na Podluží nazývanou járek). Vinula se prakticky přes celé město Břeclava (od 17. listopadu 1924 výnosem ministra vnitra název změněn na Břeclav) v západní části vnitřního města zhruba ve směru sever–jih.

I když po ukončení funkce náhonu k napájení firem zde byl proud minimální a voda se změnila v neuvěřitelně smrdutou pokrytou žabincem s bahnitými břehy a zároveň sloužila k vyvážení odpadu, jako děti jsme ji hojně využívali. V zimě k radovánkám na bruslích, v létě jsme zde pořádali dobrodružné i "válečné" plavby na vlastnoručně zhotovených vorech z transportních palet a řeziva zcizených ze závodu Transporta n.p. Břeclav-Poštorná (tzv. stará Transporta), kolem jehož plotu u zadní části náhon protékal (netřeba podrobně líčit, kolikrát a jak jsme se v tom smradu vymáchali). Stejně tak náhon protékal kolem otevřené plochy Jihomoravských mlékáren n.p. Brno, závod Břeclav, odkud jsme, už jako odrostlejší děti v druhé polovině 70. let 20. století, zcizovali prázdné lahve i s přepravkami a na vorech sváželi do blízkosti prodejny potravin n.p. Pramen, Brno – vždyť jedna zálohovaná lahev stála 1,– Kčs, stejně jako nanuk... Jenže na plochu mlékárny bylo ze sídliště hodně vidět, proto jsme vymysleli jiný způsob snadného, ale nezákonného zisku. Nedaleko před Vránovým mlýnem protékal náhon také kolem Pivovaru Podlužan – Jihomoravské pivovary, národní podnik Brno. Při jedné dobrodružné výpravě v převážně opuštěném břeclavském zámku a hlavně jeho hospodářských budovách, jsme se dostali přes klíčovou střílnu na zeď obezděného, ale nezastřešeného skladu opět přepravek s prázdnými lahvemi – to vše spolehlivě kryto bujnou vegetací přeúrodné jižní Moravy. Odtud jsme pak přepravky spouštěli na lanech za zeď, snesli k náhonu a za jezem nakládali na speciálně vyrobené úzké (ale vratké) vory. Těmi jsme dokázali proplout jalovým obtokovým kanálem pod budovami mlýna, za ním na rybníce přeložit na vory normalizované šířky z transportních palet a opět lifrovat do obchodů (abychom nebyli nápadní, museli jsme do vícero po městě, k čemuž nám opět dopomáhala vlastní lodní doprava na náhonu). Měli jsme tak sdostatek finančních prostředků, které jsme ale neprolévali hrdlem či neprokouřili, ale projídali a hlavně používali pro nákup sportovních potřeb a nářadí (hokejky, puky, fotbalové míče, tenis, badminton atd.). Byli jsme tak nejbohatší parta v širém okolí. Jenže bohužel s jídlem roste chuť a začali jsme to přehánět. To asi někdo v podniku zjistil, závodní stráž se zaměřila na kontrolu skladu a... brzo nás měli. Naštěstí se nám při výslechu příslušníky Sboru národní bezpečnosti – Veřejné bezpečnosti podařilo vše "hodit" na tuláka, jenž na půdě koníren skutečně přespával, a udělat ze sebe jen zvídavá neviňátka. S finančním příjmem byl však bohužel konec, ale čistý trestní rejstřík nám zůstal...

Dnes je vše jinak: Mlýnský náhon je již vyčištěn, některé jeho úseky jsou zatrubněny; dlouhé úseky kanálů taktéž, či dokonce zasypány; kromě rybníku hned za mlýnem byly ostatní rozlehlejší vodní plochy též zasypány (to vše s výstavbou krajské Nemocnice Břeclav, dalšího sídliště, přilehlé infrastruktury); pivovar po zpackané privatizaci na začátku 90. let 20. století ukončil činnost, ale dnes naštěstí opět vaří tekutý chléb pod novým názvem Zámecký pivovar Břeclav spol. s r.o.; ze staré Transporty je již jen zplanýrovaná plocha; taktéž mlékárna zlikvidovaná; i přes 30 let plánů na obnovu je zámek dnes opravdu prakticky ruina; z jeho hospodářských budov jsou však dnes rodinné domky a ubytování pro turisty hojně přijíždějící obdivovat i vychutnávat krásy a plody jižní Moravy. A dnešní dětičky raději buší hry na moderní elektronice a mládežníci vandalují i napadají spoluobčany... (JH)