Valchu v Podlesí koupil od německobělské vrchnosti dne 29.října 1783 za 5000 zl. Josef Geissler (Geiszler, Geisler), papírnik z Nového Města pražského, když mu v Praze roku 1775 papírna vyhořela. Valchu koupil i s polem a přeměnil ji v papírnu. Za 6 let ji roku 1789 prodal svému synu Josefovi, který otci její o něco vyšší cenu 5400 zl. zaplatil ve dvou splátkách, v den koupě složil 1276 zl. a zbytek 4184 zl. o 7 let později roku 1796 25) . Josef (* 1759) se dva roky předtím oženil s Rosalií, dcerou Františka Wehusteského. Papírník Josef Geissler ml. platil do vrchnostenského důchodu roční činži 80 zl. s povinností dodávat do vrchnostenské kanceláře papír (po 1 rysu velkého konceptního a velkého kancelářského a půl rysu velkého poštovního), za pole měl vyměřen nájem 3 zl. 30 kr., ale stavební opravy v papírně šly na jeho náklad. Papírník byl svobodný, nerobotoval, ale zato se řídil dalšími nařízeními vrchnosti. Musel se starat o řádný odtok vody, chránit břehy, lovit ryby směl jen pro vrchnost, jinak by byl pokutován 10 říš. tolary. Nápoje byl povinen kupovat jen v Bělé, rozumí se vrchnostenské pivo, jinak mu hrozila opět pokuta 3 říš. tolarů.
Josef Geissler v Podlesí vyráběl ruční papír 18 roků. U jeho otce a pak i u něj pracoval v papírně tovaryš Josef Lang, jehož synům Josefovi a Antonínovi byli oba papírníci kmotry. V matrice narozených je u tovaryše Josefa Langa uvedeno ,.Papiermacher", u Josefa Geisslera ,. „Papiermeister“).
V roce 1807 Josef Geissler výrobu ručního papírnu v Podlesí ukončil a papírnu 10.června toho roku prodal za 9800 zl. Michalu Josefu Kleinheinsovi, který zřejmě ve výrobě papírnu již nepokračoval, neboť potřeboval rok, aby ji přeměnil opět ve valchu a tak budově vrátil původní poslání. Nejdříve byla valchou, později přádelnou, aby za 13 roků byla opět přestavěna na papírnu.
Karel Schütz (1789 - 1872), syn Ludvíka Schutze z nedaleké papírny v Zářečí, ji od Michala Kleinheinse 18.května 1820 koupil v dražbě. Poněkud již zašlý podnik Karel Schütz do roka přebudoval na zcela novou papírnu. Spolu s realitou koupil ještě dva kousky louky, ostrov Venedig a pole, a to vše výhodně, neboť dražební cena nebyla vysoká, 284 zl. 24 kr. O tři roky později, 22. září 1823, k papírně ještě přikoupil z Kleinheinsova majetku soukenickou manufakturu v nedalekém Zářečí čp. 9, kterou pak vlastnil až do roku 1836. Nakonec roku 1838 koupil od rolníka Antonína Webra v Zářečí čp. 7 za 400 zl. ještě louku u papírny.
Papírník Karel Schütz v papírně nově postavené z kamene pracoval u 2 kádí s 24 dělníky. V roce 1843 vyrobili 50 balíků kancelářského papírnu
mediánu, 60 balíků velkého a malého kancelářského papírnu a 220 balíků hrubého papírn, když rok předtím papírník zavedl účelný vodovod pro stoupy, holendr a kádě. Své výrobky prodával v širokém okolí, ale i v Brně, Vídni, Pešti a dokonce až v Hamburku. papír musel tedy být dobré kvality. Kancelářský papír papírna vyráběla od polovice května do září, hrubý papír v ostatních měsících roku.
Karel Schütz byl všestranný podnikatel, výrobu papírnu v Březové opustil a papírnu v Podlesí roku 1849 prodal za 1000 zl. i s příslušenstvím
svému synovi Ludvíku Schützovi. Poté působil krátký čas pravděpodobně na některé papírně v Brně, aby roku 1852 koupil v Olomučanech u Blanska továrnu úplně jiného oboru, továrnu na keramiku.
Jeho syn Ludvík Schütz však v papírně v Podlesí nepracuje, i když ji vlastní, neboť spolu s otcem Karlem a bratrem Arnoldem, který byl na studiích práv v Praze a ve Vídni 29) , pod firmou Gebrüder Schütz rozvíjejí výrobu keramického zboží v Olomučanech. Tento nově nabytý podnik přivádějí posléze k velkému rozkvětu, Ludvík přispěl svým vzděláním vchemii a Arnold, pozdější právník a také starosta Olomučan, svými organizačními schopnostmi.
