Jiří Fák, Ztracený mlýn pod Dolním Hradištěm?, In: Vlastivědný sborník, čtvrtletník pro regionální dějiny severního Plzeňska, roč. 17, č. 2 (2007)
Pracovníci Muzea a galerie severního Plzeňska byli na jaře letošního roku požádáni o odbornou pomoc při zpracovávání populárně cestopisné publikace Havraní kámen z řeky Střely. Při této příležitosti jsme se také zabývali terénním průzkumem mlýnů, kterých na téměř stokilometrovém toku Střely byla celá řada. Pro oblast dolní části řeky, od Rabštejna po soutok s Berounkou byla tato problematika již publikována J. Sklenářem a J. Klemperou, takže jsme obě publikace využili jako základní zdroj informací, které jsme pak doplnili drobnými zjištěními z jiných zdrojů, především z map vojenského mapování, jak Josefského, Františkovo, tak Františko–Josefského1/ a dále ze stabilního katastru, kterými jsme chtěli ověřit polohu mlýnů a jejich začlenění do krajiny. Při porovnávání mapových zdrojů s informacemi ve zmíněných publikacích jsme narazili u mlýnů u obce Dolní Hradiště na poměrně zásadní rozpor. Oba autoři zde shodně uvádějí dva mlýny, a to Šimánkův, který lokalizují k dnešnímu mostu přes Střelu a Chaloupkův mlýn o něco dále po proudu, s tím, že u Šimánkova mlýna citují, sugestivně vylíčenou, zkázu povodní v roce 1872 s poznámkou, že po ní již mlýn nebyl obnoven a zanikl. Při pohledu do stabilního katastru pořízeném v roce 1839, tedy 33 let před avizovaným zničením mlýna, však na Střele pod Dolním Hradištěm najdeme pouze jeden mlýn označený "pod Hradifstem mlegn", (stejný název je v soudobém 2. vojenském mapování, název Chaloupkův mlýn se objevuje až od 20. století), a to v místě dnešního Chaloupkova mlýna v meandru řeky Střely, šikmo přes nějž je veden mlýnský náhon od dřevěného splavu na řece. Vlastní mlýn podle stabilního katastru tvořily čtyři dřevěné (spalné) budovy kolem náhonu a dvě další stály v prostoru mezi náhonem a řekou. Jediný mlýn je rovněž zakreslen ve 3. vojenském Františko–Josefském mapování z let 1877–1880. Kam se nám tedy Šimánkův mlýn zničený povodní v roce 1872 ztratil? Pustili jsme se tedy do bližšího rozboru textu publikací, které jsou většinou pregnantní citací starších děl, bohužel bez příslušných odkazů. Zpravidla využívají informace uváděné již regionálním historikem V. Kočkou, ale i v jeho práci se mohly objevit některé nesrovnalosti. Mohli jsme předpokládat záměnu některých informací ještě s mlýnem pod Borkem. A tak bychom došli až k fantastické hypotéze, že totiž Šimánkův mlýn vůbec neexistoval a pak samozřejmě nemohl být zanesen ani v žádných mapách. Ale to by byla jen další neseriozní spekulace a hlavně neseriozní hra s prameny. Jak to tedy s tím ztraceným mlýnem bylo doopravdy?
Nezpochybnitelným pramenem, který jak Sklenář, tak Klempera shodně citují je kaceřovský urbář z roku 1558. Dolní Hradiště tehdy patřilo ke kaceřovskému panství Floriána Gryspeka a pod Dolním Hradištěm jsou výslovně uvedeny dva mlýny. Záměna některého mlýna s mlýnem pod Borkem je v tomto případě vyloučena, jelikož Borek náležel panství krašovskému a v urbáři je také výslovně uvedeno v popise řeky Střely: řeka, kteráž jde od kláštera Plaského a počíná se pode mlejnem Nebřezinským (rozuměj na panství kaceřovském), a trvá až po mlejn Kočkův, tu kdež začíná řeka Žaloudka mlynáře poddaného pana Svitáka (držící panství Krašovské). Ze záznamu v kaceřovském urbáři lze tedy také přijmout informaci o tom, že opat Gotfrýd vysadil mlýn v roce 1416 právem zákupním, což je také nejstarší známá zpráva o Šimáčkově mlýně. Můžeme také předpokládat že byl v roce 1420 vypálen, ale během následujících let obnoven, když jsou dva mlýny pod Hradištkem, respektive mlýn nad a pod Hradištkem, uváděny při prodeji libštejnského panství s Kaceřovem. Další zmínka se váže k již zmiňovanému kaceřovskému urbáři a pak je ještě znám údaj z roku 1600, podle kterého mlýn nade vsí držel roku 1600 Bárta Žíla a pak Jan Žíla, ale za války třicetileté byl mlýn spálen a Žíla hospodařil ve vsi. Druhý, původně Kočkův mlýn pod Dolním Hradištěm, dále po proudu je oběma autory zmiňován k roku 1530, kdy Hynek z Kolovrat mj. obdržel i Kočkův mlýn. Další zcela věrohodnou zprávu o něm podává kaceřovský urbář a pak již jen podle V. Kočky byly za třicetileté války oba mlýny a jeden statek spáleny docela. V. Kočka se pak ve svém textu ještě vrací zpět a uvádí, že v roce 1570 držel Kočkův mlýn Jan Žaloudek, po jeho smrti vdova Barbora a za války (třicetileté) byl mlýn spálen. V tomto případě neuvádí zdroj svých informací. Připomeňme jen, že rod Žaloudků držel podle dalších zpráv a pramenů nedaleký mlýn pod Borkem a nemůžeme tedy určitou záměnu v Kočkově díle zcela vyvrátit. Bylo by ale, bez dalšího rozboru, spekulací, tvrdit že se tato záměna stala. Držení dalšího sousedního mlýna, jedním mlynářským rodem by nebylo zase až tak neobvyklé.
Dalším zdrojem informací pro dějiny mlýnů po třicetileté válce je berní rula a pak tereziánský katastr a v neposlední řadě gruntovní knihy a záznamy ze sčítání obyvatel. V berní rule je výslovně uveden mlynář Bárta Buchtelík ve věku 31 let, kterého Sklenář i Klempera dosadili na Šimánkův mlýn, zatímco mlýn Kočkův zcela vynechávají. Následuje údaj, že opat Benedikt Engelkem koupil roku 1678 krašovské panství se dvěma mlýny pod Hradištkem od Norberta Adolfa Misseroniho. Jakou má tato informace souvislost s mlýny pod Dolním Hradištěm bohužel netušíme. Dolní Hradiště bylo od roku 1623 součástí plaského panství, kterým se stalo po konfiskaci gryspekovského majetku a jeho převodu na plaský klášter.
O případném prodeji mlýnů krašovskému panství mezi lety 1651 a 1678 nic známo není. Navíc Kočka uvádí s odvoláním na Desky zemské, že Miseroni roku 1678 prodal klášteru plaskému hrad Krašov, vsi Rakolusky, Bohy, Kozojedy, dvory Rohy a Borek s ovčínem, dva mlýny a rybárnu......., tedy skutečně dva mlýny ovšem bez udání lokace pod Dolní Hradiště. Jednalo se vcelku logicky o mlýny podkrašovský a borecký, které k panství patřily, nikoliv mlýny pod Dolním Hradištěm.
Další poměrně důležitou informaci opět podává V. Kočka, který uvádí, že roku 1688 opat Ondřej Trojer spálený mlýn obnovil. Sklenář i Klempera tuto informaci přiřazují Kočkovu (Chaloupkovu) mlýnu, zatímco k Šimánkovu mlýnu uvádějí, že zde byla v roce 1730 mlynářka vdova na pronajatém panském mlýně o 2 kolech a jedné stoupě. Tento údaj je převzat z tereziánského katastru, kde je ve fasi uvedena 1 mlynářka (vdova). Posledním údajem před popisovanou povodní je zpráva podle níž v roce 1761 prodal plaský klášter panský mlýn pode vsí o dvou složeních Augustinu Valentovi, kterou Sklenář i Klempera přisoudili Kočkovu mlýnu a zároveň (!) mlýnu pod Borkem, s tím, že od rodiny Valentů koupil mlýn pod Borkem v roce 1841 sedlák Vojtěch Pipla.
Z výše uvedeného výčtu informací a fakt však není nijak patrné proč a jak se vztahují právě k mlýnům, ke kterým je oba autoři přiřazují. Vdova v roce 1730 mohla totiž obývat mlýn Kočkův stejně jako Šimánkův, Ondřej Trojer mohl v roce 1688 obnovit spálený mlýn Kočkův nebo Šimánkův. Prodej mlýna A. Valentovi V. Kočka popisuje u Dolního Hradiště, nikoliv v Borku. Uvedené nejasnosti spolu s absencí druhého mlýna pod Dolním Hradištěm v mapách vojenského mapování, tedy od 2. poloviny 18. století nás nutně dovádějí k domněnce, že jeden z mlýnů nebyl po třicetileté válce, kdy oba mlýny byly spáleny, obnoven.
Proč je ale potom při popisu povodně z roku 1872 uváděno, že mlýn není již možné obnovit a Sklenář a Klempera z toho vyvozují, že se jedná o Šimánkův mlýn. Přesná citace dobového popisu, který zmiňují oba autoři zní: „Podhradištský mlýn byl návozem celý zanešen, stavení obytné do polovině pobořeno, mlynář sotva zachránil dobytek, život a něco peřin. Řeka učinila si tady jiné koryto; dříve šla tak zvaná jalová řeka v pravo při stráni, nyní však jde přímo při mlýně a v starém řečišti jest nová stráň z návozu. Znalci tvrdí, že není více možno na tomto místě mlýn vystavěti." Ani tady ale nikde není uveden konkrétně Šimánkův mlýn, ale Podhradištský mlýn a název koresponduje se jménem uváděným ve mapě stabilního katastru, ovšem na místě mlýna Chaloupkova. Zmínka o nemožnosti mlýn obnovit je zcela jistě ovlivněna výší způsobené škody, koneckonců, stejný zdroj v případě zničení železniční trati u Mladotic uvádí, že bylo holé šílenství trať stavět...... Navíc v jiném dobovém popisu škod povodně je mj. uvedeno: „Od Nebřezin k Berounce jsou ještě dva mlýny; pod Dol. Hradištěm a pod Borkem. Vlastníci jejich, oba posud zámožní občané, nezpamatují se ani za leta. ...” následuje podrobnější popis zkázy a nakonec věta: „Držitelé obou mlýnů se již pryč odstěhovali.” I tady je pod bezprostředním dojmem povodně patrná nechuť znovu mlýn obnovovat. Po opadnutí prvních tragických pocitů a bezmoci však k obnově mlýna došlo. Popis zkázy se tedy zcela určitě nevztahoval k Šimánkovu, ale ke Kočkovu (Chaloupkovu) mlýnu. Šimánkův mlýn pod Dolním Hradištěm se nám tedy z map a stabilního katastru neztratil.
V roce 1839 zde již prokazatelně nestál a nestál zde již od třicetileté války, kdy byl vypálen, a tak jej nemohla ani zničit povodeň v roce 1872.
Jiří Fák
Poznámky:
1/ http//oldmaps.geolab.cz - 1st , Military Survey, Austrian State Archive/
Military Archive, Vienna; Laboratoř geoinformatiky Univerzita J. E. Purkyně; Ministerstvo životního prostředí ČR; http//oldmaps.geolab.cz – 2nt Military Survey, Austrian State Archive / Military Archive, Vienna; Laboratoř geoinformatiky Univerzita J. E. Purkyně; Ministerstvo životního prostředí ČR; htt//oldmaps.geolab.cz - topografické sekce v měřítku 1: 25 000.
Literatura:
Tereziánský katastr český, sv. 2. Praha 1966, s. 303.
Klempera Josef, Vodní mlýny v Čechách IV. Praha 2001. s. 68–91.
Sklenář, Jaroslav, Voda–mlýny a mlynáři na Kralovicku a Manětínsku. 1997, s. 88–96.
Kočka, Václav, Dějiny politického okresu kralovického. Kralovice 1930,
s. 153 –157.
Povodeň v Čechách dne 25. a 26. května 1872. Praha 1872.
Zhoubná povodeň dne 25. a 26. května roku 1872. Praha 1872.
Kaceřovský urbář z r. 1558. Edice Radimova Lípa, sv. č. 5. Okresní vlastivědné muzeum
xxxxxxxx
Příspěvek k hradišťským mlýnům, Rožmberský Petr In: Vlastivědný sborník, čtvrtletník pro regionální dějiny severního Plzeňska, roč. 17, č. 3 (2007), s. 6 - 9, Plzeň–sever 1972.
Ve Vlastivědném sborníku vyšel pěkný článek o pátrání po historii mlýnů u Dolního Hradiště (Fák, J., VS 2/2007). Autor zde mimo jiné upozorňuje na omyly a zmatečné údaje v novodobých zpracování historie dvou hradišťských mlýnů v textech J. Sklenáře (1997) a J. Klempery (2001), zabývajících se mlýnskou a mlynářskou problematikou. Tento příspěvek by chtěl do "záhad" mlýnů u Dolního Hradiště vnést více světla za pomoci údajů, vyexcerpovaných z nejstarších matrik far Kralovice a Planá, pokrývajících v podstatě druhou polovinu 17. století.
Nejprve stručně známé údaje:
Dva "poplatné" mlýny na katastru Dolního Hradiště, poháněné vodami Střely, uvádí již kaceřovský urbář z roku 1558: na mlýně nad Hradištěm "seděl" mlynář Šimánek, který ročně platil vrchnosti 2 kopy a 6 míšeňských grošů a dále na mlýně lpěla již od roku 1416 (kdy byl mlýn emfyteuticky – do dědičného pachtu - prodán tehdejšímu mlynáři) povinnost dodat každý pátek od jara do podzimu vrchnosti mísu říčních ryb, za což ovšem měl mlynář dostávat dvě pinty piva. Po dohodě mezi Šimánkem a vrchností byla tato povinnost vyjádřena finančně - mlynář dával místo ryb ročně dalších 48 grošů. Na mlýně pod Hradištěm "seděl" mlynář Pavel Kočka a platil vrchnosti ročně 2 kopy 56 míš. grošů a dával 3 slepice. Měl pronajat od vrchnosti určitý úsek řeky (pro rybolov), z nějž platil ročně 30 grošů. Oba mlynáři pak ještě museli týden v roce pracovat pro vrchnost s tesařskou sekerou pouze za stravu (Vorel 1972, 14; Kočka 1930, 19 - 20, 152).
Regionální historik Václav Kočka pak na základě gruntovních knih líčí další osudy dolnohradišťských mlýnů takto: Kočkův mlýn držel roku 1570 Jan Žaloudek, po jeho smrti roku 1578 vdova Barbora se synem Matějem. Za třicetileté války byl mlýn vypálen a až roku 1688 jej plaský opat nechal obnovit a opatřit pálenou krytinou - proto byl zván Červeným mlýnem. "Náchlební" (tj. nájemný) mlynář platil klášteru ročně 35 kop gr. a dával 50 strychů obilí. Panský mlýn pod Hradištěm klášter prodal roku 1761 za 750 zlatých Augustinu Valentovi, který pak ročně platil vrchnosti 35 zlatých, dával 50 strychů žita a musel pro klášter vykrmit ročně jednoho vepře. Šimánkův mlýn nad Hradištěm držel roku 1600 Bárta Žíla a po něm Jan Žíla. Za třicetileté války byl taktéž vypálen a Žíla pak hospodařil ve vsi (Kočka 1930, 153).
Shrneme-li tyto údaje, pak byl vzhledem k poloze vsi Dolního Hradiště k toku Střely situován Kočkův mlýn pod Hradištěm. Po jeho vypálení a patrně vymření emfyteutických držitelů by měl připadnout právem odúmrti opět vrchnosti (klášteru), která jej po válce obnovila a pronajímala. Po téměř sto letech jej vrchnost opět prodala do dědičného pachtu A. Valentovi (bylo to však poněkud jinak, jak vyplyne z matričních zápisů). Šimánkův mlýn nad Hradištěm byl taktéž ve válce vypálen. Jakub Žíla roku 1653 hospodařil (neúspěšně) na Žílovském gruntu v Dolním Hradišti (Kočka 1930, 153). Ačkoli to V. Kočka výslovně neříká, z textu vyplývá, že tento mlýn již nebyl obnoven. Na historických mapách, počínaje I. vojenským (josefským) mapováním z let 1764 - 1768, je potom na katastru Dolního Hradiště zaznamenán vždy jen jeden mlýn (Fák 2007, 6).
Také je nutné říci, že v soupisu poddaných podle víry z roku 1651 (Pazderová 1996, 158) je ve vsi "Hradišťko" (tj. bezesporu Dolní Hradiště) uveden pouze jeden mlynář - Bárta Buchtelík (31 let) s manželkou Annou (28 let). Ve vsi hospodařil Pavel Žíla a žil zde i myslivec Pavel Šindelář s manželkou Alžbětou, o nichž ještě bude řeč. Hradišťko z tohoto pramene bylo poměrně nedávno zcela chybně lokalizováno kamsi k Unhošti (Červený - Červená 2003). V plánské matrice se vyskytuje roku 1652 jako kmotr na křtu z nedalekých Koryt Bartoloměj (tj. Bárta) Buchtelík (bez označení povolání), avšak roku 1653 se stal otcem Bartoš (tj. Bartoloměj) Buchtelík na kaceřovském mlýně (na Mži, nesprávně Berounce). Toho roku byl za kmotra Bárta Buchtelík, "mlynář panský" a v následujícím roce 1654 kmotruje Bárta Buchtelík, mlynář pod Kaceřovem. Podobně je kaceřovský mlynář Bartoloměj Buchtelík (jednou nazvaný Buchta) připomínán i v roce 1655, 1656 a v dalších letech (SOA Planá 1, 33, 34, 36, 40, 41, 44 a n.). Z uvedeného vyplývá, že u Dolního Hradiště byl po třicetileté válce pouze jeden mlýn, kde byl v letech 1651 - 1652 mlynářem Bartoloměj Buchtelík, který je od roku 1653 připomínán na mlýně pod Kaceřovem. J. Sklenář i J. Klempera "dosadili" mlynáře Buchtelíka na Šimánkův mlýn, aniž by pro své rozhodnutí uvedli nějaký důvod (Fák 2007, 8).
Prvním hradišťským mlynářem zachyceným excerpovanými matrikami je pak v roce 1655 kmotrující Vavřinec Polívka, mlynář pod Hradištěm; spolukmotrou byla Alžběta, manželka Pavla, myslivce z Hradiště (SOA Kralovice 1, 52). Že jde o mlýn u Dolního a nikoli u Horního Hradiště, nacházejícího se nad Střelou za Plasy, dosvědčuje právě myslivcova manželka. Mlynář Vavřinec Polívka byl ještě v letech 1647 a 1649 mlynářem pod Kaceřovem (SOA Planá 1, 10, 22, 26), potom tu mlynařil Bartoloměj Buchtelík (viz výše). Vavřinec Polívka je opět od roku 1664 nazýván mlynářem pod Kaceřovem nebo mlynářem kaceřovským a někdy je po předchozím kaceřovském mlynáři označen jako Vavřinec Polívka "aneb Buchta", nebo "Bárta" Polívka (SOA Planá 1, 74, 82, 95).
Potom matriky zaznamenávají v roce 1662 jako kmotra Martina Čápa, mlynáře hradišťského (SOA Planá 1, 63). Znamená to, že Vavřinec Polívka mlel pod Hradištěm minimálně od roku 1653 a maximálně do roku 1662. Martin Čáp a jeho manželka Dorota jsou jako mlynář a mlynářka hradišťští nebo pod Hradištěm potom často zmiňováni ve funkci kmotra, kmotry nebo rodičů. Jde opět o Dolní a nikoli Horní Hradiště, neboť spolu s nimi občas vystupují myslivec Pavel a jeho žena Alžběta z Dolního Hradiště. Naposledy jsou Čápovi na mlýně pod Hradištěm zmíněni roku 1692 (SOA Kralovice 2, 7v, 42, 46, 58v, 65, 67, 102v, 108, 110; Planá 1, 126, 136).
V roce 1694 kmotrují a stávají se rodiči Václav Patejdl a Anna Patejdlová, mlynář a mlynářka pod Hradištěm, a také Dorota Čápová, "někdejší mlynářka pod Hradištěm"; v roce 1696 je zachycena jako Dorota Čápová, mlynářka pod Lomany (SOA Kralovice 2, 119, 120, 121, 122v, 132). Patejdlovi nezůstali na mlýně pod Hradištěm dlouho. Roku 1698 byla totiž pokřtěna dcera Václava a Anny Patejdlových z Podšibenického mlýna u Kralovic (SOA Kralovice 2, 137, 138). Už v roce 1696 byla kmotrou Markéta Kebrtová(?), mlynářka "pod Hradištěm", a téhož roku se vdávala Ludmila, dcera Jana Kebaty(?), mlynáře "pod Dolejším Hradištěm" (SOA Kralovice 2, 130, 185). Asi patrně manželé Jan a Markéta se špatně čitelným příjmím zde nemleli dlouho, neboť už roku 1698 byli ze mlýna pod Hradištěm oddáni a stali se rodiči Jiří Kafka, syn Jana Kafky mlynáře pod Lomany, a Kateřina, vdova po mladotickém mlynáři (SOA Kralovice 2, 140v, 188). Jsou poslední mlynářskou rodinou, zachycenou kralovickými a plánskými matrikami do konce 17. století na mlýně pod Hradištěm, původně Kočkovým.
Ve světle informací získaných z matričních zápisů se jeví údaje historika Kočky o tom, že Kočkův mlýn pod Hradištěm byl až do roku 1688 pustý, toho roku obnovený vrchností a podle barvy krytiny zvaný Červeným mlýnem, jako nepravděpodobné; patrně se týkají nějakého jiného mlýna a jde o omyl - údaje se snad týkají Červeného mlýna na Hrádeckém potoce u Kožlan. V letech 1662 - 1692 totiž na mlýně pod Hradištěm žije mlynář Martin Čáp s manželkou Dorotou a nic nenasvědčuje stavebním ani majetkoprávním změnám. Jistě se na mlýně pak ještě vystřídalo mnoho mlynářských rodin, které by bylo možné zjistit studiem mladších matrik. Na mapě stabilního katastru z roku 1839 nese mlýn na Střele u Dolního Hradiště označení "pod Hradištěm" a stojí v místě dnešního Chaloupkova mlýna (Fák 2007, 6). Roku 1872 byl při katastrofální povodni zničen. Tehdy tu byl mlynářem V. Nový, po něm P. Šnajdr, který mlýn obnovil. Jaroslav Chaloupka koupil Kočkův mlýn roku 1896, dnes slouží k rekreačním účelům (Klempera 2001, 91).
Závěrem je možné ve shodě s Jiřím Fákem (2007, 9) konstatovat, že Kočkův mlýn = mlýn pod Hradištěm = dnešní Chaloupkův mlýn, a že starobylý Šimánkův mlýn, zaniklý ve třicetileté válce, byl situován nad Hradištěm, tedy někde proti proudu Střely od dnešního Chaloupkova mlýna, ještě na dolnohradišťském katastru. J. Sklenář a J. Klempera lokalizují Šimánkův mlýn k dnešnímu mostu přes Střelu, ale uvádějí, že Šimánkův mlýn zanikl až při povodni roku 1872 (Fák 2007, 6). Pro budoucnost tedy zůstává úkol najít v terénu archeologickými metodami pozůstatky Šimánkova mlýna, které mohou indikovat zaniklý náhon a jez. Petr Rožmberský
