Malobělský mlýn, mlýn v Malé Bělé

Založen údajně ve 14. stol. hradišťským opatem Modlíkem.

Nejstarším stavením v Bělé je mlýn uváděný v kupní smlouvě o postoupení statků mezi kláštěrem Hradiště a Zvířetickým panstvím z roku 1345, potvrzené opatem Přeborem a Markvartem ze Zvířetic. Mlýn uveden jako "in Roztokach", jelikož Malá Bělá ještě neexistovala. Mlýn byl původně klášterním, později panským majetkem.

1607 za Jana z Vartenberka sezením na Zvířeticích měl mlýn 6 moučných kol a 4 stoupy, u mlýna byla pila, která zpracovávala kmeny z nedalekého lesa Lovotína a panské sádky. Mlynář zde byl jako nájemce, jako náhradu za vykrmení vepřů platil 12 kop grošů. Panství prostřednictvím robotníků zajišťovalo tahání kmenů na hřídele a dřeva na opravy kol a navalování kamenů.

1616 za Jana z Kvítkova mlýn dřevěný s velkým dvorem, zahradou a chlívky pro prasata

1623 zvířetické panství, z 1/2 konfiskované Janu Vlkovi z Kvítkova, zakoupil za 80.000 kop gr. míš. Albrecht z Valdštejna a připojil je k mnichovohradišťskému panství.

Od roku 1636 byla ve mlýně i pila a stoupa.

1636 mlynář Mašek

1673 Jiří Matouš

1695 nájemce Jan Korselt, klášterský poddaný. Nový purkrabí na klášterském panství tehdy ovvinil obročního, že má partyky s mlynáři Janem Korseltem a Janem Klotzem z knžmostského mlýna. Obroční byl propuštěn a mlynáři dostali pokutu každý 75 zl.

1711 vrchnost prodala mlýn o 4 složeních, 4 stoupách a jahelce na stálé potoční vodě s pilou a polem na dva věrtele a jeden čtvrtec výsevku do dědičného držení Janu Korseltovi za 1.000 kop gr. míš. Jan Korselt složi 200 kop závdavku, zbytek měl splácet po 40 lopách ročně. Z mlýna platil stálý roční plat 310 zl. a namísto vykrmení 16 vepořů platil po 5 zl., celkem tedy 80 zl. ročně. K mlýnu byli povinně přimlýněni poddaní z městyse Bakova a vsí Podhrádí, Chudoples, Bralce, Těšnova, Dalovic, Bítochouva, Zvířetic, Dolánek, Malé Bělé, Nové Vsi, Čihátek, Hrubého Ptejrova a Bud. Na pilu dostával každé 3 roky 6 zl. na nákup nového plechu.

1731 mlýn splacen

1738 s povolením vrchnosti postoupil mlýn synovi Janu Korseltovi ml.

1754  po Janu Korseltovi koupil Josef Chudoba (1732-1756) za 1.000 zl., částka však nestačila na splacení nahromaděných dluhů.

1756 Josef Chudoba zemřel, vdovu si vzal býv. hubálovský mlynář František Halla, mlýn se 4 složeními, 4 stoupami, jahelkou a pilou koupil za 1.300 zl. Nadále bude platit za vykrmení 16 vepřů (nejvíce na celém panství) 96 zl. 45 kr., celkem tedy ročně odvádí 387 zl. Pro vrchnost, sloužící a čeleď mele, šrotuje a opichuje zdarma, od poddaných smí za mletí vybírat jen stanovené měřičné a za řezání stanovený plat. Od vrchnosti dostává peníze za vykroužení kamenů 1 zl. 30 kr. od běhounu a a 1 zl. za ležák, zbytek doplatil sám, panství zajistilo doparavu. Z panských lesů zdarma dodávány kmeny na hřídele a vantroky a 1x ročně fůra bukového dříví na každé složení s dovozem na dvůr. Povinností panství bylo i čištění náhonu. Když byl mimo provoz trenčínský mlýn, byly sem přimlýněny ještě vsi Horka, Veselá, Kosmonosy, Trenčín, Studénka a Násedlnice. Ke mlýnu patřil kus pole a zahrada na dva strychy výsevku.

1760 mlynář přikoupil ještě 2,5 provazce louky pod mlýnem.

1770 při číslování domů v Malé Bělé dostal mlýn čp. 9.

1790 po smrti Františka Hally koupil od matky Anny syn Josef Halla za 2.000 zl.

1815 František Halla s manž. Annou

1850 František Hála ml. (1829-1874) s manž. Kateřinou

1874 po jeho smrti vede mlýn jeho vdova Kateřina, jsou zaměstnáni 4 vyučení mlynáři a syn Robert jako učedník

1899 Kateřina Hálová prodala mlýn Josefu a Marii Rechcíglovým

Josef Rechcígl pocházel z významného mlynářského rodu z povodí Mohelky, nar. 1865 ve mlýně ve Třtí, 1890 se oženil s Marií Činkovou z Jiviny a koupili Nový mlýn na Mohelce ve Žďárku. Poté, co koupil zdejší mlýn, tak jej přestavěl a modernizoval, zřídil pekárnu, v níž zaměstnal pekaře Jana Zelbu,  a pořídil dynamo, kterým v roce 1906 při koncertu Kmochovy kapely osvětlil sál v hostinci Na kopečku (1. veřejné elektrické osvětlení na Bakovsku). Rovněž jako první ve zdejším kraji si pořídil rozhlasový přijímač - pětilampovou přijímací stanici.

1910 ve mlýně zaměstnán stárek, 2 mládkové, pekař, prodavačka a 2 kočí na rozvoz chleba a mouky, kteří zároveň obdělávali polnosti patřící k mlýnu

mlýn přestavěn a modernizován

Nový funkcionalistický mlýn z let 1925-1927 byl přeměmněn na pilu, v letech 1925-6 zavedena Francisova turbína.

1925 si pořídil 5lampový rozhlasový přijímač, patrrně 1. v kraji

V roce 1930 byl majitelem mlýna Josef Rechcigl.

mlýn nebyl napojen na elektrickou síť, elektřinu dodávala vlastní elektrárna postavená 1920 na protějším břehu Jizery

1932 po smrti Josefa Rechcigla převzala vdova Marie a pronajala jej mlynáři Josefu Šmídovi (*1907) za 71.000 Kč roč. nájmu

1936 semleto 150 vagonů obilí

1939 - majitel Josef Rechziegel, nájemci Havelka a Schmidt (RR)

za války mlýn zůstal v provozu, naopak 1943 s povolením Českomoravského svazu pro hospodaření s obilím rekonstruován

Nájemce Josef Šmíd  vlastnil ještě mlýn v Jičíně, který 1946 prodal a pronajmul si Dürichův mlýn na Klášteře a z jičínského mlýna na něho převedl kontingent obchodního mletí. Tento mlýn však nebyl v dobrém stavu a proto v roce 1947 zahájil jeho celkovou rekonstrukci rovněž dle projektu firmy Union.

1951 Josefu Šmídovi zrušen pronájem obou mlýnů

1951 mlýn znárodněn a uzavřen

zařízení vytrháno a zlikvidováno

do konce 80. let sloužil jen jako sklady Jednoty, nebyl udržován a postupně chátral

Původní barokní mlýn byl zbourán v roce 1979, nově přistavěná budova slouží jako skladiště.

1990 restituoval syn Josefa Rechcígla

zřízena MVE, po zaplacení pořizovacích nákladů pro náročnost údržby ale odstavena

V objektu je truhlářská výroba.