Dřevíček

Obyčejné složení s jedním složením špicovacím [„Mahlmühle mit einem deutschen Mahlgange und einen Spitzgange“] dokládá Vodní kniha pro okres Broumov záznamem z roku 1880. Od počátku mlýna nejméně do 80. let 19. století, ale spíš až do roku 1919, kdy došlo na postavení nové třípodlažní mlýnice, zde tedy pracovalo tzv. obyčejné složení [„mit einem deutschen Mahlgange“] . Jeho jádro tvoří dva mlecí kameny – spodní je pevný ležák a horní pohyblivý běhoun. Mezi nimi dochází k rozemílání zrna. Tímto způsobem získaný šrot se vyséval pomocí mechanicky otřásaného plátěného rukávce zvaného mlynářský pytlík, osazeného v dřevěné skříni zvané moučnice. Na výskoku pytlíku se nacházelo tzv. žejbro, tedy mechanicky pohybované síto, které zajišťovalo třídění krupice. K semletí (pšeničné) mouky zpravidla nedocházelo jednorázově, ale proces se musel několikrát opakovat.
Doplňme, že zmíněné špicovací složení [„und einen Spitzgange“] se na první pohled značně podobá složení obyčejnému, které sloužilo pro vlastní mletí, avšak při špicování nedochází k mletí, ale pouze k urážení špiček a vousků, aby se zrno zbavilo částí, které mají vyšší obsah tuku, takže by způsobovaly žluknutím rychlejší znehodnocení mouky. Špicování se provádělo při značném lehčení, tedy oddálení obou kamenů na vzdálenost o trochu větší, než je délka zrna, a při poměrně velké rychlosti běhounu.
Zásadním zlomovým momentem ve vývoji mlýna se stalo osazení uměleckého složení. Došlo k němu nejpozději v roce 1919 při stavbě nové mlýnice, ale nemůžeme vyloučit, zda jednoduché umělecké složení neskrýval již roubený mlýn.
Tyto první tzv. umělecké mlýny, jejichž moderní strojní vybavení je buď celé, anebo alespoň z větší části vyráběné továrně, nastupují v Čechách od 40. let 19. století. [Štěpán – Křivanová 2000, s. 28.]
Souhrnně nás o podobě uměleckého složení ve mlýně čp. 3 v Horním Dřevíči, jak se zde vyvinulo do roku 1941, zpravuje až formulář s názvem Mlynářský rejstřík z 8. prosince 1945 pocházející z činnosti úřadu se stejnojmenným názvem.
Z čistírenské části formulář zmiňuje „aspirater s Ultratrierem a magnetem“ od firmy Českomoravská Kolben Daněk, „loupací stroj – periodický“ od firmy Kašpar Šternberk a aspiraci zajišťoval „filtr – 80 hadicový“ firmy Prokop Pardubice.
K mletí žita (na plocho) sloužila dvouválcová stolice Praga s válci o délce 600 mm a průměru 300 mm.
Mletí pšenice (na vysoko či na krupice) zajišťovala 1 šrotovací stolice Praga s jedním párem rýhovaných válců délky 600 mm a průměru 220 mm a 1 lušticí stolice Praga s jedním párem hladkých válců délky 600 mm a průměru 300 mm.
Melivo se vyselo (roztřídilo) pomocí jednoho dvouskříňového rovinného vysévače Praga a na jednoduché reformě Praga s rámečky šířky 45 cm se provádělo třídění a čištění krupice, která se poté luštila na mouku prostřednictvím již zmíněné válcové stolice s hladkými válci.
Míchání mlýnských produktů pro sjednocení jejich kvality zajišťoval „1 rychlomíchací stroj na mouku Rapid na 30 q mouky: Fantl Praha“.
Aspiraci zajišťoval „1 ssací filtr 2 hadicový, výrobek: Českomoravská Blansko“.
Hospodáři hodně vyžadovali šrotování. K tomu mlynář Ladislav Baudyš používal „1 francouzský kámen 38 coulů Ø“.

Je nutné zdůraznit, že k instalování jednotlivých uvedených strojů uměleckého složení ve zdejším mlýně nedošlo najednou, ale jde naopak o vývoj skládající se z několika etap. Po výstavbě třípodlažní mlýnice se zde – kromě čistírenské části – nacházelo velmi prosté umělecké složení obsahující „jednu stolici žitnou a sortýr a cylindr“, tedy válcovou stolici k mletí žita, předvysévač a hranolový vysévač. Tyto stroje plně postačovaly k mletí žita na mouku, ale vyspělé mletí pšenice na vysoko již téměř nebylo možné. O této prosté sestavě uměleckého složení v nové mlýnici se zmiňuje ve svých vzpomínkách i mlynář Ladislav Baudyš: „[…] a začátkem srpna počali sekerníci pod vedením mistrem Vintrem[!] robiti mlýnu nové vnitřnosti jak hodináři. Nejdřív započato bylo se stavbou cylindru a opravy sortýru a výtahů. Na místo postaven první stroj cylindr, sortýr a výtahy ku stolici, potom stolice a rezervát a naposled loupačka s příslušenstvím. […] Tudíž za 10 neděl byla špicovna s jednou stolicí válců v běhu.“
V květnu 1937 dodala firma Českomoravská Kolben-Daněk kombinovanou válcovou stolici, tedy s jedním párem válců rýhovaných k mletí a jedním párem válců hladkých k luštění krupice.
V březnu 1938 koupil mlynář L. Baudyš od firmy Leopold Kašpar ve Štemberku loupačku Rapid č. 1.

Dalším materiálem, který popisuje strojní vybavení, je již zmíněný formulář Popis strojního zařízení mlýna pro zápis do Mlynářského ústředí z 2. května 1946. Oproti předchozím údajům zde najdeme následující informace.
V čistírně se kromě již známé loupačky a koukolníku nacházel i „tarár, hranolový vysévač“ a celkem čistírna umožňovala „výkonnost za 24 hod. cca 100q“.
Oproti výše uvedeným informacím o výrobci jsou zde jak rovinný vysévač, tak i reforma připisován firmě Prokopa synové Pardubice.
V případě míchačky je její obsah uváděn pouze „cca 20 q“.
Bez zajímavosti není ani fakt, že v kolonce šrotovníky a mačkadla se nachází strohé: „nemá[!]“.

Dopisem ze 4. března 1948 požádal mlynář Ladislav Baudyš o přidělení „1 míchacího stroje na mouku z likvidovaného mlýna fy. Gaber Dolní Ve[r]neřovice čp. 45, okres Broumov“. Jednalo se o „o prodej zařízení z konfiskátu“. K tomu přiložil(?) potvrzení Místního národního výboru Horní Verneřovice ze dne 21.11.1947, který uvedl, že „nemá námitek proti odprodeji jednoho míchacího stroje na mouku z likvidovaného mlýna fy. Gaber, Dolní Verneřovice čp. 45 p. Ladislavu Baudyšovi, mlynáři v Horním Dřevíči, jelikož stroje velmi trpí a ztrácí na hodnotě.“ O 9 měsíců[!] později vyřídilo Ministerstvo výživy tuto žádost kladně.