Roku 1636 koupil Huvnovský mlýn od Anny a Adama Poborovských Samuel Bárta. V roce 1650 zdědil mlýn starší Samuelův syn Jan Bárta (Bartovič).
Roku 1688 žádali držitelé dvora volenovského a poborovického jménem pozůstalých nezletilých dědiců po zemřelém mlynáři Jakubovi Poborovském o svobodný průhon přes hráz Kalského rybníka do olší přes řeku Úhlavu. V roce 1693 koupil Zvoníkovský dvůr a Poborovský mlýn Jan Hrobař. Ten sedm let poté žádal o ulevení od kontribuce ze mlýna. Později však mlýn opět vlastnili Poborovští. Dne 7. září 1705 totiž Jan, syn Jakuba Poborovského, žádal svoji matku a sestru " krom jeho dílu 800 zlatých šacovného, by totiž jemu byl tak puštěný v tom valoru, jak jej nebožtík pan otec koupil".
Roku 1737 se stal mlynář Jan Poborovský cechmistrem. O rok později je zaznamenáno, že Poborovský má dostávat každý rok džber ryb za to, že dobrovolně pouští vodu do Kalského rybníka. V roce 1648 činil poplatek ze mlýna tři kopy. Dále se dovídáme, že Jan Poborovský roku 1751 hájil pastviště, pravděpodobně u mlýna, proti hraběti Königlovi v Bezděkově.
Na Poborovského rovněž v roce 1763 podal stížnost Kryštof Nejedl za to, že mlynář " vodu spustil a jez snížil o 3/4 coulu". Z dalších zápisů je zřejmé, že Poborovský nebyl žádný svatoušek, roku 1764 totiž vzal dražskému mlynáři prkna z jezu.
Ještě poznamenejme, že mlynářský rod Poborovských byl i na Dražském a Beňovském mlýně.
Podle indikační skici byl v roce 1837 majitelem Poborovského mlýna Josef Melichar.