Doklad o dalším konfliktu pochází z roku 1632, kdy Pavel Straumar žádal "užíti své spravedlnosti" na Červeném mlýně. Není však uvedeno, proč, ani zda k tomu skutečně došlo.
Dne 20. srpna 1635 požádal mlynář Václav Pecka klatovskou obec, aby mu mlýn svěřila do hospodaření. Téhož dne byla s mlynářem uzavřena smlouva o vymezení hranic u Červeného mlýna. U mlýna zřejmě byla již v té době i valcha - v roce 1637 totiž žádali jircháři o snížení nájmu z valchy. V témže roce se připomíná na mlýně nájemce Václav Kasík. Obec mu tehdy nařídila, aby odvedl ze mlýna dlužné daně. Mlynář vyhověl a zaplatil nájem 60 kbelíků žita.
Roku 1640 byla podána stížnost na Samuela Bartoviče. Šlo o tůň u Červeného mlýna, " které se ujímal, též o cesty, které zúžoval, a lesy, jež plenil".
Ve čtyřicátých letech 17. století se na Červeném mlýně uvádí mlynář Jan, který odváděl 3 kopy 30 grošů nájmu. V roce 1648 byl mlýn prodán Jiřímu Plechšmídovi za 700 zlatých. Jiří Plechšmíd byl v roce 1627 klatovským radním, za dva roky primátorem a roku 1638 se stal císařským rychtářem v Klatovech. Plechšmíd měl zřejmě značný majetek; kromě Červeného mlýna vlastnil ještě dům nazývaný " starý rathaus" se sladovnou, Koškovský dvůr s chalupou na Špitálském Předměstí u pivovaru, Zuvačovský a Kameníkovský dvůr a dále pole, chmelnice a louky.
Po Plechšmídově smrti se ujal v roce 1661 Červeného mlýna František Jan Koptík za svou nezletilou dceru Dorotu. Koptík měl totiž za manželku dceru Jiřího Plechšmída Annu. Koptík měl dluh u Žida Šalamouna Schnürmachera a další dluh mělu klatovské obce. A tento dluh ve výši 600 zl.18 kr. chtěl uvalit jako hypotéku na Červený mlýn. Na mlýně si však Koptík zřejmě nevedl dobře a dluhy nesplácel, takže mlýn nakonec 21. května 1699 prodal klatovské obci za 1 180 zlatých. Obec pak téhož roku mlýn pronajala švrčoveskému mlynáři Štěpánu Tejčkovi. Dne 2. června 1704 požádal o pronájem Červeného mlýna Václav Reissensteiner. Ale bylo po něm požadováno, aby platil nájemné 6 měsíců dopředu a tak z nájmu mlýna nakonec sešlo.
V té době měl mlýn již několik let v nájmu Řehoř Pecka. (1704 byl cechmistrem a 1731 byl přijat do špitálu k sv. Rochu.) Ten žádal o slevu na nájemném, protože na jednom poškozeném složení nemlel a "sotvakdy mlíti mohl tak, že jen jednoho složení a stup užíval". Jeho žádost byla vyslyšena a dostal úlevu nájmu 15 zlatých za tři roky.
Dne 11. ledna 1707 žádali o nájem Červeného mlýna Jan Praxl a Václav Reissensteiner. Bylo vyhověno prvnímu z nich proto, aby "Reissensteiner pro velké nehospodářství nájmu prázden byl a na místo něho Jan Praxl nájmu užíval". Dne 14. června 1720 dostal Praxl navíc do pronájmu za 60 kop Raušarovský dvůr. Dne 17. června 1725 klatovská obec rozhodla, že prodá Červený mlýn za 400-500 zlatých. V té době byl nájemcem na mlýně mlynář Šimon Formánek. Ten se rozhodl, že mlýn koupí, a mlýn byl skutečně 8. července téhož roku Formánkovi prodán. Když mlynář Formánek zemřel, žádala vdova Juditha o snížení kontribuce z Červeného mlýna, "poněvadž 2 leta týž mlýn nedržela". Stav mlýna byl v té době dost špatný, stoupy shnily, jedno mlýnské složení bylo zničené a střechy byly rovněž poničené. Juditha Formánková dlužila za rok 1736 na činži 2 strychy a věrtel pšenice a navíc 4 zlaté 52 krejcarů 2 denáry. Za rok 1737 to bylo 11 strychů 1 věrtel a 2 zl. 15 kr. a ještě další dluhy, a tak v roce 1738 předala bez souhlasu obce Červený mlýn svému synovi Janovi. Ani on však na mlýně nehospodařil dobře a za rok 1739 dosáhly jeho dluhy 6 zl. a za pšenici další 4 zl. 18 kr. Dohromady bylo dluhů za působení vdovy Formánkové a jejího syna 278 zl. 4 kr. 2 denáry. Dne 15. ledna 1740 došlo k naplnění závěti po zemřelém Šimonu Formánkovi, tedy k vyrovnání mezi vdovou Judithou a jeho dětmi. Velké dědictví to však nebylo - vždyť Šimon Formánek koupil Červený mlýn za 500 zlatých, navíc v době projednávání závěti nebyl objekt v takovém stavu, v jakém jej obec klatovská prodala: byl velice poničen a obec musela na jeho opravu znovu vynaložit 60 zlatých.
1727 - Zachariáš Norhofft, mlynář v Červeném mlýně, jakožto nájemník (SOA Plzeň, Klatovy 3, sn. 199) (mGh)
Roku 1740 měl Červený mlýn v nájmu Ignatius Praxl, ručil Jakub Formánek. K mlýnu tehdy patřila louka. Ale ani mlynář Praxl na mlýně nehospodařil dobře a zůstal opět dlužen na nájmu 6 str. 1 věrtel 2 měřice, žita 34 strychy 1 věrtel a na penězích 4 zl. 45 kr. Ještě téhož roku, 3. září 1740, byl pronajat Janu Trejbalovi obecní Červený mlýn i s Raušarovskými poli, loukou a zahrádkou na tři roky za roční nájem 130 zlatých. V roce 1751 požádal mlynář klatovskou obec o snížení činže z valchy, kterou až dosud platil ve výši 24 zlatých ročně. Bylo mu vyhověno a činže byla snížena na 18 zlatých. Zároveň mu obec nařídila, aby "zhnížil" dvě dřeva, jinak že to provede sama obec na jeho útraty. Roku 1770 byl na Červeném mlýně Frantz Trejbal, zřejmě syn nebo jiný příbuzný předchozího mlynáře. Ten platil ze mlýna 136 zlatých činže.