Chrástecký mlýn

Chrástecký mlýn patřil ke dvoru Chrást, který je zmiňován již v listině Karla IV z roku 1360,  v níž udělil Litoldovi Hájkovi z Chrástu, synu zemřelého Bohunka Hájka, jako dědičné léno po jeho otci Chrást a pět vesnic ležících pod Černými lesy. Koncem 14. století vystřídal Hájky šlechtický rod s přídomkem z Myšlína, který tento statek držel až do poloviny 15. století. 1456 patřil dvůr Chrást Mikulášovi Krabicoví z Weitmile. Jeho nástupce Václav prodal ves roku 1459 Janu Kačicovi z Kounic. Janovi synové postoupili Chrást roku 1505 Janovi z Landštejna, který jej připojil ke svému statku Tuchoraz. Je pravděpodobné, že tehdy u dvora existoval již i mlýn, neboť o pár let později je uváděn jako součást Chrásteckého dvora při dalším prodeji.

Vnučka Jana z Landštejna Eliška se provdala za Bořivoje, pukrabího z Donína, a převedla na manžela svůj zděděný majetek. Jejich dcery, Anna, Kateřina, Magdalena, Johanna-Ludmila a Alžběta, prodaly zděděnou ves Tuchoraz společně s Chrástem panu Jaroslavu ze Smiřic a na Kostelci za 10 000 kop grošů. Dle 7. dílu Kroniky města Kostelce nad Černými lesy se tak stalo 29. 8. 1559. Ve výčtu objektů se u Chrástu tehdy uvádí: „tvrz Chrást s dvorem kmetcím s platem, mlýnem, krčmou výsadní“. Chrástecký mlýn tak stal součástí panství černokosteleckého.

V Kronice města Kostelce nad Černými lesy je zmínka o koupi mlýna v Chrástu ještě na dalším místě. V 3. díle Kroniky v kapitole „Pánové Smiřičtí ze Smiřic“ se uvádí, že když panství vlastnil Jaroslav Smiřický ze Smiřic (narozen 1513, brzy po svém nastoupení dal sepsati urbář panství, jenž dohotoven byl r. 1565), rozšířil černokostelecké panství zakoupením několika okolních statků: „Kostelecké panství rozšířil přikoupiv Tuchoraz, zámek se dvorem poplužním, rybníky, sádkami, mlýnem, potoky a lesy; Tuchoraz, ves s krčmou a kovárnou panskou; Šember, zámek pustý; Masojedy, ves s krčmou; ve vsi Chrástu tvrz, dvůr kmetcí s platem a mlýnem pod Chrástem i s krčmou výsadní; ve vsi Limuzích, což tu jest s dvory kmetcími a vším příslušenstvím, též se svršky a nábytkem za 10.000 kop gr. č.“.

Začátkem 17. století, od roku 1613, je v Chrásteckém dvoře uváděn Adam Linhart z Najenperka s manželkou Hedvikou. Chrást měl tehdy postavení napůl lenního a napůl poddanského dvora na Černokosteleckém panství. Hedvika Linhartová požádala tehdejšího majitele panství, Albrechta Václava Smiřického ze Smiřic, aby „hamfešt dal a od všelijakých úrokův, platův, robot a povinností… z téhož dvoru a mlejnu a vším a všelijakým příslušenstvím… osvobodil“. Albrecht Václav žádosti Hedviky Linhartové vyhověl a 6. 8. 1613 dvůr s mlýnem skutečně od všech platů osvobodil a z Chrástu se stal dvůr hamfeštní. Navíc ještě povolil, aby „mohla o dvoru i mlejnu s jeho příslušenstvím říditi, kaftovati a komuž by se jí líbilo, jej dáti a odkázati, nicméně týž dvůr i s mlýnem na stavení i jinak zlepšovati, jej stavěti a cožbykoliv na to vynaložila, s poznamenáním neb registry ukázala, toho aby užíti mohla“. Albrecht Václav Smiřický zemřel již v roce 1614. Jeho nástupce Albrecht Jan Smiřický tento mandát svého předchůdce potvrdil, a navíc rozšířil na věčné časy, což znamenalo, že další nástupce jej již nemuseli obnovovat.

V roce 1617 Adam Linhart zemřel a jeho část dvora Chrást s mlýnem zdědila jeho manželka Hedvika Linhartová.

Hedvika Linhartová byla přívrženkyní Jednoty bratrské. Konfiskační komisí byla odsouzena ke ztrátě jmění, byla však císařem omilostněna. Přesto Karel I. z Lichtenštejna nařídil 21. 12. 1621 zabavení dvora v Chrástku, a následně jej společně s dalšími grunty zastavil v sousední Přistoupimi Janu Danielu Kaprovi z Kaprštejna za částku 2000 kop grošů míšeňských na vojenské výdaje. Jan Daniel Kapr byl 13. 11. 1625 zavražděn svou manželkou Annou Marií a jejím milencem Adamem Zapským. Oba byli za tento čin popraveni začátkem roku 1626. Poručníci pozůstalého sirotka prodali celé zástavní právo, tj. včetně Chrásteckého dvora se mlýnem, za podhodnocenou částku 350 kop grošů míšeňských rytíři Albrechtu Maternovi z Květnice, kterému byl zároveň „dvůr s ovčínem, mlýnem, štěpnicí a jiným vším“ propuštěn Komorou ze zástavy do zcela svobodného držení.

Hedvika Linhartová odešla se svými 3 syny, Adamem, Karlem a Vilémem Václavem, v roce 1627 do Saska. Nejstarší syn Jan Linhart zůstal v Čechách. Synové Hedviky Adam a Václav Vilém se vrátili do Čech v roce 1631 a začali se soudit o majetek po své matce, především o dvůr s mlýnem v Chrástu. Ve sporu se odvolávali na skutečnost, že jejich matka Hedvika Linhartová byla rozhodnutím císaře omilostněna. Záležitost byla definitivně vyřešena až po třicetileté válce, přesně dne 5. 11. 1654, kdy prodej dvora a mlýna v Chrástu rytíři Albrechtu Maternovi posvětit i král a císař Ferdinand III.

Ve stabilním katastru je v roce 1841 uváděn mlynář Joseph Buchta.

V roce 1930 je ve mlýně uváděn Antonín Vobořil. Jalový potok se tehdy nazýval Černokostelecký.

Na leteckém snímkování z 50. let budova mlýna již nestojí.

Neexistuje. Rybník nad bývalým mlýnem je využíván k chovu ryb. Chrástecký dvůr při silnici z Přistoupimi do Kostelce nad Černými Lesy, ke kterému mlýn po většinu své existence patřil, je ve značně zchátralém stavu.