Druhanický mlýn

Tvrz Druhanice, ke které mlýn patřil, byla vybudována kolem roku 1350. Současně s ní byl vybudován i Druhanický rybník. Předpokládá se, že Druhanický mlýn má přibližně stejně starý původ. Tradice zakládání mlýnů v tomto kraji sahá až do 13. století, kdy je zde zakládali cisterciáci společně s rybníky.

Nejstarší nalezená zmínka o mlýnu pochází z roku 1407. Tehdy koupil Druhanice od havíře Václava z Druhanic kutnohorský „pergschreiber“ Pavel Meiler. V zápise je uváděna „tvrz se dvorem dvojím poplužním, mlýnem a rybníky“.

Na počátku 18. století bylo instalováno druhé korečkové vodní kolo.

V polovině 19. století na mlýně hospodařili manželé Dvořákovi.

V poslední čtvrtině 19. století bylo u mlýna nainstalováno třetí mlýnské kolo. Rybník byl v tomto období v majetku žehušického statku a na mlýně hospodařil mlynář Josef Borek, který se stal spoluvlastníkem mlýna v roce 1867. V tomto roce se také oženil, za manželku si vzal Marii Dvořákovou. Mlynář Josef Borek se místní historie významně zapsal tím, že se stal prvním starostou Sokola v obci Chotusice.

Dle Vodního zákona z roku 1870 byl rybník normován, tehdy je uvedeno, že rybník i mlýn se nacházejí v dobrém stavu. Mlynář směl vodu v rybníce užívat pro svou živnost dle uvážení, byl limitován pouze tím, že nesměl nahánět rybník tak, aby zatopoval okolní louky obyvatel Chotusic a Druhanic. Množství vody, které mohl mlynář vpouštět stavidly do mlýnské strouhy, a následně na vantroky k mlýnským kolům nebylo rovněž omezené. V rybníce se v té době nechovaly ryby, a proto nebylo potřeba udržovat hladinu v určité minimální výšce.

Koncem 19. století byla voda v rybníce značně znečištěná. Do rybníka se vléval potok Brslenka. V té době byla Brslenka silně znečišťována odpadními vodami z okolních cukrovarů a z městské nemocnice. V důsledku toho byl znečištěn i mlýnský rybník, a to tak silně, že v letních měsících zapáchal.

V roce 1901 nahradili manželé Borkovi dosavadní 3 mlýnská kola jedním velkým. Kvalita vody v rybníce se však stále zhoršovala a od roku 1908 dostával mlynář Borek dokonce od města Čáslavi za znečištění svého rybníka odškodné.

V roce 1917 byla mlynářská živnost rodiny Borkových pozastavena, neboť „zápach vody byl již tak silný, že vnikal do mlynářských výrobků a kazil je“.

V roce 1923 bylo znečišťovatelům, především čáslavskému cukrovaru, nařízeno, aby postavili ke svým podnikům filtrační zařízení. Toto nařízení však bylo ignorováno. Tím byl definitivně zpečetěn osud mlynářské živnosti v tomto mlýně, již nikdy nebyla obnovena. Historie rybníka patřícího ke mlýnu však pokračovala.

Rybník u Druhanického mlýna koupil Josef Dlabal. Dne 4. 12. 1931 podal k Okresnímu úřadu v Čáslavi žádost o jeho zrušení. Svou žádost odůvodnil tím, že „rybník stojí mimo obec, neslouží zemědělským ani požárním potřebám…. Mlynář Borek, který má právo k užívání vody z rybníka, dal z mlýna odstranit vodní kolo a částečně také mlecí stroje, čímž j znemožněna jeho další činnost. Tím pádem při případných námitkách mlynáře žádá o prohlášení jeho užívacího práva za zaniklé. Svou žádostí spustil lavinu zájmu o Druhanický rybník. V průběhu roku 1932 dostal vodoprávní úřad celkem 10 protestů proti rušení rybníka (mimo jiné od místních hasičů). Mlynář J. Borek s chotí protestovali proti zrušení svého vodního práva. Zdůrazňovali, že svoji nepřerušili dobrovolně, ale v důsledku značného znečištění vody v rybníce, a že znečištění netkví v povaze rybníka, ale je způsobeno katastrofální stavem Brslenky. Odvolávali se na vodní právo k rybníku, které je spjato s vodním dílem (tedy mlýnem), jež nezaniklo, jelikož by v případě potřeby šlo lehce opravit (doplnit mlýnské kolo). Protest podal také Ladislav Rochovanský, který měl od mlynáře Borka pronajaté okolní pozemky pro polní hospodaření.

Spor o zrušení Druhanického rybníka a zrušení vodního práva k Druhanickému mlýnu se po několika odvoláních všech zúčastněných stran dostal roku 1936 až k nejvyššímu správnímu soudu. Ten nakonec povolil manželům Dlabalovým zrušení rybníka za podmínky, že na jeho ploše zřídí menší nádržku, která bude sloužit požárním účelům. Okresní úřad zároveň prohlásil vodní právo manželů Borkových za zaniklé. Toto rozhodnutí však zemský úřad zrušil, neboť vodní právo se dle platného vodního zákona odvíjelo od existence vodního díla (mlýna), jež kromě mlýnského kola obsahovalo veškeré potřebné mlýnské zařízení.

V roce 1938 byl Druhanický rybník vypuštěn a v jeho severní části vznikla nová menší nádrž o výměře 1023 m³, která byla zkolaudována v roce 1940.

Objekt je využíván k bydlení.