Já Antonín Vít, Svaté říše římské hrabě z Bubna a Litic, dědičný pán na Žamberku a na Doudlebách, Jelením, Vejvanovicích a Blatě atd., známo činím tímto psaním, že jsem na poníženou žádost mého dědičného poddaného France Vodičky, s mým dobrým povážením, na panství žamberském, pod tak nazvaným rybníkem Dymlovským, na zeleném drně, mlýn o jednom složení na jeho vlastní náklad v nově vystaviti a vyzdvihnouti milostivě dovolil, kterejžto takto nově vystavěný mlejn nadjmenovaný Franc Vodička za 200 zl., pravím dvě stě zlatých rejn. sobě šacuje. Pročež tehdy k jeho samému, potomkům a dědicům jeho vlastní užívání patří. Naproti tomu, ale od sv. Jiří roku 1752 počítajíc, každoročně nájmu peněžitého 10 zl. rejn. do důchodu panského žamberského beze všeho upomínání každoročně při sv. Jiří náležitě odvozovat povinen bude. S tím pak ale obzvláštním vymíněním, že na budoucnost, dokavádž by milostivá vrchnost dle milostivého uznání větší nájem jak na penězích tak na obilí od něho požádala, takový každého času dle obmezeného milostivého uznání jemu zvejšit právo a moc jmíti má a bude, dále pak beze všech kontribuc, robot, a všelijakých náběrkův (mimo král. daně z kol a tabákového platu, co tak dle vrchnostenskej subrepartice na něj každoročně přiděleno bude) též i na budoucnost osvobozen býti má. Ostatně ale, kdyby budoucně takový mlejn buďto svým potomkům postoupiti aneb komukoliv jinému odprodati chtěl, to s ohlášením a vědomosti mého kanceláře panství žamberského činiti má a závázán bude. Pro lepší jistotu a zachování všeho toho jsem nejenom tento zápis mou vlastní rukou podepsal, alébrž také mou přirozenou hraběcí pečeť vědomě přitisknouti dal. Čehož jest datum na zámku žamberském dne 24. martii roku 1752. Antonín Vít hrabě z Bubna a Litic.
