Starý mlýn

Mlýnice a obytná budova uspořádány rovnoběžně kolem centrálního dvora
Mlýn, jehož jádro pochází z poloviny 17. století a mladší úpravy z 18. a 19. století, patřil do souboru tří mlýnů spojených jedním náhonem. Z jedné třetiny roubená s podstávkovou, ze dvou třetin zděná stavba obdélného půdorysu se sedlovou střechou.
Vodní mlýn čp. 82 je solitérní usedlost stojící na obdélném půdorysu, s příčným křídlem v ose jihozápadní okapní stěny. Dům je v jižní třetině roubenou podstávkovou stavbou, zbývající dvě třetiny jsou zděné a omítnuté. Střecha je sedlová, krytá pálenou taškou bobrovkou. Lednice navazuje na jihovýchodní štítovou zeď, která je zděná z pískovcových štuků. Zbylé strany jsou zděny v kombinaci pískovcových kvádrů, lomového čediče a trachytu kladeného na své nejdelší straně do vápenné malty. Řádky jsou hustě šíbrovány odštěpky čediče a trachytu. Lednice je z velké části destruovaná (styčná stěna s mlýnem je však opravená), v severovýchodní stěně je druhotně proražen otvor. Zdivo lednice je sníženo o cca 1,5 m, dlážděná podlaha není pod nánosy rumu patrná. Otvory lednice jsou bez výplně, avšak historické snímky zachycují štítová okna členěná do tvaru řeckého kříže a v roubené stěně okna šestitabulková. Ostatní otvory jsou pravoúhlé s dvojitou výplní s bílou povrchovou úpravou v dřevěných profilech. Členění výplní kolísá od trojtabulkových s příčlemi tvaru T, po čtyř a šestitabulková dvoukřídlá. Povrchová úprava stěn je ve žlutém provedení. Dřevěné prvky jsou tmavohnědě mořeny s bíle zdůrazněnou vymazávkou.
Objekt č. p. 82 je jedním z posledních malých roubených venkovských mlýnů, které se nacházejí v Ústeckém kraji. I přes absenci mlecího zařízení je dokladem kvalitního řemesla 19. století, součástí unikátní struktury mlýnů na Lučním potoce a v neposlední řadě je též příkladem změn, k nimž docházelo ve vesnickém stavitelství v 19. století, kdy se postupně přecházelo od roubené architektury ke zděné. Mezi památkově hodnotné konstrukce jednoznačně a neoddělitelně náleží veškeré dřevěné a dřevohlinité konstrukce (např. roubené stěny stavby včetně hliněných vymazávek stěn, konstrukce krovu atd.) i zděné konstrukce se zachovanými souvrstvími. Všechny tyto prvky a detaily tvoří základ historické i konstrukční hodnoty domu, kterou dále představuje tradiční materiálová skladba, způsob řemeslného opracování i vysoký stupeň dochování jednotlivých historických konstrukcí, detailů a prvků stavební výbavy (okna, dveře atd.), včetně jejich povrchových úprav a barevnosti.
Obdélná patrová roubená budova se sedlovou střechou, situovaná ve svahu souběžně s vrstevnicemi. Polohy ve svahu je výhodně využito k situování zděné mlýnice do suterénu pod přízemní provozní místnost /východní část domu, takže ze strany od údolního potoka (od jihu) zdivo mlýnice tvoří vysokou podezdívku a ze severní strany je nad terénem patrná jen jeho korona. Z této strany je také hlavní vchod do centrální síně. V mlýnici je zachována dubová stolice s vrčením 1859 a iniciálami WA, vchod do dnes odpadky polozasypané "lednice“. Mlýnice je přístupná z přizemní provozní místnosti dřevěnými schody a padacími dveřmi. Přízemí bylo celé roubené s podstávkou vynášející stěny patra. Obytná /západní/ část má dnes přízemní roubené stěny s podstávkou nahrazeny zdivem. Stropy v provozní místnosti nad mlýnicí, v obytné části a ve vstupní části síně jsou trámové záklopové. Druhá část síně, v prostoru býv. černé kuchyně je zaklenuta, komín z vepřovic je vynášen klenutým pasem. Patro má obdobnou dispozici jako přízemí, trámové záklopové stropy a je přístupné zalomeným dřevěným schodištěm z přízemní síně. Podkrovní prostor je tvořen ležatou stolicí.
Na jižní straně je budova rozšířena dvěma přístavky - zděným, s přízemím valeně zaklenutým plackami a roubeným s podstávkou na podezdívce, která je úrovní podezdívky vlastního objektu. Stavba je velmi náročně tesařsky provedena, profilovaná podstávka a ostění oken, zejména v patře.
Jádro z 2. pol. 17. stol., horní stavba 1. pol. 18. stol., přístavky a zařízení mlýnice /1855 WA / pol. 19. stol. Přízemí obytné části obezděno v 2. pol. 19. stol.
Významný doklad vývoje účelových staveb, podávající obraz o řemeslné vyspělosti, vývoji techniky v závěru 17. a v 18. století a hospodářské úrovni.
Jde o jeden ze tří mlýnů zmiňovaných už v přiznání k tereziánskému katastru na začátku 18. století. Je jedním z dochovaných 7 mlýnů v povodí potoka na katastru obce.
Dobrý, u přístavků je sejmuta střecha. Nutná konzervace dřeva, výměna některých prvků, provedení střechy u přístavků. Výhledově provést obnovu mlýnského náhonu.
Dříve nevyužito, dnes ve vlastnictví rekreanta, který objekt postupně opravuje. Výhledově získat pro potřeby 0VM Ústí n. L.
Šafránek - 1978