Malejovský mlýn

Nejstarší doložená zmínka o technologickém vybavení mlýna se vztahuje k roku 1704. Tehdejší soupis mlýnů zaznamenal, že malejovský mlýn měl dvě mlecí složení [„2 gänge“].
Jedná se tedy o tzv. obyčejná složení. Jeho základ tvoří dva mlýnské kameny – spodní je pevný ležák a horní pohyblivý běhoun – mezi kterými dochází k rozemílání zrna. Takto získaný šrot se vyséval mechanicky otřásaným plátěným rukávcem (mlynářským pytlíkem), osazeným v dřevěné skříni zvané moučnice. Na výskoku pytlíku se nacházelo mechanické síto nazývané žejbro, které zajišťovalo třídění krupice. Semletí (pšeničné) mouky se obvykle neprovádělo jednorázově, ale proces se několikrát opakoval.
Vodní kniha pro okres Vysoké Mýto zmiňuje v roce 1878 „jedno umělé složení, dvě obyčejná složení a pilu, za které se buď krupník neb jahelka přistrkují“.
Tyto první tzv. umělecké mlýny, jejichž moderní strojní vybavení je buď celé, anebo alespoň z větší části vyráběné továrně, nastupují v Čechách od 40. let 19. století. V případě jako je tento, kdy se vedle obyčejného složení zmiňuje i složení umělecké a není pro jeho osazení mnoho místo, lze předpokládat, že se nejednalo o regulérní složení umělecké, ale o jeho kompromisní variantu, složení poloumělecké. Ostatně obdobnou situaci a také ze 70. let 19. století známe např. i z nedalekého mlýna zvaného Sárovec čp. 184 ve Vysokém Mýtě.
Strojní vybavení mlýna čp. 21 v Janovičkách poměrně přesně popisuje dotazník k zápisu do mlynářského rejstříku, který mlynář František Laba [nájemce od roku 1931] vyplnil „v Chocni, Malejově dne 7.VII.1939“.
Z čistírenské části dotazník zmiňuje „tarár Prokop, trier Prokop, loupačka Prokop, prašný cilindr“. Nejprve se tedy zrno pomocí taráru pročistilo vzduchem a na malém hranolovém vysévači [prašný cilindr], na trieru [koukolník] došlo k oddělení kulovatin (koukol, vikev, mák, velká zrnka písku), loupačka zajistila odstranění špičky, vousku a velkého dílu obalových částí zrna.
K mletí žita (na plocho – s velkým tlakem válců) sloužily dvě stolice s rýhovanými válci Prokop. Vysévání žitného meliva se poté provádělo na dvou hranolových vysévačích Prokop o délce 360 cm a průměru 80 cm.
Mletí či šrotování pšenice (na vysoko či na krupice – s oddálením válců) zajišťovala stolice s rýhovanými válci Prokop. Melivo se vyselo (roztřídilo) pomocí dvouskříňového rovinného vysévače Svatoň-Pětioký a na jednodílné reformě Prokopec se provedlo třídění a čištění krupice, která se poté luštila na mouku prostřednictvím vymílací válcové stolice s porcelánovými válci Prokop. A opět se vysela pomocí téhož rovinného vysévače. Celý proces se opakoval pětkrát až osmkrát.
Míchání mlýnských produktů pro sjednocení jejich kvality prováděl mlynář nejspíš ručně, tedy v moučné truhle, jelikož v dotazníku píše: „Míchačku na 65/70 q od Prokopů mám objednanou“.
V dotazníku k zápisu do mlynářského rejstříku se dočteme, že „jeden holendr neznámé výroby, průměr bubnu 120 cm, šířka 50 cm používá se na výrobu krup“.
Hospodáři hodně vyžadovali šrotování. K němu zdejší mlynář používal pár umělých kamenů o průměru 120 cm.