Jaroslava Pixová: Na břehu Blanice – k šumavskému prameni, Putim 2012, strana 76 až 93
(Výpis)
Mlýn v Blanici čp.13
Mlýn je dalším dokladem starobylosti těchto míst. Patří jistě k těm nejstarším v okolí, snad ještě společně se strunkovickým. Po založení bavorovského špitálu darovali v roce 1359 Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožmberka ve prospěch špitálu tzv. nadání, které obsahovalo jeden lán dědin o 60 jitrech a dědičné právo k jednomu masnému krámu. Zároveň prodali blanickému faráři Václavovi dědičné právo na mlýně, který koupil od bavorovského měšťana Pikna, a tři jitra dědin, které k němu patřily. V popisu okresního hejtmanství Píseckého je zmínka, že roku 1365 patřilo jedno popluží a mlýn Piknův chudým v Bavorově.
Další zpráva o mlýně je ze září roku 1384, kdy Rožmberkové vyměřili bavorovskému chrámu Panny Marie platy na dvoře, mlýně a lukách v Blanici, ale i platy z mnoha dalších obcí. Farář si tak mimo tří kněží, které již měl, mohl pro duchovní službu přibrat dalších pět, kteří se starali o pěknou farní knihovnu, školu a špitál. Na tehdejší poměry vzniklo v Bavorově ojedinělé duchovní středisko.
Pro bavorovský pivovar, který byl dostavěný roku 1553, dodávaly panské mlýny v Blanici a Strunkovicích přenici z tzv. vejmelného. Bavorovští pekaři Jan Kašpar a Štěpán Nursthuber nakupovali kolem roku 1735 mouku v blanickém mlýně a své výrobky pravidelně vozili mimo Bavorov na husinecký trh.
Mlýnská kámen nebyl levná záležitost
Mlýnské kameny, mezi kterými se mlelo obilí, ae opotřebovábaly, omílaly, někdy také rozlomily a bylo nutné je měnit. V roce 1987 byla dva takové dosloužené kameny vybagrovány asi 50 m od pravého břehu řeky. Průměr obou měřil 86 cm, ale jeden z nich byl značně poškozený. Pořízení nového mlýnského kamene nebyla laciná záležitost. Vytesávání v lomu a přeprava byly nákladné. Například v roce 1607 bylo vyplaceno formanovi za nový kámen pro blanický mlýn 7 kop 3 groše. V roce 1713 už byl mnohem lacinější. Stál prakticky polovinu – 3 kopy 40 grošů. Konečná úprava při výrobě mlýnských kamenů se nazývala kroužení. V roce 1607 se zaplatila blanickému mlynáři Václavovi od vykroužení dvou kamenů s osazením 1 kopa 40 grošů. Ceny se také různě lišily. V tomtéž roce byly vyplaceny blanickému mlynáři za zhotovení palečního kola dvě kopy grošů, zatímco strunkovickému Matěji vyplatili tutéž sumu nejen za paleční, ale i za vodní kolo. Něco stály také práce kovářské za výrobu pemrlic – kladívek s hroty, kterými se upravoval ohlazený povrch mlecích kamenů. V roce 1607 bylo za umístění 3 kypřic pod nové mlecí kameny zaplaceno po 24 groších. Kypřice je železná destička zasazená do jamek na mlecí ploše u středového otvru mlýnského kamene. Spojena svislým otáčejícím se hřídelem uvádí v pohyb mlýnský kámen. Sklenáři z Vimperka zase dostali za opracování skel zalitých olovem ve světnici v blanickém mlýně v roce 1613 zaplaceno 26 grošů.
Kovář neprováděl ve mlýně jen opravy a výměny železných součástí, ale obstarávali plátno na ušití pytlů: „Ve středu po sv. Voršile (24.10.1607) Pavlovi kováři zaplatil jsem ze 18 loket plátna pytlíkového na pět pytlů po 7 groších. Dáno mu 2 kopy 6 grošů.“ Jelikož blanický mlýn byl panský, všechny tyto výdaje byly v režii vrchnosti. A ještě zmínka o platu mlynáře. Zatímco za období mezi sv. Jiřím a sv. Havlem v roce 1601 dostal strunkovický mlynář 10 kop 25 grošů., což znamená, že týdně obdržel 25 grošů, blanickému mlynáři v roce 1607 zaplatili týdně dvojnásobek, tedy 50 grošů! Vypadá to tedy, že blanický mlynář byl u vrchnosti více v milosti.
Nejstarší známí majitelé
V Tereziánském katastru zpracovaném v letech 1713 – 1757 je uveden panský Blanický mlýn o pěti kolech, šesti stoupách a jedné valše na stálé vodě...
Z nejstarších mlynářů v Blanici se v roce 1644 uvádí Jiří Násypka. V letech 1655 až 1663, ale možná i déle, Šimon Forka s manželkou Zuzanou... 1672 až 1684 Jiří Petrželka s manželkou Kateřinou, pak Matěj Forka, syn Šimona. Ten zemřel v roce 1712 ve věku 58 let. Po něm převzal mlýn Jiří Fídler s manželkou Annou a narodili se jim tady tři dcera a jeden syn. Pak je tu ještě zmínka o Martinu Ochočovi a Josefu Šnetarfovi. V roce 1757 je tu uveden František Ondráško s manželkou Kateřinou, který však oficiálně uzavřel kontrakt na mlýn 25. dubna 1759... 25.4.1788 Václav Svoboda, v roce 1792 jej vystřídal Ignác Svoboda a v roce 1832 František Svoboda. Poté, v roce 1840 se mlýna ujal Václav Čaloun, nejprve otec a po něm syn také Václav s manželkou Viktorii...Cena panského mlýna byla v době, kdy jej Čalounovi přebírali, 4605 zl. V roce 1847 odstoupil mlynář Václav Čaloun od smlouvy a novým mlynářem se stal František Hanzlovský s manželkou Kateřinou, rozenou Soldákovou...V roce 1860 už je František Hanzlovský uváděn jako pachtýř rakovického dvora. V Blanici zůstal jeho syn Jan Hanzlovský...Podle záznamů kronikáře dne 27.8.1866 blanický mlýn vyhořel úmyslně založeným ohněm. Pak měl Jan Hanzlovský spáleniště prodat a přestavět papírnu v Bavorově...Podle Bedřicha Mareše, posledního blanického mlynáře, se měl ve mlýně před požárem vyrábět olej
Dalšími majiteli byla od roku 1870 manželé Robovi – Kajetán a Terezie. Mlýn nekoupili, ale byl jim postoupen podle odevzdávací listiny. Terezie tedy mohla být dcerou Františka Hanzlovského. V roce 1873 vydával obecní úřad podklady pro vypracování vodní knihy a popisuje mlýn. „Mlýn a pila leží na levém břehu. Má celkem pět vodních kol na svrchní vodu. Jedno kolo pohání pilu a ostatní ženou čtyři obyčejná mlýnská složení. Je to velice starobylý mlýn postavený před mnoha lety. Je v dobrém stavu. Majitel si obstarává živnost sám. Tři složení jsou na mletí, čtvrté na kroupy a krupky pro potřebu domácí. Síla vody je prostřední. Nejvíce se mele žito a ječmen.“
...v květnu 1880 zasazení normálního znamení...V té době už má totiž mlýn šest vodních kol. To šesté pohání přádelnu. Kola na mlýnské stroje měla v průměru 3,26 nebo 3,48 metru, šíroká 0,79 m a nacházela se v jednom žlabu. Průměr kola na pilu byl 3,64 m a šířka 0,92 m, a přádelní o průměru 3,5 m a šířce 1,25 m... Voda z mlýnské stoky přicházela do tzv. kašny 11 m dlouhé a 2,5 m široké, hloubka vody byla 0,76 m. Z této kašny dopadala voda na kola svrchu buď výpustky (na mlýnská kola) nebo žlábky (pilní a přádelní kolo). Mlýnská stoka byla poměrně dost dlouhá. Začínala už 1371 m před mlýnem a 70 m za mlýnem se znovu vlévala do Blanice...
Podle plánů, které se dochovaly, byla přádelna v čele vudovy, za ní se nácházela mlýnice se šalandou, čeledníkem a lochem. Do prvního patra ještě zasahovala mlýnice i přádelna a byly zde i obytné místnosti. Přádelna možná vznikla namísto původní valchy... V přádelně byly stroje na výrobu příze ze lnu, bavlny a vlny...
V listopadu 1884 se dcera Kajetána Roba Terezie provdala za Bedřicha Trinera, mlynáře z Lejskovic(?)...a o tec jim mlýn postoupil. Ve smlouvě postupní se o přádelně nemluví...
V roce 1939 se Alois Kuliš, majitel parního mlýna v Netolicích, domluvil s blanickým mlynářem na odkoupení pily a vodního díla, kde si František Kuliš chtěl zřídit elektrárnu s Francisovou turbínou, která mu bude vyrábět elektrický proud, jenž bude dodávat dálkovým vedením dvanáct kilometrů dlouhým do svého mlýna v Netolicích. Nahradí tak parní pohon mlýna za elektrický a parní sílu si ponechá jako rezervu. V té době měl blanický mlýn tři vodní kola. Jedno pohánělo pilu a další dvě tři mlýnské válcové stolice a dvě kamenné.
...Energii potřebnou k pohánění mlýnských strojů bude nyní mlynář zdarma odebírat od Františka Kuliše...Všechny náklady byly vyčísleny...na 627500 korun. Terezie Marešová prodávala Aloisi a Miladě Kulišovým lednici a pilu, celý potok a pastevní pozemky. Ve svém vlastnictví si však ponechala celou výstavbu pily s příslušenstvím, vodní kola s příslušenstvím, vodní dřevěný žlab... Smlouva byla uzavřena v prosinci 1939.
Jak uvádí kronikář, v roce 1940 byl prohlouben a rozšířen náhon a postavena elektrárna, ale ta byla ještě beze strojů. Dálkové vedení do Netolic bylo postaveno také v tomto roce. Mlýnu byla ponechána potřebná síla ke hnaní mlecích strojů.
Původní Francisova turbína slouží v elektrárně dodnes a stále pod firmou Kuliš...
V roce 1938 zřízena pekárna, kterou v roce 1941 Němci zavřeli. Za druhou světové války byl zatčen a věznem František Mareš na základě udání pro mletí načerno...
...Mlynáři v roce 1951 obdrželi seznam, kterým obcím mohou za určitých podmínek poskytovat své služby. Blanický mlýn měl sloužit obcím Blanice a Tourov... V mlýně se přestalo mlít v roce 1950. JZD si tam potom do mlejna uskladňovalo obilí a šrotovalo tam.
...mlýn, který je pod elektrárnou je velmi zubožený. Podepsala se na něm hlavně povodeň v roce 2002. To se mlýn zmítal ve vlnách Blanice. Na hospodářské budově spadl krásný barokní štít. Od roku 2007 má mlýn nového majitele.
SEZNAM A MAPA VODNÍCH DĚL REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
Stav koncem roku 1930, Sešit 12, V Praze 1932
Okresní finanční ředitelství Tábor/Důchodkový kontrolní úřad Vodňany
Název toku: Blanice
Obec, čp. : Blanice 13
Podnikatel: Fr. Mareš
Druh živnosti: mlýn a pila
Počet a druh vodních motorů: 3 kola na svrchní vodu
Normální výkon v ks: 15,92
