Původně bývala část této louky porostlá luhem, tj. řídkým hájem s travnatým podrostem, který si od obce roku 1519 vyprosil Ondřej řečený Sysel. Vyplanil ho a udělal si na něm rybníček rozkládající se mezi panským potokem a mezi strouhou na mlýn zvaný tehdy Zajíčkovský, což je první dochovaná zmínka o tomto mlýně.
Příbramský historik Jan Brzák (1829–1910) našel ve starých a dnes již ztracených příbramských městských knihách záznam, že v roce 1559 patřil tento mlýn Tobiášovi Čekalíkovi, který kvůli jeho koupi prodal svůj dům ve spodní části rynku proti rychtě, a že roku 1562 mlýn prodal Martin Čekalík.
Čekalíkovský mlýn pak připadl obci, která ho v roce 1583 i s dědinou nad Čekalíkovským rybníčkem, se dvěma loukami u mlýna, s Čekalíkovským rybníčkem pod Sládkovským mlýnem (Flusárnou), s druhým rybníčkem ležícím pod ním v louce vedle drah naproti chmelnicím a se šesti haltýři prodala váženému příbramskému konšelovi Václavu Vojířovi. Mezi Kaňkou a lednicí měl tedy osm vodních nádržek!
Název Čekalíkovský se užíval dál, přestože se v mlýně vystřídalo několik majitelů. Od roku 1642 tu mlynařil Václav Kalina a mlýnu s jedním kolem a várkou piva se začalo i říkat Kukačkovský pravděpodobně proto, že si Kalina zvolil tovaryšské jméno Kukačka. Tehdy bylo v příbramském cechu zvykem, že si vyučenec vybral jméno nějakého ptáka, oblíbený byl třeba Slavík.
Asi v roce 1675 koupil Kukačkovský mlýn na splátky mladý mlynář Václav Braniš, který zemřel asi za morové epidemie roku 1680, a tak v roce 1685 převzal zanedbaný Kukačkovský mlýn Jan Havrlík, který už kromě dvou rybníčků neměl žádný haltýř. Mlynář Havrlík měl zřejmě dluhy vůči příbramské obci, která v březnu 1702 prodala obecní louku s pustým rybníčkem řečeným Čekalík Leopoldovi Machutovi, příbuznému primátora Zikmunda Machuty.
V roce 1716 se píše jen o „Kukačkovým neb Jana Havrlíka rybníčku mezi strouhou a cestou od cihelny obecní a k Svaté Hoře vedoucí“, a tak je otázkou, kdy se druhý (?) rybník Čekalík vrátil do rukou mlynářů Havrlíků, kterým byl zapsán jako bezejmenný rybník do stabilního katastru 1839. Za Havrlíků mlýn dvakrát vyhořel. Po smrti Josefa Havrlíka roku 1852 zdědila mlýn s jediným rybníkem jeho dcera Josefa provdaná Svobodová.
V roce 1897 požádal nový majitel mlýna František Švejda o zvětšení průměru vodního kola na 4,7 m a zařídil zde strojírnu na výrobu železničních drezín bicyklových a později motorových. Roku 1913 vyvážela strojnická továrna Fr. Švejdy motorové drezíny do celého Rakouska-Uherska. V roce 1914 byla strojírna přestavěna na velkou továrnu, kterou od jejího zakladatele koupili bratři Miloš a Vladimír Wohankové. Pod firmou Wohanka a spol. továrna obráběla do roku 1936 z kujné oceli, železa a litiny různé součástky k motorům, motorové železniční dreziny, železniční nákladní vozíky a další. Ještě těsně před druhou světovou válkou bylo u někdejšího mlýnského objektu vodní kolo, na které vedl náhon z Čekalíkovského rybníka. Na hřídeli nebylo klasické paleční kolo, ale zřejmě tzv. cévové kolo. Pastorek byl ocelový a vnitřní kolo také, otáčelo se prý velmi rychle a pohánělo tovární stroje.
Od roku 1941 tu sídlila továrna na kovové a smaltované zboží F. Pavlíčka, zestátněná roku 1948. Nakonec budovu převzaly Jáchymovské doly a zřídily zde provoz Ústřední dílny, který zanikl roku 1981. Poté byla budova tzv. Wohankovny zbourána.
Věra Smolová
