Dolní Maxův mlýn; Untere Maxmühle, Mönchsmühle, Kondlmühle

Nejstarší zprávy o Dolním Maxově mlýnu se objevují v poslední třetině 17. století. Tehdy je jako nájemce mlýna uváděn Maxmilián Dobner (Tobner), který v roce 1695 založil výše položený Horní Maxův mlýn. Dle rodokmenu sestaveného potomky tohoto rodu se narodil roku 1664 v Hošťce a zemřel roku 1738 na mlýně v osadě Mnichovství. Po něm převzal mlýn jeho syn Matthäus Dobner.

V roce 1774 provozoval mlýn Johannes Anton Dobner (narozen 1733). Mlýn se tehdy nazýval také Kondlmühle nebo Mönchmühle.

Sčítání obyvatel z roku 1869 zde eviduje mlynáře a zemědělce Josefa Seitze (narozen 1830) a manželkou Margarethou (1832) a dětmi Franzem (1862, Karlem (1864) a Margarethou (1865). Na výminku žil starý mlynář Johann Seitz (1805) s manželkou (1805, jméno neuvedeno) a dcerou Annou (1846). V hospodářství mlýna byly zapsány 2 krávy.

Jeden z členů rodu, Kaspar Seitz, vystavěl u mlýna kapli a opatřil ji obrazem Panny Marie Pomocné.

Dle sčítání obyvatel v roce 1880 zde hospodařil jiný rod. Mlynářem a majitelem byl Josef Schmied (narozen 1817), s ním zde žila jeho manželka Anna (1836), syn Josef (1863) mlynářský pomocník a mladší syn Georg (1870). U mlýna bylo chováni 2 voli, 2 krávy a 1 prase.

Na začátku 20. století držel mlýn Johann Reis (1882 – 1917). Po Johannově smrti přešel mlýn na jeho sestru Annu, která se provdala za mlynáře Antona Schumaka.

Sčítání v roce 1921 zde zaznamenalo výše uvedeného mlynáře Antona Schumaka (narozen 1889) s manželkou Annou, která je uvedena jako majitelka mlýna, a jejich 2 děti. Na výminku žila Marie Reis, vdova a tchýně mlynáře. S ní bydlel její syn Josef, který pracoval jako zedník.

Anton Schumak je uváděn také v soupise vodních děl z roku 1930.

Anna a Anton Schumakovi vlastnili mlýn až do odsunu v roce 1945. Anton vlastnil ¼ usedlost, jeho žena Anna ¾. S nimi byli odsunuti syn Andreas, dcera Angela a jejich zaměstnanec Josef Bauer.

Po odsunu německých vlastníků získal usedlost Josef Oříško z Vrtby u Žitomíru na Ukrajině. Přišel sem s manželkou a třemi dětmi. Již v roce 1947 se mlýna vzdali a odešli odtud v roce 1949.

V roce 1950  byla usedlost předána Československým státním statkům v Rozvadově. Později se opět dostala do soukromého vlastnictví.

Nemovitost je evidována jako rodinný dům a slouží k trvalému bydlení. Současní majitelé opravily kapli Panny Marie Pomocné nad mlýnem.