mlýn a pila v Janské

Mlýn je v Soupise poddaných velkostatku Česká Kamenice zmiňován již v roce 1669, kdy zde hospodařil mlynář Georg Tietze s manželkou Justinou. S nimi zde byly zapsány jejich děti Georg, Maria, Elisabeth a Elias.

V roce 1682 předal mlynář mlýn svému nejstaršímu synu, rovněž Georgovi. Z jeho manželství s Dorotheou vzešli synové Georg a Christian a dcera Anna Maria.

V roce 1694 je Georg Tietze uváděn jako zemědělec, zatímco na mlýně je nový mlynář Christoph Palme (věk 42). S ním zde k roku 1694 byla zapsána manželka Anna (34) a děti Anna Elisabeth (14), Anna Rebecca (12), Georg Jacob (10), Maria Elisabeth (8), Anna Maria (6) a půlroční Susanna. Po smrti své první ženy v roce 1712 se Christoph Palme v roce 1713 ve věku 62 roků podruhé oženil, jeho druhé manželce Marii Elisabeth bylo v době sňatku 28 roků. Z druhého manželství se narodil syn Johann Wenzel. V roce 1719 mlynář podruhé ovdověl a v následujícím roce se ve věku 68 roků oženil potřetí. Jeho třetí žena Anna byla o 38 roků mladší. I z tohoto třetího manželství se narodil potomek, a to v roce 1721 dcera Anna Maria. V té době již pracoval na mlýně jako mládek Christophův nejstarší syn z prvního manželství Georg Jacob, kterému pak v roce 1724 otec mlýn předal, v soupise poddaných je u něj poznámka, že byl nemocen, zemřel v následujícím roce 1725.

Georg Jacob Palme (narozen 1684) zde mlynařil s manželkou Annou Elisabeth a dcerou Marií Elisabeth přibližně do roku 1730, na mlýně s nimi žila vdova po starém mlynáři Anna a mladší sourozenci Susanne, Johann Wenzel a Anna Maria. K roku 1731 je u něj uvedena poznámka, že odečel do Kamenice na „Střední mlýn“ (Mittel Mühl).

Jako další mlynář zde byl v lednu 1732 zapsán Gottfriedt Marschner (věk 24) a manželkou Marií Elisabeth (18) a dcerou Marií Apolonií starou 8 týdnů, ke které v roce 1734 přibyl syn Gottfriedt.

Již v roce 1735 zde byl další mlynářm, a to Christian Marschner (věk 20) s manželkou Rosinou (19). Vzhledem k jeho věku se pravděpodobně jednalo o mladšího bratra Gottfriedta Marschnera. Manželům se na mlýně v příštích 20 letech narodilo 9 dětí, synové Franz Anton, Johann Christian, Christian, Joseph, Jacob a Anton, dcery Anna Elisabeth, Maria Elisabeth a Appolonia. Mlynářova žena Rosina zemřela v roce  1760. Od roku 1761 pracoval nejstarší syn Franz Anton u otce jako mládek, o rok později převzal po otci mlýn.

Franz Anton Marscher provozoval mlýn s manželkou Marií Elisabeth do roku 1780. Z manželství se narodily synové Franz (1762 – 1764), Apolonia (1764), Maria Theresia (1767), Magdalena (1769), Johann Joseph (1771 – 1772), Joseph Mathias (1773), Maria Anna (1775), Veronika (1777) a Christian (1778). V době jeho mlynaření proběhlo v roce 1772 v obci číslování domů, mlýn obdržel číslo 12.

V roce 1781 prodal Fran Anton mlýn svému mladšímu bratrovi Josephovi a ze mlýna odešel. Joseph Marschner mlýn neprovozoval ani zde bydlel, jako jeho bydliště je zapsán sousední dům čp. 13. Joseph Marschner mlýn pronajal svému švagrovi Wnzelovi Watzelovi, který se oženil s jeho starší sestrou Marií Elisabeth Marschner. Z jejich dětí, Theresia, Joseph, Johanna, Franz Anton, Veronika a Christian, byl dalším mlynářem na zdejším mlýně syn Joseph Watzel, který mlýn od svého strýce v roce 1793 koupil.

Joseph Watzel st. se ženil až v roce 1803 jako třicetiletý, jeho manželkou se stala  Apolonia Zeikert ze Srbské Kamenice. Z manželství vzešly děti Joseph (1806), Theresia (1808 – 1810), Franz (1812), Apolonia (1814), Brigitta (1815), Wenzel (1818), Klara (květen 1819 – září 1819) a Johanna (1820). Mlýn převzal nejstarší syn Joseph, který je jako zdejší mlynář zapsán v lednu 1839. Jeho manželství s Theresií zůstalo bezdětné, Theresia zemřela v roce 1851 na souchotiny. 

Dalším mlynářem z rodu Watzelů byl v 70. letech 19. století Wenzel Watzel, u kterého je uvedeno, že byl synem Wenzela Watzela a jeho manželky Brigitty, rozené Parsche. Pravděpodobně se jednalo o synovce bezdětného mlynáře Josepha Watzela ml, syna jeho mladšího bratra Wenzela narozeného v roce 1818. Za tohoto mlynáře byl mlýn zapsán do vodní knihy, tehdy měl dvě dřevěná vodní kola na vrchní vodu o poloměru 2,83 m. V roce 1877 se ženil s Marií Theresií, rozenou Büchse. Nejstarší syn Wenzel se narodil 7. 11. 1877, zemřel však již 20. 12. 1877. Následovala dcera Augusta Anna (1879) a Heinrich Franz (1880).

V roce 1884 mlynář zemřel, vdova Maria Theresia se v únoru 1886 znovu provdala, a to za mlynáře Josefa Göbela ze mlýna v Heřmanicích v Podještědí čp. 1, který byl rovněž vdovec. Patrně nejprve odešla za manželem do Heřmanic, protože na zdejším mlýně se objevil nájemce Franz Tober se ženou Marií Annou a dospělým synem Ludwigem, a to do roku 1891.

Od roku 1892 jsou manželé Göbelovi  uváděni na mlýně v Janské čp. 12. Dne 28. 12. 1892 se jim zde narodila dcera Eva Maria Theresia.

Dle ručně provedeného zápisu ve Vodní knize soudního okresu Česká Kamenice byl v roce 1919 majitelem vodního provozu Max Wenzel (psáno též Wenzl). V roce 1927 byly majiteli povoleny úpravy jezu a náhonu, provoz byl v tomto roce stále ještě evidován jako mlýn (zápis ve Vodní knize soudního okresu Česká Kamenice z 21. 4. 1927).  Popisované úpravy mohly být spojené se změnou provozu, v roce 1930 byl vodní provoz evidován jako pila a hoblice, provozovatel Max Wenzl.