Koutský mlýn

Mlýn vznikl pravděpodobně někdy před rokem 1718, neboť tehdy získal Bedřich Otto od Losinských pánů mlýn, kolem nějž v průběhu let vzniká osada Winkelsdorf, dnešní Kouty nad Desnou. 

V roce 1818 a 1834 mlýn vlastní Jozef Barfus. 

V roce 1857 mlýn vlastní Jozef Barfus, v roce 1869 mlýn zůstává v majetku Barfůsů, ovšem provozovatelem je mlynář Johann Groger, který má mlýn v pronájmu.

V roce 1872 mlýn provozuje Antonn Gebauer, v roce 1874 Wilhelm Fuhrmann, v roce 1878 Johann Bartel.

Roku 1880 mlýn vlastní Dominik Silbant, v tomto roce se v soupisech v domě čp. 73 mlýn již neuvádí, mohl by to být důsledek povodně, v roce 1880 regionem prošla velká povodeň, která zničila splavy všech tkalcoven, valch a vodních pil a mlýnů v Koutech, Rejhoticích a Kociánově. I stará vodní díla, která vydržela nápor mnohých povodní, byla zcela zničena. Většina jezů nebyla však starší 13ti let (v roce 1867 došlo dle vodopravných záznamů v Podesní patrně také k velké povodni). 

V roce 1890 vlastní mlýn i sousední pilu s dřevovýrobou čp. 67 Jozef Wolf, v roce 1900 vdova Anna Wolf. Poté mlýn mění majitele, zatímco pila s dřevovýrobou zůstává v majetku Wolfů.

Za jednu z největších katastrof je považována povodeň, kterou způsobila průtrž mračen ve večerních hodinách 1. června roku 1921. Toho dne byl v Hrubém Jeseníku mezi Keprníkem a Červenohorským sedlem zaznamenán nejintenzivnější přívalový liják po dobu meteorologických pozorování. Na Červenohorském sedle napršelo 196,5 mm, z toho za 2 hodiny 134 mm a za hodinu 80 mm, a na hřebenech muselo pršet ještě více. Došlo k obrovským sesuvům půdy masového charakteru. Nejznámější lokalitou byl západní svah Červené hory pod Vřesovou studánkou, kde se dalo do pohybu 16 ha plochy s 50 000 m³ lesní půdy a porostu. Hmota zahradila údolí Hučivé Desné a vytvořila obrovskou nádrž, jejíž následné prolomení způsobilo katastrofální škody v celém údolí kolem řeky až po Šumperk. Zničeny byly všechny mosty a jezy, železnice mezi Rejhoticemi a Kouty byla vyřazena z provozu na několik dní, vlak končil jízdu ve Vízmberku. Nádraží v Koutech bylo úplně zaneseno kamením, bahnem a stromy, dva rezervní vagóny vězely až po plošinu v bahně. Tři domy byly úplně zbořeny a několik částečně strženo. Rovněž silnice byla na mnoha místech narušena. Elektrárna a pila v Aníně byla zcela zničena, poničen byl také mlýn, další pila a stoupa. Utopilo se mnoho dobytka. Největším neštěstím byly ztráty čtyř lidských životů. V Aníně při záchraných pracích utonuli dva dělníci.

V seznamech vodních děl v roce 1930 se mlýn neuvádí.

Mlýn byl zbořen mezi lety 1958 a 1962.