Horní mlýn

První zmínky o mlýnu v Huti jsou z r. 1558 spolu se zmínkou o existenci sklářské huti na panství Jindřicha Smiřického v osadě Syřišťov (později poněmčeno na Labau, dnes Huť), kterou vystavěl sklář Jan Schürer. Při mlýně byla i stoupa k drcení křemene pro tavbu skla.

1561 zmíněn huťmistrův mlýn a stoupa v Syřišťově na Žernovníku (patrně totožný s Horním mlýnem).

Pak přešel na rod Wanderů (1599 povýšeni do šlechtického stavu s přídomkem "z Grünwaldu"), kteří se mlýna později zbavili.

14. května 1687 je v matrice jmenován Adam Kastner, mlynář z Huti. Horní mlýn později změnil mlynáře, neboť dne 25. dubna 1695 je již z tohoto mlýna křtěn Jan Jiří Karel, syn mlynáře Abrahama Jägera a jeho ženy Anny Marie, rozené Feixové. V r. 1731 již byl mlynářem zmiňovaný Jan Karel se svou ženou Helenou Hänischovou. Později vedl mlýn synovec Jana Karla Jägera, Absolon Antelman (jeho otec Kristián Antelman si vzal Gertrudu Jägerovou). Mlynář Absolon Antelman se oženil v chrámu Nejsvětější Trojice v Bzí 21. listopadu 1763 s českou dívkou Apolonií Mastníkovou z Alšovic. V roce 1788 prodal Antelman mlýn se všemi k němu náležejícími pozemky Gottfriedu Ulbrichtovi, chalupníkovi v Huti čp. 41, do roku 1786 též dolnímu mlynáři v Huti, za 1000 zlatých. Sumu použil ke koupi jiného mlýna, zatímco Gottfried Ulbricht hospodařil se synem Gottfriedem ml. na mlýně do r. 1791.  

Novým majitelem Horního mlýna se stal František Preissler, dosavadní správce Dolního mlýna v Huti, patřícího jeho švagrovi Fischerovi. Mlynář měl povoleno volně péci a prodávat chléb a housky. Byl prost roboty, platil však čtvrtletní daň po 18 zlatých 45 krejcarech. V r. 1835 František Preissler mlýn prodal s pozemky za 1900 zlatých svému synovi z druhého manželství Josefu Preisslerovi.

Mlynář Josef Preissler (nar. 1816) se oženil r. 1835 s Karolínou Novotnou z Maršovic. 

Po smrti své matky v r. 1867 Josef Preissler prodal mlýn obchodníku se sklem z Huti čp. 14 Augustinu Juppemu /1830-1906/. V roce 1870 se stal pachtýřem Horního mlýna Ferdinand Wehl z Hegenwaldu čp. 7 u Frýdlantu, syn tamního mlynáře Gottrieda Wehla.

Ve vodní knize jablonecké z r. 1874 je zapsáno, že vodní právo Augustina Juppe užívá vodu Žernovníka do jednoho rybníka a že pohon slouží k provozu vodního kola na jedno korečné kolo.  

V červenci 1891 prodal Auguastin Juppe mlýn čp. 19 dceři Eleonoře, manželce Antonína Klingera, syna brusiče skla z Huti čp. 83. 

Po smrti manželky Eleonory se Antonín  Klinger stal roku 1923 vlastníkem celého Horního mlýna.

Ve vodní knize z r. 1924 je zapsáno:" Tento mlýn se už dlouho neprovozuje /vyhořel před nebo v době první svět. války a byl vystavěn už bez mlýnského zařízení/ - slouží co brusírna skla. Antonín Klinger z Huti čp. 83 namísto vodního kola měnil ve Francisovu turbínu. Spirálová turbína měla výkon 5,5 HP a byla postavena v dosavadní lednici. Sloužila k pohonu matování skla a k domácímu osvětlení.  Stávající náhon jest ve své dolní části rozšířen na rybník, jenž jest 78 m dlouhý a jeho šířka od 2 do 8 m se zvyšuje a 80-90 cm hluboký. Náhon tvoří vlastní potok, jelikož původní řečiště bylo časem zasypáno".

1930 Antonín Klinger, brusírna skla

Od r. 1940 do r. 1945 pracoval v brusírně syn, Augustin Klinger, který se 13.11.1940 musel soudně domáhat dědictví (1940 mu byla zamítnuta žádost o přiznání vlastnického práva) a plnoprávným majitelem se stal až 22.1.1942,  v r. 1945 byl odsunut a majetek připadl státu.

Mlýnská budova, resp. brusírna, stojí dodnes. Po přestavbě a rekonstrukci asi v 80. letech 20. století slouží k rekreačním účelům.