26.2.1853 František Lusk podal žádost o povolení stavby mlýna pro potřeby obyvatel Červeného Újezdce, Oslova, Vlastce, Temešváru a Jamného
28.7.1853 se na místě sešla komise včetně okolních mlynářů z Červené, Saníku, Herinkova a panského mlýna na Otavě pod Vrcovicemi (Honsa z Podolska se nedostavil). Konstatováno, že na obou březích potoka jsou Luskový pozemky, tudíž cizí pozemky vodou ohroženy nejsou, spád vody je dostatečný a zaplavení břehu po postavení hrázky nehrozí, naopak může být postaveno hrázek víc. Pouze Josef Kürbis ze Saníku podal protest kvůli ztrátě mlečů, nakonec si vymohl pouze ponechání průjezdné cesty k přívozu (plánovaná stavba byla proto stranově převrácena). Inženýr Hanus stavbu schválil s tím, že musí být postaven na maltu z vápna a pokryt ohnivzdornou krytinou, přes mlýnskou strouhu musí být nad i pod mlýnem postaveny solidní kamenné mostky.
17.3.1854 vydáno stavební povolení, na stavbu si František Lusk vypůjčil 2200 zl.
mlýn pronajat na 12 let Josefu Rubešovi (*1810), mlynáři ze Světce, a jeho manželce Josefě. Roční nájem 166 zl. 20 kr., složen na 12 let dopředu, v případě že by po 3 letech od smlouvy odstoupili, Luskovi by jim vrátili 1400 zl.
mlýnice však ještě nebyla dostavěna a vybavena, v obytné části chyběly podlahy, povolení na stavbu kolny a stáje vydáno až 1857
9.7.1857 Václav Rubeš zemřel, mlýn po zbylých 9 let spravuje vdova Josefa s pomocí stárka
1868 převzal František Svoboda, předtím mlynářský v Honsově mlýně v Podolsku, v únoru 1867 se oženil s Luskovou dcerou Marií
mlýn trpěl permanentním nedostatkem vody, akumulační nádrž se nestačila plnit
1870 v provozu pouze 140 dní
1880 mlýn zničen při prudké bouři, následně radikálně přestavěn
1890 při sčítání uveden jako neobydlený
1891 manželé Svobodovi prodali mlýn manželům Matoušovým ze sousedního statku čp. 24 (Marie Svobodová byla sestrou Barbory Matoušové, obě byly dcery Fr. Luska)
Antonín Matouš byl vyučen mlynářem na Smetiprachu, v dubnu 1892 dostla od Okresního hejtmanství povolení k provozování mlýna
Svobodovi i nadále bydlí v čp. 24, obytnou část mlýna pronajímají na byty
1900 nájemník Jakub Šabatka, nádeník, s manželkou
1904 instalován benzínový motor 8 HP, benzín musel být skaladován v oddělené místnosti se železnými dveřmi a okenicemi a s ventilací
16.6.1905 udělena koncese na provozování přívozu (postupně prodlužována až do roku 1922)
1906 Matoušovi se přestěhovali do mlýna, aby uvolnili statek dceři Marii, provdané za Josefa Koláře
1.7.1913 postoupen mlýn synu Václavu Matoušovi s nast. manželkou Karolínou Vlnovou z Vůsí
