Cihlářův mlýn

Nádherný čtyřpodlažní vodní mlýn stojí v údolí potoka Gručovka pod dvěma rybníky na katastru obce Leskovec. Nejstarší zmínka je v gruntovních knihách z roku 1720, kdy byl uváděn mlýn na mouku a olejna, která vyráběla olej ze lnu. Dále víme, že v roce 1732 koupil mlýn Jakub Šturm od svého otce. Později patřil Jiřímu Kolovratovi, dále dlouhou dobu rodině Wolfových, později byl pronajímán. Současným majitelům, rodině Cihlářů, patří mlýn od roku 1864, kdy jej koupil Josef Cihlář. Jeho vnuk Josef opatruje mlýn dodnes.

Jeho předci vyměnili ve čtyřicátých letech minulého století vodní kolo o výkonu 4,07 kilowatt za turbínu a záložní naftový motor. Elektřina zde byla zavedena v roce 1936. Od padesátých let převzalo mlýn JZD Gručovice, mouka z pšenice i žita se zde mlela do roku 1964, ještě dalších 5 let se šrotovalo, až provoz mlýna v roce 1971 ustal úplně. Mlýn byl v restituci po roce 1989 vydán zpět rodině Cihlářů. Pan Cihlář o mlýn pečuje, ale mlynářské řemeslo se zde již neprovozuje. Na mlýně je umístěna velká cedule „ODPOČÍVÁM OD ROKU 1971“. V udržované budově se dodnes dochovala unikátní technologie poloautomatického válcového mlýna, s téměř kompletním strojním vybavením. Velká část náhonu byla již zasypána, podobně turbína byla dávno odstraněna. Ve dvoře mlýna stojí skromná stavba bývalé olejny, patrně jediná dochovaná tohoto typu v široké oblasti.

x  x  x

V obci Leskovec ležící asi osm kilometrů jižně od Hradce nad Moravicí se na Gručovickém potoce nacházel mlýn o jednom složení. V gruntovních knihách se nalézá nejstarší zmínka o tomto mlýně v roce 1720. Toho roku v den sv. Michaela (29. září) byl prodán mlýn s jedním složením a olejnou za 200 tol.
Dne 15. dubna 1732 koupil malý mlýn s jedním složením a olejnou od svého otce Jakub Šturm za 150 tol. Z této částky nebyl složen žádný závdavek a ročně měl nový majitel splácet po 6 tol. Z předcházejícího kupu zbývalo zaplatit ještě 9 tol. 25 gr. a 11/2 hal. do vrchnostenských důchodů a 30 tol. 10 gr. a 101/2 hal. synovi Adama Klemona. Zbývajících 110 tol. pak náleželo prodávajícímu. K mlýnu tehdy patřilo i 21 šeflů pole „Na sedlisku“. Mlynář ročně odváděl do vrchnostenských důchodů o sv. Jiří 32 gr. 9 hal., o sv. Janu 32 gr. 9 hal., o sv. Michaelu 1 tol. 29 gr. 6 hal. a o Vánocích 1 tol. 29 gr. 6 hal. Mimoto odváděl mlynář o sv. Michaelu 12 šeflů žita. Byl také zproštěn roboty a nemusel na rozdíl od jiných mlynářů chovat panského honícího psa. Jakub Šturm zemřel 8. dubna 1740 v 38 letech a pozůstalá vdova Magdaléna se ještě téhož roku 24. července provdala za Jiřího Kolovrata ze Skřipova. Jemu také v prosinci roku 1740 prodala mlýn za 150 tol. Jiří Kolovrat na mlýně hospodařil necelých 12 let než mlýn převzal Antonín Wolf, manžel jeho nevlastní dcery.
Antonín Wolf prodal svůj laudemiální mlýn v Leskovci 15. listopadu 1792 svému nejstaršímu synovi Františku Wolfovi za 200 tol. sl. Kupující položil závdavek prodávajícímu ve výši 26 tol. Zbývající suma byla rozdělena na osm podílů po 21 tol. 27 gr., které připadly sourozencům Terezii (* v prosinci 1761), Barboře (* 1. prosince 1764), Veronice (* 12. ledna 1767), Magdaléně (* 20. července 1767), Janě (27. června 1777), Antonínu (* 2. listopadu 1774), dále pak prodávajícímu otci Antonínu Wolfovi a poslední díl náležel novému majiteli mlýna Františku Wolfovi (* 23. listopadu 1756). Spolu s mlýnem převzal František Wolf jednoho koně, jeden volský potah, jeden okovaný vůz, dva háky (spolu) s radlicí, čtvery brány, dále pak tři krávy, tři jalovice a čtyři podsvinčata. Nový majitel mlýna však s mlýnem převzal i povinnosti spojené s jeho svobodnými sourozenci. A tak byl povinen svému bratru Antonínovi dát v případě sňatku jeden volský potah v ceně 15 tol., „půl“ vozu v ceně 6 tol., jeden hák v ceně 1 tol., dvoje brány v ceně 1 tol. a jedno podsvinče nebo za něho dát 2 tol. v penězích. Svým svobodným sestrám Veronice, Magdaléně a Janě byl povinen poskytnout jednu krávu, jednu jalovici a jedno podsvinče nebo místo nich položit 30 zlatých. Všem pak byl povinen vystrojit svatbu „na dva stoly“, případně místo toho každému z nich dát na svatbu 2 tol. Další povinností nabyvatele mlýna bylo poskytnout odcházejícímu hospodáři a jeho ženě výměnek. Zde se jednalo v prvé řadě o bydlení „na výminku“ až do smrti hospodáře a jeho ženy. Dále pak 6 šeflů žita, 2 šefly ječmene, 1 věrtel pohankových krup, 1 věrtel ječmenných krup, 1 věrtel pšenice, 1 podsvinče v ceně 6 zl. aj. Pokud by odstupující hospodář zemřel dříve než jeho žena, má ona nárok na polovinu výminku.
O den dříve než svobodný a bezdětný František Wolf 10. února 1820 zemřel, koupil od něho mlýn v Leskovci jeho mladší bratr Antonín za 360 zl. v. m. S mlýnem obdržel Antonín Wolf i veškeré nalezené mlynářské nářadí, a také krupník aj. včetně veškerého domácího a zemědělského nářadí.
Po Antonínovi následoval jeho syn František Wolf, který se na mlýně připomíná v letech 1840-1856. V pozdějších letech byl mlýn v Leskovci pronajímán. Z nájemců mlýna známe Jana Řehánka a Eduarda Schwaba, syna mlynáře z Lesních Albrechtic. V roce 1872 byl mlynářem v Leskovci František Jašek, od roku 1887 na mlýně hospodařil Josef Cihlář (* 19. května 1862), který se na mlýně v Leskovci čp. 19 připomíná ještě v roce 1910. V té době ale už mlynářství provozoval pouze jako vedlejší činnost, když hlavním zdrojem obživy bylo zemědělské hospodářství. Mlýnské kolo o výkonu 4,07 kW pohánělo mlýn v Leskovci u Březové ještě roku 1930 a mlýn sloužil svému účelu ještě po druhé světové válce.

(Pavel Solnický)