Lorenzův mlýn

Mlýn je zakreslen již na I. vojenském mapování z let 1764-1768.

Na začátku 19. století hospodařil na mlýně čp. 87 Anton Huder a manželkou Veronikou Heinrich, dcerou kovářského mistra z obce Kamenická Nová Víska. Mlýn převzal po svých rodičích Josefu Huderu a Kateřině, rozené Schlegl. Do roku 1825 zde pokřtili syny Antona, Konstantina, Ignaze a Ignatiuse, dcery Amalii a Brigittu. V roce 1825 nechal mlynář Anton Huder postavit v zahradě mlýna kříž, který se tam dochoval dodnes.

V polovině 19. století zde matriky uvádějí mlynáře v nájmu. Byl jím Franz Miessler s manželkou Marií Annou, rozenou Horn. Miesslerovi byli ještě v roce 1899, jak uvádí Adresář obce z tohoto roku. Mohlo se však jednat již o syna předchozího páru Franze, který se na mlýně narodil v lednu 1857. Franz Miessler byl v tomto zdroji uváděn jako majitel čp. 87.

Na začátku 19. století získal mlýn Franz Lozenz. V čp. 87 ho jako majitele eviduje Adresář obce Lindava z roku 1913. Franz Lorenz měl kromě mlynářství zapsánu jako druhou živnost pekařství.

V roce 1930 byl majitelem František Lorenz.

Během 2. světové války patřil mlýn rodině Lorenzových, mlynář Lorenz zde hospodařil s manželkou, synem a dcerou. Rodina byla německá, syn mlynáře musel narukovat do německé armády a padl. Po válce byla rodina odsunuta (informace od sousedky z obce Lindava)

Ve mlýně se nějakou dobu mlelo pro družstvo, údajně však ne mouka, ale kmín. Později mlýn sloužil jako sklad, pak byl nevyužíván a chátral. (informace od sousedky z obce Lindava).

Současný majitel budovu mlýna zrenovoval a využívá ji k bydlení.