Historie
Obecná historie:
Ve starší literatuře je říčka Nivnička uváděna jako Bystřička.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Roku 1746 dostali mlynáři Martin Kopunetz a Juraj Machdalík povolení na stavbu tohoto mlýna. Přibližně roku 1771 vlastnil mlýn Martin Kopunetz a později i jeho syn taktéž Martin Kopunetz. V roce 1828 vlastnil mlýn Pechal Johan. (RŠ)
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
1902 mlýn nabízen k pronájmu nebo prodeji. (RR)
Začátkem 20. století mlýn koupil od kláštera Martin Mahdal, který ho po 1. světové válce prodal Františku Krahulcovi. František Krahulec byl nájemcem mlýna v Brně Bystrci.
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Ve 30. letech 20. století Fr. Krahulec mlýn zmodernizoval. Staré mlecí kameny se používaly jen na šrotování, Ve 40. letech 20. století byly nahrazeny novým šrotovacím zařízením. Po roce 1935, kdy byl v Bystřici zaveden elektrický proud, byl mlýn přebudován na elektrický pohon. Proběhly stavební úpravy mlýna, byla zrušena lednice a přestavěny hospodářské budovy.
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Po uzavření Palánkova mlýna v Komni a Bércova mlýna (č.p. 21) v Bystřici, mlýn mlel i za tyto mlýny a nemohl kapacitně stačit. Ve mlýně v té době pracoval i mlynář Bérec z mlýna č.p. 21. Ve mlýně se mlelo i na černo, došlo k několika udáním. Protože do mlýna chodila nakupovat suroviny i rakouská kuchařka z německé celnice v Lopeníku, přimluvila se u německého velitele, který záležitost dál neprošetřoval.
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Po 2. světové válce mlýn převzal zeť Fr. Krahulce František Sklenář, který ve mlýně mlel do r. 1955. Potom ještě nějakou dobu šrotoval. Někdy po roce 1961 byla mlýnice zbořena a dům přizpůsoben k obytným účelům. V 70. nebo 80. letech byl na jižní části parcely postaven nový rodinný domek.
Vývoj po roce 1989
V roce 2016 započala demolice zbytku mlýna a v roce 2018 zdemolován zcela.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Kopunetz Machdalík Pechal Mahdal Krahulec Sklenář Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
1746 - Martin Kopunetz a Juraj Machdalík (povolení k výstavbě mlýna)
1771 - Martin Kopunetz syn Georgiuse Kopuntze
? - Martin Kopunetz syn Martina Kopuntze
1828 - Johan Pechal
zač. 20. stol - Martin Mahdal
po. 1. sv. válce - František Krahulec
1939 - František Krahulec (RR)
po 2. sv. válce - František Sklenář
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
