Papírna; Lauer Mühle

V roce 1930 objekt fungoval jako papírna a majitelem byli Potouček a Valenta. (LR)

Bruno Kaukal Devět mlýnů:

Dalším a šestým mlýnem byla tzv. "Papírna". Pod tímto názvem si nelze představit do krajiny nezapadající výrobní budovu. I když už se nemlelo obilí jako za časů dřívějších majitelů mlýna Lantzenbergera a Lauera, tak to přece byl mlýn harmonicky vklíněný mezi řeku a svah a plně v provozu až do konce války v r. 1945. Brněnský podnikatel Potouček získal mlýn ve 20.létech a umístil v budovách stroje na výrobu papíru. Z hadrů, starého papíru a dřevité vlny vyráběl papír všeho druhu a děti z okolí se rády zasloužily o malé kapesné, když s ručním vozíkem, plně naloženým hadry a cáry, jely kopcem dolů. Dolů jel vozík sám a na cestě zpět byl přece prázdný, ale v kapsách kalhot svíraly malé pěstě pevně pár mincí. Tehdy byly hotové peníze velmi vzácné, zvláště pro děti. Později, ve válečných létech, jel údajně mlýn na plné obrátky, protože vyráběl pro znojemský kraj zatemňovací papír. Tehdy musela býti všechna okna při setmění opatřena černým papírem na ochranu před nepřátelskými letadly. Bohužel to často nepomáhalo. Po válce byla Papírna rozbořena a srovnána se zemí, stroje se podařilo zachránit a dovést do Hnánic. Tam údajně jsou doposud a vyrábějí se na nich krabice.

Nad bývalou papírnou sahá svažité suťové pole od skal zvané Sonnleiten až dolů ke břehu. Bylo nazýváno „Knížecí skok" a také o něm vypráví legenda:
"Od svých nepřátel pronásledovaný kníže skočil se svým koněm na tomto místě do hloubky a nezraněn pokračoval v jízdě. To vzbudilo obdiv u jeho pronásledovatelů a oni upustili od dalšího pronásledování".

Podrobněji vypráví další sága:
"Mladý rytíř se zamiloval do mlynářské dcery a tajně se s ní oženil. Když ho jeho rozzlobený otec poté vydědil, vydělával si mladý pár svoje živobytí loupežemi a přepadáváním. Při tom mlynářská dcera, převlečená za podkoního, zdatně pomáhala. Při jejich dopadení byl rytíř odsouzen k smrti mečem, jeho družka k smrti upálením na hranici. Rytíř projevil poslední přání, aby se mohl ještě naposledy projet na svém koni, což mu jeho knížecí otec dovolil. Rytíř vjel do ustupujících katových pacholků, vyzvedl svoji ženu před sebe do sedla a skočil přes skálu a sutě dolů do vln, kde svůj život ukončili společně".