podle vyprávění Josefa Kokeše mlynýře z Roudných
V Dolanech na mlýně asi před 200 lety (sepsáno 1921) žil mlynář Kokeš, o kterém bylo známo všeobecně, že jest velikým boháčem. O tom věděla také vrchnost novohradská, a tak stalo se, že potřebovala po dvakráte sehnati větší obnos peněz jako "výpalné" nepříteli za dřívějších válek, aby její panství ušetřeno bylo vyplenění. Jelikož neměli potřebné obnosy pohotově doma, obrátili se na mlynáře, který jim také potřebné obnosy pujčil, které mu písemně musili potvrditi. Časem však litovala vrchnost, že vydala mlynáři stvrzenky na vydlužené obnosy, které mu bude musiti splatiti, proto sváděla čeledína mlynářova Mence, který jezdil na robotu s koněm a povozem, aby svému pánu ukradl ony listiny a vrchnosti je donesl, za čež bude dobře odměněn, Opatrný mlynář však měl listiny dobře uzavřené, že čeledínu nebylo možno je zciziti. Navedla tedy vrchnost čeledína, aby v příhodné chvíli, kdy nebude mlynář doma, mlýn zapálil, za což dostane v odměnu na pasece, kde stojí nyní vesnice Martěnice (dnes možná Martinice kousek u Proseče), místo kde si bude moci postaviti svoji chalupu. Čeledín Menc vida, že by jinak musel sloužiti stále, v příhodné chvíli, kdy nebylo mlynýře doma, mlýn skutečně také zapálil, a listiny jemu shořeli. I nemohl dlužné obnosy od panství požadovati, nemaje k tomu dokladů. Tím byl značně ochuzen, přece však časem mlýn sobě zase postavil. Čeledín od něho také se svolením vrchnosti odešel, a dostal v odměnu paseku na slíbeném místě, a dříví k postavení chalupy a svolení, by se směl oženiti. Po nějakém čase však těžce onemocněl, a tu se v něm ozvalo také zlé svědomí. Nemohouce se ubrániti zlým výčitkám, poslal konečně do Dolan pro mlynáře Kokeše. Tento ihned osedlal koně svého, na cestu do Martěnic se vydal. Sotva přijel do jeho chalupy, slezl Menc z postele, a po kolenou lezl mlynýři na proti, vyznal se ze zločinu svého, a prosil jej za odpuštění. Mlynář vida jeho upřímnou lítosť, mu konečně odpustil. Ovšem svých pohledávek u vrchnosti Novohradské, asi již nedobyl.
