Podoba budovy zdejšího mlýna pochází až ze začátku 20. století, kdy po staletí procházela mnohými přestavbami a úpravami. V Kvasicích za starých časů ale bývaly mlýny dva, jak nás o tom informují různé historické archiválie.
Doložená historie většího, novějšího mlýna začíná rokem 1437, kdy mlýn koupil od Anny z Benešova a z Kvasic Jan Kužel ze Žeravic. V té době mělo kvasické panství mlýny dva, jak uvádí zápis v zemských deskách. V roce 1612 se v písemných pramenech uvádí na kvasickém mlýně mlynář Václav Straka. V dalších letech mlýn střídal své majitele vždy jen jako příslušenství kvasického panství, a to až do roku 1756. Teprve v pozdějších letech se v něm měnili soukromí majitelé, mlynáři: Václav Marek, Jan Petr Marek, Antonín Řemenovský, za jehož působení měl mlýn dokonce 6 složení, šrotovník, kašník a patřilo k němu 7 měřic polí. V roce 1836 ho prodal Jan Michal Veninger hraběnce Karolině Lamberkové za 36 000 zlatých. Na velký mlýn se přiváděla voda z vedlejšího ramene řeky Moravy. Rameno odbočovalo z hlavního koryta v lese Trávnicko. Na hlavním korytě řeky Moravy stál stav, připomínaný již v roce 1589.
V letech 1818–1821 při regulaci řeky Moravy od Kroměříže ke Kvasicím se muselo staré stavidlo odstranit. Nové bylo v roce 1842 vybudováno na jiném místě a po jeho stržení rozvodněnou řekou se muselo znovu opravovat. Při hlavní regulaci koryta řeky Moravy v roce 1904 bylo i toto stavidlo odstraněno, koryto mlýnského náhonu, jež vedlo přes zámecký park, muselo být zasypáno a tím se zámecký park poněkud rozšířil. Po zrušení vodního náhonu nahradily pohon mlýna Dieselovy nasávací motory, umístěné v přistavěné strojovně u mlýnské budovy. Ve strojovně tak vznikla současně elektrárna, takže již od roku 1905 část Kvasic svítila díky vyrobené elektřině. Ta sloužila zpočátku převážně pro osvětlení budovy zámku, kostela a přilehlých panských budov. Později k nim postupně přibylo 14 nových pouličních lamp a pomalu se elektřina dostala i do domácností. V pouličních lampách se používaly hruškovité žárovky určené pro stejnosměrný proud. Kolísání napětí zdroje mělo za následek slabé, blikající osvětlení, které se dostalo do povědomí lidí a ti si pak vymýšleli různé vtipné rýmovačky, např.: „Ta kvasická elektrika, ta nesvítí, jenom bliká“.
Dieselovy motory se ale neosvědčily a od roku 1911 přechází kvasický mlýn na parní pohon. V hale strojovny stály dvě velké lokomobily značky Leinz. Tyto stroje kromě pohonu mlýna rovněž vyráběly elektrický proud pro Kvasice. Přeměna na parní pohon si vyžádala postavení komínu, 33 metrů vysokého, který stojí dosud jako tichý pamětník.
K výstavbě místní elektrárny se kvasický hrabě Jaroslav Thun nechal inspirovat ve Vídni. V době jejího uvedení do provozu neměla podobnou novinku ani výrazně větší města v okolí. Parní pohon mlýna, sloužící i k výrobě elektřiny, fungoval do roku 1924, kdy byl nahrazen pohonem elektrickým. Proud v té době již dodávala Středomoravská elektrárna v Přerově. Posledními nájemci mlýna byli: Vladimír Daněk, mlynář Císař, v té době manžel Daňkovy dcery, a Alois Bílek.
Po skončení druhé světové války byl mlýn včetně strojovny, rybníčka, mlýnské zahrady a příjezdové cesty zkonfiskován jako majetek hraběte Arnošta Thuna, majitele velkostatku v Kvasicích, a s celým příslušenstvím spadl pod národní správu.
Ke mlýnu patřila i pila a přilehlá ovocná zahrada, které se říkalo Mlýnská zahrada. Mlýn si zachoval do současné doby podobu, jakou měl při skončení svého provozu.
xxxx
Kvasické mlýny nechal postavit Beneš z Benešova kolem roku 1320. Roku 1904 nahradily Dieselovy nasávací motory vodní pohon mlýna. Motory byly umístěny v přistavěné strojovně mlýnské budovy, kde vznikla současně elektrárna. Již v roce 1911 byl mlýn napojen na parní pohon, protože se Dieselovy motory neosvědčily. Přeměna na parní pohon si vyžádala stavbu komína vysokého 33 m. V hale strojovny stály dvě lokomobily značky Leinz, které kromě mlýnského pohonu zajišťovaly výrobu elektrického proudu pro Kvasice. V roce 1924 nahradil parní pohon mlýna elektromotorový. Po skončení druhé světové války byl mlýn znárodněn, od roku 1952 byl provoz mlýna omezen jen na šrotování obilí a po čase se jeho provoz zcela zastavil. Dnes ve mlýně sídlí firma, která vyrábí a montuje okna. Další kvasický mlýn čp. 395 postavil v roce 1932 Antonín Sohr. Objekt je výrazně stavebně změněný a dnes slouží k bydlení.
