Historie
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Hartvíkovický mlýn (Loupalův, Fialův, Kuchynkův). Hartvíkovický mlýn byl postaven nákladem vrchnosti pro mlynáře Jana a Jiřího Loupala v roce 1744. Roku 1789 byla přistavěna pila. Od roku 1809 působil na mlýně mlynář Jiří Loupal mladší, který u mlýna postavil dva kříže. První kříž z roku 1838, který stál před mlýnem, byl při napouštění přehrady přemístěn na louku k tzv. Hartvíkovické pláži
Druhý kříž z roku 1855 je v Hartvíkovicích před farou. Po smrti Jiřího Loupala prodala vdova po mlynáři mlýn za 3500 zlatých Josefu Fialovi. Po něm byl na mlýně jeho syn Josef s manželkou Terezií. Josef Fiala byl člověk podnikavý, pro větší pohon mlýna zakoupil lokomobilu a zařídil sklad mouky v Náměšti nad Oslavou a Rosicích. Ve mlýně zařídil obchod se spotřebním zbožím. Po Josefu Fialovi celý majetek převzal v roce 1890 jeho švagr Josef Krška. Po roce koupil mlýn Josef Kuchynka, mlynář z Rakšic.
Po něm vlastnil mlýn syn Vincenc Kuchynka, který v době 1. světové války mlel lidem tajně a vystavoval se tím velkému nebezpečí.
První republika (1919–1938)
Mlynář Vincenc Kuchynka zemřel v roce 1940 a od té doby se stala majitelkou jeho manželka Marie a ta nechala obytnou budovu přestavět a mlýn zakrátko předala synovi Rastislavovi, který byl posledním mlynářem na Hartvíkovickém mlýně. Mlýn byl poháněn turbinou a měl kamenné složení. Mlela se zde pšenice, žito, šrotovalo se obilí a dělaly se kroupy.
V roce 1950 byl z moci úřední zastaven a v roce 1970 zatopen přehradou.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
1939 - Čeněk (Vincenc) Kuchynka (RR)
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: