Hájkův mlýn

Založen kol. r. 1700 jako hamr

„Z 5. na 6. dubna 1849 oheň na Huti zničil cejnhamer. Majitel byl potrestán, protože oheň vznikl přičiněním samého neboť kradl dřevěné uhlí z milířů a to přinesl domů. Nebylo uhašené a z něj vznikl požár“.

29. prosince 1869 spuštěn mlýn mlynářem Plechatým z Rokycan, kde vlastnil hostinec

1883 byla podepsaná trhová smlouva mezi Janem Hájkem a Josefem knížetem Colloredo z Mannsfeldů. 1885 pak došlo k vložení vlastnického práva na stavební parcelu 171/1, mlýn čp. 253 a vodní přikop číslo kat. 2029. Současně došlo ke směně majetků mezi již zmíněným knížetem a manžely Marií a Antonínem Velvarských (nájemci mlýna v Hořovicích a současně majiteli mlýna „Na Čápu“ ve Zbirohu). Mezi Josefem Colloredo-Mannsfeldem a Antonínem Velvarským došlo k dohodě, že oba mlýny jsou prosty dluhů a jejich tržní hodnota je shodná. Došlo tedy k finančnímu vyrovnání mezi pány Hájkem a Velvarským a to v částce 4283 zlatých a 75,5 krejcarů.

Jan Hájek pocházel ze starého mlynářského rodu. Mlynářem byl již jeho praděd Matěj Hudlický z Mirošova. Otec Jana Hájka byl mlynářem v Nové Huti čp. 57 na Padrťském potoce. Jan Hájek pocházel z 5 sourozenců. Z nich se tři věnovali mlynářství, jeden sladovnictví a jejich sestra se provdala za mlynáře v Klatovech. Když Jan Hájek zakoupil mlýn ve Strašicích, byl již ženatý a mlýn byl z části zaplacen z věna manželky. Krátce po koupi mlýna odchází na dva roky na vojnu. Mlýn na tu dobu pronajímá Josefu Smrči-
novi. Ten postavil u mlýna pilu s „jedním plechem“, tak zvanou jednušku a zahájil výrobu šindele. Po návratu z vojny se dal Hájek do budování. Přistavěl stodolu a seník. V roce 1890 postavil pilu. Byl to již klasický katr.

V roce 1892 přišla velká voda. Zničila jez a i přilehlé pozemky. Bylo nutné postavit jez nový. V roce 1897 a to ve dnech 27. až 30. července přišla nová pohroma, která zničila opět jez. Nánosy kamení a země zničily pole i louky. Selské vozy, pakliže je voda neodnesla, bylo nutno po opadnutí vody z nánosů vykopat. Voda strhala i mosty, poničen byl také hutní závod. Škody existenčně ohrozily i mlynáře Hájka. Proto 19. ledna 1898 žádá „slavné c. k. okresní hejtmanství o milostivé vymožení a opatření nezúročitelné půjčky státní ve výši 2 000 zl. na dobu 10 roků“.
V roce 1898 byl snad právě s touto pomocí dostavěn dům, na který bylo přeneseno číslo popisné 253. Původní byt v mlýně byl přestavěn na pekárnu.

1929 předal Jan Hájek řízení mlýna svému synovi Vilémovi, který nebyl vyučeným mlynářem. Vystudoval obchodní akademii, což pro řízení mlýna považoval jeho otec za potřebnější. Podle
zákona však musel mít v mlýně osobu odborně vzdělanou, tedy stárka.

1930 Jan Hájek, mlýn a pila

V roce 1936 zde bylo povolené obchodní mletí ve výši 600 q pšenice a 2200 q žita. Námezdní mletí pak ve výši 880 q obilí celkem.

Velký zlom v historii mlýna nastal 13.10.1939. Neopatrností personálu mlýna, který sypal horký popel do dřevěné bedny ve stodole, došlo k požáru. Povolení k znovu zprovoznění mlýna bylo vydáno již 20. října 1939. Majitel Vilém Hájek si nechává vypracovat projekt od firmy Ing. Prokop a synové z Pardubic.

1939 schválená denní kapacita mlýna při střídavém mletí byla buď 20 q pšenice nebo 30 q žita. Šrotování či mačkání obilí pro krmné účely činilo 20 q za 24 hodin.
Chod mlýna a dodržení povolených změn přišel dne 25. července 1940 osobně zkontrolovat vrchní nadstrážmistr Josef Pišl, velitel místní četnické stanice. Byla to kontrola zcela formální, jednak proto, že jeho znalosti o mlýnech nebyly velké, ale hlavně proto, že se jednalo o slušného člověka a dobrého Čecha.
Horší situace byla s německým četnictvem, kteří do Strašic přijeli již 15. března 1939 v 11 hodin. Svoji stanici měli v hotelu Tlustý u kasáren. Byli to Hauptwachmeister Reimerss a Kunz, dále pak Bezirkswachmeister Wácha a Wachmeister Paschek. Němci Kunc, Paschek a Wácha byli bývalí příslušníci policejního sboru ČSR a jako takoví byli znalí českého jazyka. Z počátku byli nejen velice komisní, ale i vychytralí. Při prohlídkách nehledali ukryté obilí, neboť předpokládali, že je již semleté a odvezené. Hledali převážně to, co po mletí zbylo. Na to měl pan Hájek „jednoduchý“ recept. Všechno co zbylo z „černého“ mletí odvážel ukrýt na zámeček Tři trubky tamnímu správci.
I když to byl Němec, jmenoval se Walter Fock, byl to slušný člověk, který měl za manželku Moravanku, která mluvila česky.