Kolem r. 1900 došlo k přestavbě mlýna. Samotná stavba je zděná, omítaná, o půdorysu písmene L a skládá se z obytného stavení a mlýnice částečně zapuštěné do strmého svahu. Boční křídlo s mlýnicí stojí na zčásti obezděné terase (HŠ)
Okolo r. 1900 byl mlýn přestavěn.
V jádru renesanční mlýn ze 17. století s technologiemi z 19. století.
Areál bývalého vodního mlýna čp. 4 se nachází v SZ části samoty Koda v rozsáhlé stejnojmenné přírodní rezervaci. Sestává z budovy mlýna, mlýnské nádrže a kapličky v těsné blízkosti pramene Koda - jednoho z vývěrů podzemních vod vápencového jeskynního systému Českého krasu. Budova bývalého vodního mlýna je situována v dominantní poloze strmého svahu Kodské rokle. Stavba byla založena přímo na temeni kaskády sladkovodních vápenců, což je vápencový útvar, který se v geologické minulosti vytvořil postupným usazováním vápence přímo pod vývěrem vody z podzemního jeskynního systému. Pro pohon dvou (a později jednoho) mlýnských kol byla voda vytékající z podzemí soustředěna v malé vodní nádrži založené v terénu nad budovou mlýna. Voda z nádrže byla vedena do mlýnského náhonu umístěného původně více vpravo, než je současné vyústění rybníčku a pak dále na mlýnská kola. Jižním směrem od objektu mlýna a vodní nádrže se nachází kaplička, která byla vystavěna přímo nad samotným pramenem Koda.
Předmětem ochrany je bývalý vodní mlýn čp. 4, mlýnská vodní nádrž, kaplička a pozemky vymezeného areálu.
Areál mlýna čp.4 vykazuje jedinečnou kombinaci stavebně-technických, historických a přírodovědných kvalit. Stavebně a technologicky výjimečná stavba mlýna čp. 4 je mimořádně citlivě včleněná do náročného terénu Kodské rokle v národní přírodní rezervaci Koda. Mlýn, který je přirozeně spjat s mlýnskou nádrží a kapličkou vystavěnou přímo nad pramenem, představuje jeden z nejdůležitějších dokladů kulturní historie Českého krasu.
Areál vodního mlýna č.p. 4 se nachází v SZ části samoty Koda v rozsáhlé stejnojmenné přírodní rezervaci. Sestává z budovy mlýna, mlýnské nádrže a kapličky v těsné blízkosti pramene Koda - jednoho z vývěrů podzemních vod vápencového jeskynního systému Českého krasu. Budova bývalého vodního mlýna je situována v dominantní poloze strmého svahu Kodské rokle. Stavba byla založena přímo na temeni kaskády sladkovodních vápenců, což je vápencový útvar, který se v geologické minulosti vytvořil postupným usazováním vápence přímo pod vývěrem vody z podzemního jeskynního systému. Pro pohon dvou (a později jednoho) mlýnských kol byla voda vytékající z podzemí soustředěna v malé vodní nádrži založené v terénu nad budovou mlýna. Voda z nádrže byla vedena do mlýnského náhonu umístěného původně více vpravo než je současné vyústění rybníčku a pak dále na mlýnská kola. Jižním směrem od objektu mlýna a vodní nádrže se nachází kaplička která byla vystavěna přímo nad samotným pramenem Koda.
1) bývalý vodní mlýn č.p. 4: jedná se o zděný, omítaný, přízemní objekt o půdorysu písmene „L“. Mlýn sestává z obdélného, přízemního, hlavního křídla, ke kterému přiléhá monumentální hmota kratšího, bočního křídla obsahujícího z velké části třípodlažní mlýnici Mlýnice je částečně zapuštěná do strmého svahu a proto je jižní část mlýna přízemní, západní část průčelí již jednopodlažní a severní průčelí orientované do Kodské rokle je třípodlažní Boční křídlo s mlýnicí stojí na zčásti obezděné terase. Paralelně s východní stěnou mlýna, vně stavby, je v pěnovcich vytesán mohutný dvoustupňový zářez, ve kterém byla šikmo nad sebou umístěna dvě vodní kola. Půdorys stavby není typický, neboť mlýn evidentně prošel několika stavebními etapami. Jádro dispozice je situované v levé části hlavního křídla mlýna a je uspořádáno jako trojdílný dvoutrakt. Zprava k tomuto jádru přiléhá čtvercový prostor přístupný samostatným vchodem z jihu. Mlýnice není kompaktní součástí trojdílného půdorysů. Je přisazena jako kratší boční křídlo, které částečně prorůstá do půdorysu hlavního křídla.
Přízemí, v levé části celkové dispozice je základní trojdílný dvoutrakt, který je přístupný vchodem z jižní strany. Po levé straně této vstupní předsíně je vchod do bývalé černé kuchyně, kde je nad částí půdorysu parabolicky vzedmutá valená klenba. Dymník (před 1850) je umístěn v dělící stěně krytý dřevěnými dvířky a dochovala se předpecní jáma k obsluze topeniště zapuštěného pod úrovní podlahy. V protější stěně se nachází obdélná nika kryta dřevěnými dvířky s větracími otvory, což někdy bývá adaptace někdejšího nástěnného krbu (tzv. krbeček). Po levé straně bývalé černé kuchyně je vstup do malé rohové místnosti - přední „světnice“ s dřevěnou podlahou a plochým stropem. Jižní stěna a východní stěna má po jedné okenní ose. V této místnosti se nacházela pec u dělící stěny společné s černou kuchyni. Na severní stranu bývalé černé kuchyně vedou dřevěné dvoukřídlé dveře do druhé světnice, která zabírá téměř celý zadní trakt. Vchod do místnosti je situován v pravém rohu po jeho levé straně jsou umístěna kamna, jejichž vývod je spojen s dymníkovým komínem v dělicí stene. Zastropení je ploché a podlahy dřevěné. Východní sténaje o jedné okenní ose. Severní stěna s dvěma okenními osami, obdélná okna se šesti okenními tabulkami jsou dvojitá, otevírají se dovnitř.
1. podzemní podlaží (-1,82 m): z obdélné předsíně vede sestup kamennými schody z červeného vápence o šesti stupních do prvního podzemního podlaží mlýnice. Zde se nachází pouze rovná podlaha a jednalo se tedy pravděpodobně pouze o prostor manipulační, částečně í skladovací. Tato rozsáhlá místnost se stropem s viditelnými trámy je nečleněná a pokrývá celé 1. podzemní patro mlýnice (ve svahu jde o pohledově druhé nadzemní podlaží). Podlahu tvoří dřevěný záklop spodního podlaží. Severní stěna o dvou okenních osách, jednoduchá obdélná okna se šesti okenními tabulkami se otevírají se dovnitř.
2. podzemní podlaží (-4,16 m) - horní podlaha mlýnice: z tohoto podlaží se plnily násypné koše mlecích složení. Na horní podlahu se vstupuje po dřevěném schodišti Tato podlaha spočívá na masivní mlýnské hranici a strop je tvořen dřevěnou trámovou stolicí, další prostory jsou klenuté segmentovými valenými klenbami poměrně stlačeného profilu (3. třetina 19. století a mladší) byly patrně užívané jako chlévy. V západní stěně jsou viditelné vynášecí pasy a zazděné otvory po hřídelích vodních kol. Zároveň je zde zřetelná spára ve zdivu, která odděluje nej starší kamenné zdivo od mladšího cihelného. Tato spára dokládá dvě stavební fáze vývoje objektu. Přičemž starší kamenné zdivo je součástí obvodového pláště původního uvažovaného stavení, ve kterém byla založena černá kuchyně. V jižní stěně mlýnice jsou do vápencového masivu vysekány dva sklepy. V lichoběžníkovém prostoru vysekaném v terénu byl pravděpodobně chlév pro prasata, zde je jedna část pěnovcovém masivu podepřena profilovaným sloupkem. Část půdorysu prostorově zasahuje do úrovně I NP.
3. podzemní podlaží (-6,50 m) — dolní podlaha mlýnice: na dolní podlahu se vstupuje otvorem zhruba ve střední části honí podlahy po dřevěném schodišti uchyceném v první úrovni podlahy, která leží na mlýnské hranici. V její spodní části - podkolí bylo uloženo palečnicové kolo. Masivní, dřevěná mlýnská hranice s ozdobně profilovanými čelními sloupy je datovaná rokem 1805 v kartuši na prvním sloupu zprava. Hranice byla druhotně použitá, nebyla stavěna pro tento prostor. Podlaha je fošnová, strop trámový s jednoduchým záklopem 7 fošny/prkna na sraz. Na východní straně výstup do prostoru bývalé lednice, kde byla instalovaná dvě vodní kola. V severovýchodním rohu je otvor v podlaze, kterým se sestupuje do nej spodnějšího prostoru.
4. podzemní podlaží (-7,20 m -16,0 m): poslední podzemní podlaží přístupné pouze shora. Celá prostora je z většiny pod okolním terénem (úr.-9,00). Jde o prostor, který je uměle vysekaný ve vápencovém masivu, jehož jedna stěna má šikmý sklon a spadá na dno, kde je otvor do prostoru bývalé lednice. Prostor je bez upravené podlahy, jeho strop tvoří fošnový záklop na dřevěné trámové stolici.
0. Půda a krov. konstrukce krovu je novodobá (dle sdělení jednoho z majitelů byla opravena ve 2. polovině 20. století), tvoří ji dva na sebe přibližně kolmé hřebeny. Západní vyšší část - krov tvoří klasická vaznicová soustava se střední vaznicí, ale bez vaznice vrcholové se dvěma plnými vazbami o rozdílných výškách hlavních vazných trámů. Východní nižší křídlo krovu je vytvořeno hambalkovou soustavou. V západním křídle se nad dymníkovou kuchyní nachází mohutný, zděný komín se škarpovitou přizdívkou ve spodní části.
3) kaple: jednoduchá sakrální stavba drobného měřítka je zděná, omítaná, stojící na obdélném půdorysu a je kryta sedlovou střechou. Severní stěna se otevírá obdélným vchodem k prameni, částečně zapuštěným pod úroveň okolního terénu, přístupným několika kamennými schody. Vchod je umístěn na osu průčelí, zaklenut segmentovým obloukem opatřen dvoukřídlými laťkovými vrátky. Hladká fasáda je členěna jen korunovou římsou a je ukončena štítovým nástavcem trojúhelníkového tvaru ozdobeným historizujícím obloučkovým vlysem. Ve štítu se v ose nad vstupem nachází malá nika zaklenutá segmentovým obloukem uzavřená oknem v dřevěném rámu. Štít je vyvrcholen drobným kovovým křížkem s rozšířeným ukončením ramen, v křížení je pouze busta Kristovy hlavy.
Areál mlýna čp.4 vykazuje zcela jedinečnou kombinaci stavebně-technických, historických a přírodovědných kvalit.
Mlýn nestojí u povrchového toku, jak je obvyklé, ale využíval zdroj podzemní vody z jeskynního systému Českého krasu k pohonu dvou mlýnských kol na vrchní vodu umístěných v sérii nad sebou. Využití podzemní vody u mlýna je velmi neobvyklé. Výhodou v případě mlýna na Kodě byla naprostá absence povodňových událostí a možnost vytvoření zásoby vody v rybníčku i v suchých obdobích, protože pramen vyvěrá stále. Pramen navíc nezamrzá, tedy provoz mlýna mohl být celoroční. Konstrukce mlýna v Kodě vychází z využiti výškového rozdílu mezi tělesem pěnovců ve velmi strmém terénu a dna rokle.
Kola měla zhruba průměr 7 metrů, ale vzhledem k omezené zásobě vody byla velmi úzká. Tato mimořádná konstrukce mlýna byla důvodem vyhotovení modelu mlýna, který byl vystaven na Národopisné výstavě Českoslovanské v Praze v roce 1895. Hodnotu památky zvyšuje i jádro stavby s dispozici trojdílného dvoutraktu s černou kuchyní s dochovaným topeništěm a dymníkem i existence uměle vytesaných rozsáhlých podzemních prostor.
Mlýn č.p. 4 je přímým technologickým pokračováním mlýna postaveného před rokem 1611 mlynářem Tomášem Vavrovicem, k jehož stavbě dal souhlas purkrabího hradu a panství Karlštejnského, Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, úředník, který jednal přímo jménem krále. Druhý mladší mlýn č.p. 5 postavený na krasovém vývěru Koda (existence dvou mlýnů v dané lokalitě doložena od roku 1718) zanikl požárem v 80. letech 20. století Mlýn je zabudován do kaskády sladkovodních vápenců - pěnovců 80 metrů široké a téměř 10 metrů mocné, která se vytvořila během holocénu usazováním z vývěru podzemních vod z krasového jeskynního systému. Kaskáda pěnovců pod Kodskou vyvěračkou je druhým největším tělesem (po Svatém Janu pod Skalou) tohoto typu v Českém krasu.
Stavebně a technologicky výjimečná stavba mlýna č.p. 4 je mimořádně citlivě včleněná do náročného terénu Kodské rokle v národní přírodní rezervaci Koda. Jde o doklad dokonalého využití z mlynářského hlediska velice slabého, navíc podzemního vodního toku, a to v lokalitě se zvláštním hydrologickým režimem, kdy povrchová voda mizí v podzemním jeskynním systému a vápencová planina je bez zdroje vody. Mlýn, který je přirozeně spjat s mlýnskou nádrží a kapličkou vystavěnou přímo nad pramenem, představuje jeden z nej důležitějších dokladů kulturní historie Českého krasu a právem zasluhuje památkovou ochranu.
bývalý klasicistní vodní mlýn je zděnou budovou o půdorysů písmene L postavenou v prudkém svahu. Hlavní křídlo je přízemní a k němu Přiléhající mlýnice je zapuštěna do svahu a je třípodlažní. V minulosti měl mlýn dvě mlýnská kola, později jedno. Hlavní křídlo je přístupné jižním průčelím a obsahuje podsíň černou kuchyň a světnice. Mlýnice obsahuje skladovací patro a dvě patra mlýnice a podzemní podlaží, kde byla také lednice. Krov objektu je novodobý, kombinuje klasickou vaznicovou soustavu se střední vaznicí (západní vyšší křídlo) a soustavu hambalkovou (východní křídlo).
V objektu se zachovalo technologické vybavení z poslední čtvrtiny 19. století. Malá mlýnská nádrž nad mlýnem má hráz tvořenou mohutnými kamennými kvádry a v její pravé části jsou zbytky propusti k dnes zasypanému náhonu a staré železné nefunkční stavidlo. Jednoduchá zděná kaple z poslední čtvrtiny 19. století s historizujícím obloučkovým vlysem je kryta sedlovou střechou, vchodem orientovaná k prameni, štít nad vstupem je vyvrcholen křížkem s hlavou Krista umístěnou v křížení jeho ramen. Objekt mlýna je staticky ohrožen sesedáním podloží. Mlýnská nádrž je ve stabilizovaném stavu a kaple, až na nevhodnou střešní krytinu, je v dobrem stavu. Objekt je velmi citlivě a přesto působivě umístěn do prudkého svahu Kodské rokle, má zachované historické technologické vybavení i mnoho dalších autentických a řemeslných prvků a velmi zajímavé je velice účelné využití slabého pramene. Další doplňující části areálu - kaplička a mlýnská nádrž jsou neodmyslitelnou součástí i dokladem staletého kulturního osídlení této samoty.
V současné podobě klasicistní mlýn č.p. 4 v Tetíně-Kodě je pravděpodobně přímým nástupcem starší stavby zpočátku 17. století. Jedná se o technicky zcela ojedinělé řešení, kdy mlýn využíval zdroj podzemní vody z jeskynního systému Českého krasu k pohonu dvou mlýnských kol na vrchní
vodu. Objekt se dochoval ve své hmotě, exteriéru i interiéru, včetně původního technologického vybavení z 19 století. Integrální součástí nejbližšího okolí mlýna je mlýnská vodní nádrž a kaplička. Kaple je příkladem jednoduché sakrální stavby z konce 19. století umístěné v těsné blízkosti pramene Koda. Předmětný soubor věcí představuje významný a nezastupitelný doklad z historie mlynářství (ostatně model mlýna v Kodě byl vyhotoven již pro Národopisnou výstavu českoslovanskou, která se uskutečnila v Praze v roce 1895).
