Karel Míka: Jetřichovec
Od minulosti až po dnešek aneb krátká historie jedné obce
Nová tiskárna Pelhřimov
(výňatky)
...Do obce patří též mlýn Hladov. Tento mlýn do roku 1886 náležel ke katastrálnímu území Zhořec.
...18. prosince 1924 v pravé poledne hořelo ve mlýně na Hladově. Vyhořely tenkrát stáje, kolny, stodola a starý chlév. Nad ním byla sýpka na obilí a tam uskladněné vymlácené obilí. Štěstí, že v ten den nebyl žádný vítr. Tak hasiči a všichni občané z Jetřichovce s nadlidským úsilím uhájili vlastní mlýn, který nebyl ohněm zasažen. Z kroniky cituji:
„Při požáru se tam sešlo mnoho lidí z Bratřic a ze Lhoty, kteří se dívali, jak hoří, namísto pomoci při záchranných pracích. Mnozí ještě mnoho věcí odcizili. Při požáru tam pochopili všichni občané, že sbor dobrovolných hasičů je velmi důležitý pro každou obec.“
...Rok 1933 – opět ničivý požár, který se znovu rozhořel ve mlýně na Hladově. Shořela stodola i stáje. Dobrovolný hasičský sbor v Jetřichovci opět účinně dokázal čelit ničivému živlu. Poděkování patří též hasičskému sboru Bratřice a Zhořec. Všechny tři sbory dokázaly udržet oheň pod kontrolou a tím zachránily obytné stavení i mlýn.
...Dalším nařízením úřadů bylo pro zemědělce vydání tzv. mlecího povolení. Do mlýna se mohlo jet jen na základě tohoto dokladu. Na počátku se mohlo vyměnit za mouku na osobu a měsíc celkem 21 kg žita a pšenice. Brzy byl tento příděl snížen na 18 kg akoncem války už jen 13 kg. I tak se ve mlýně mlelo na černo a to tím způsobem, že jetřichovský mlynář Krejča semlel na jedno mlecí povolení dvoje mletí. Pokud nebyl některý z účastníků chycen a přistižen četníky či gestapem. Mlecí povolení bylo vydáno na základě počtu členů rodiny trvale hlášených v každé obci. Povolení vydal starosta obce. Každá obec měla přidělen jeden mlýn. Do jiného mlýna se s mletím jet nemohlo. Tak vypadala II. světová válka pro běžného občana „Protektorátu Čechy a Morava“ pod přísným dohledem gestapa a četníků.
...Pro naše zemědělce opět jedno nové zpřísněné nařízení. Jednotliví rolníci již nemohli sami vozit obilí na mlecí povolení do mlýna. Byly nařízeny společné povozy. Starosta určil 3–4 koňské či volské potahy, na které se naložilo obilí z celé obce podle množství na mlecích povoleních. Toto se provádělo za doprovodu jednoho úředního průvodce. Odvoz mouky se uskutečňoval obdobně. Tím se mělo zamezit příjezdu do mlýna jednotlivým zemědělcům. Pokud se jelo individuelně, jelo se v noci a s velkým rizikem jak pro mlynáře samotného, tak pro hospodáře. Mlýn byl častým hostem kontrolorů a četníků. Nestalo se, že by někdo někoho z naší obce udal. Obec v čele se starostou Blažkem držela svorně pohromadě. Všem občanům naší obce čest a chvála.
Čp. 45 – Krejčovi Koubíků mlýn
Krejča Jan (* 6.6.1905 Křenovice okr.Písek – † 11.9.1973) manželka Krejčová Marie, roz. Flíčková (* 20.7.1902 – † 20.9.1938) ze Sedlečka u Soběslavi
Na mlýn se manželé přistěhovali v roce 1937.
Děti: * 16.5.1936 – † 5.6.1979 Miluše, * 28.9.1937 Marie
Krejča Jan se podruhé oženil 14.8.1941 manželka Krejčová Zdeňka, rozená Vincencová (* 19.1.1918 – † 4.2.1992) z Dolní Cerekve
Děti: * 16.7.1942 – † 26.2.2001 Zdeňka, * 22.7.1943 – † 30.12.1943 Jan, * 30.11.1944 Jiří, * 4.4.1948 Jan, * 26.4.1949 Anna, * 17.6.1954 Karel
Usedlost převzal syn Krejča Jan manželka Krejčová Alena rozená Honsová (* 5.10.1953) z Jetřichovce čp. 38
Děti: * 17.5.1976 Jana, * 4.1.1978 Olina
Usedlost obývají manželé Krejčovi.
SOkA Pelhřimov, dokumenty OÚ Pelhřimov k vodnímu dílu mlýn Hladov, Jetřichovec čp.45
Inventární číslo 919, číslo kartonu 356
(výpisy)
Protokol z 2.11.1892 – zasazení vodního cejchu a fixního bodu. V protokolu se uvádí, že mlýn má 2 mlynská složení, 2 stoupy na kroupy a vedle mlýna pilu. Tři vodní kola – horní žene stoupy, střední a dolní mlynské složení. Kolo na pilu na střední vodu. Vodní cejch na pravém břehu potoka naproti jezu – dřevěný sloup 25x25 cm, 110 cm vysoký s plechovou tabulkou. Fixní bod vytesán na skalní balvan na pravém břehu náhonu 21,8m od vpouštěcích stavidel.
Protokol z 12.9.1900 – komisionální jednání k povolení šindelky. Mlynář František Koubík narozen r.1845 v Cetotazi.
Žádost z 13.5.1929 o stanovení nároku na vodu a zanesení změn (přiloženy výkresy mlýna a pily), mlýn má celkem 3 vodní kola.
Protokol z 3.3.1930 (vycházející z předchozí žádosti) – živnost mlynářská a pilařství, výroba šindelů zastavena, vlastní dynamo na výrobu elektrické energie. Vnitřní vybavení mlýna dle stavu – 2 palečný kola, hnací transmise, žitná stolice, hladká stolice, francouzský kámen, český špičák; loupačka, dynamo na zanášce. Na I.podlaze a v podkroví moučný vysévač, reforma, trier, prachový vysévač. Uvedeny rozměry všech tří vodních kol – mlynské, pilní, pro dynamo a hospodářské stroje.
Dopis Bohumila Koubíka OÚ v Pelhřimově z 30.1.1934 - „... požárem nebyl provoz ve mlýně postižen. Mlýn a hospodářská usedlost jest knihovně zatížen 265 tisíci Kč a teď není možné úroky a daně platit.“
Protokol z 12.7.1939 – jednání k žádosti o nahrazení vodních kol Francisovou regulační kašnovou turbína s vodorovnou hřídelí (připojen i výkres). Následně vydáno povolení, rurbína umístněna v lednici. Turbína zkolaudována 20.4.1942
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
[341.] Zápis mezi Janem Mynářem[!] na Hladově a Matěje Kohoutem, též na dvoře Hladovském.
Léta Páně 1599 ve čtvrtek den svatého Martina [1599, 11. listopad] porovnání se stalo přátelské a dobrovolné mezi Janem Hladovský[m] mynářem [!] z jedné a Matějem Kohoutem etc. ze strany druhé. Jakož jest byl Jan, syn někdy Havla Hladovského kus roli vorné i s paloukem blíž mlejna jeho Jana ležící za jistou sumu kněhami městský[mi] poznamenanou s odevzdáním jemu Janovi Havlovému od Jana Mynáře [!] kus pole nad rybníkem pstruhovým ležícím prodal, však potom když Matěj Kohout ten grunt koupil, ten prodaj toho pole z poručení Jeho Milosti pána zrušen byl a takové pole gruntu jednomu i druhému přivlastněno, však potom na předložení přátelské on Matěj Kohout od toho pole upustil a témuž Janovi My[n]áři [!] je prodal, takže k prvnější snážce za to pole dané Jan Mynář [!] jemu Matějovi Kohoutovi 15 kop míšeňských přidati má placení ročně po 1 kopě míšeňské. K tomu platu polouletního devět grošů míšeňských k předešlému přidávati a od platu Kohouta odmazati, k tomu půl korce ovsa a jedna [!] slepici ročně má dávati s tou přitom vejminkou, že se od toho pole nade mlejnem vedle lesa na skrze ke gruntu Matěje k užívání pozůstavují, stran pak pod tím polem k Jetřichově vsi, tak je [?]tu Jana Mynáře [!] přináležeti má. Proti [to]mu Jan Mynář [!] Matějovi Kohoutovi ten kus pole kopaniny nad pstruhový[m] rybníkem, ležící k městu Pacovu, jest k užívání bez všeho platu odevzdal. A tak jedna i druhá strana s dědici a b[u]doucími svejmi těch polí ke gruntům svejm bez všeljaké překážky a odpornosti užívati mají. Stalo se v přítomnosti stran a s jejich dobrovolný[m] přiznáním za pana purgmistra [!] Štěpána Vaškového ut supra.
Jan Mynář [!] platiti má ouroku polouletní[ho] 35 grošů českých.
Matěj Kohout platu polouletního 52,5 groše českého.
Léta 1601 položil Václav [!] Matějovi Kohoutovi na těch 15 kop míšeňských 1 kopu míšeňských.
V Pamětní knize v jiném zápise se zmiňuje Havel z Hladova, v té době zřejmě ještě nebyl mlynářem: [436.] Přátelská smlouva mezi Jiříkem Vilímem ze Vsi Jetřichovy a Havlem z Hladova.
Léta [MD]LXXIII v pondělí po slavnosti Všech svatých [1573, 2. listopad] stala se jest smlouva celá a dokonalá o nevoli a řeči hanlivé, kteréž se mezi Jiříkem Vilímem z Jetřichovsi z jedné a Havlem z Hladova ze strany druhé zběhla a stala o nějakou vovci mezi dotčenými stranami,............ (Gib)