Stanislav Veselý: OSÍDLENÍ KRAJE
Otázku, kdy byla založena Prašivá, pozdější Veselá, kým a za jakých okolností, nemůžeme pro nedostatek písemných zpráv uspokojivě zodpovědět. Můžeme se však rozhlédnout po okolí a podle průběhu kolonizace v této části Českomoravské vrchoviny můžeme stanovit dobu osídlení kotliny mezi pásmem s vrcholy Kopaninou, Kamenitým kopcem a Nádavkem na západě a hřbetem s Bělským kopcem na východě poměrně dost přesně. Výchozím letopočtem je rok 1144, v němž pražský biskup Otto získal od knížete Vladislava II. velký kus pohraničního pralesa na pomezí Čech a Moravy. Část tohoto území získal želivský klášter tehdy založený, asi polovina zůstala jako panství červenořečické v majetku biskupství. Na jihozápadním okraji tohoto území zůstal prostor, který biskupové užili k vojenskému zajištění svého majetku tak, že jednotlivé založené vesnice patřily rodům vznikající drobné šlechty, jejichž členové sloužili původně biskupům, především vojensky. Jižní hranici této sféry tvořilo rozvodí mezi oblastí odvodňovanou přítoky Lužnice a prostřednictvím přítoků Želivky do Sázavy. Dnešní katastr Veselé leží právě na tomto rozvodí a není dnes možno rozhodnout, zda patřil původně k biskupské sféře.
Kolonizace Červenořečicka, pozdějšího Pelhřimovska, probíhala od roku 1144 od severozápadu na jihovýchod a její průběh je přibližně datován jmény vesnic. Řada osad založených ještě ve 12. století dostala většinou pomnožná jména zakončená koncovkou –ice, např. Útěchovice, Bácovice, Krasíkovice, Stanovice. Tento způsob pojmenování skončil kolem roku 1180 a obce v jižní části Pelhřimovska dostávaly jména jiná. Určitou záhadou jsou Janovice. Toto jméno s koncovkou –ice je v jižní části Pelhřimovska osamoceno a obklopeno osadami se jmény tvořenými později. Pro datování je důležitá vzácná listina z roku 1203, vypočítávající vesnice kolatury rynáreckého kostela, podle dochovaných stavebních prvků nejstaršího kostela v širokém kraji. Směrem k Prašivé je tu jmenován jako nejbližší Ostrovec. Protože některé obce v listině jmenované byly někdy později přefařeny k prašivskému kostelu, je možno předpokládat, že ten roku 1203 ještě neexistoval a tedy asi ani samotná Prašivá. Při využití místních jmen pro datování kolonizace je třeba skoncovat s tradicí, která vznikla někdy v minulém století, že totiž původní název obce zněl Prášava. Toto jméno bylo vytvořeno ze snahy odstranit název Prašivá, který byl pociťován jako hanlivý. Mezi desítkami starých zápisů o Prašivé není ani jediný, který by uváděl Prášavu. Ze stejného důvodu jako tradice nechal asi změnit bývalý majitel v 16. století původní jméno na libozvučnější Veselá, ale starý název se udržel v lidovém jazyku dodnes. Jak tedy jméno Prašivá vzniklo? Je to původně jméno vody, říčky, potůčku jako sousední Bělá. Podle některých analogií byla snad prašivá voda stojatá voda zbarvená železem apod.
O tom, kdy asi vznikla Prašivá a byla osídlena okolní oblast, máme i doklady archeologické. V celém kraji se setkáváme s pozůstatky keramiky typické pro 13. století. Z ní pocházejí i střepy s vysokým obsahem tuhy, omleté orbou, které můžeme najít na každém zoraném poli poblíž vesnice. Ve sledované kotlině nebyla Prašivá jediným sídlištěm. Na potůčku vznikajícím pod Kamenitým kopcem, těsně nad soutokem s potokem od Veselé, stávala vesnička Tínava. Pozůstatky několika jejích stavení je možno sledovat nad mezí dnešního pole podle shluků střepů z keramiky 13 a 14. století. Zbytkem tohoto sídliště je týnavský mlýn. Kousek severněji, při původní cestě z Prašivé do Pelhřimova, existoval Skehrov, jehož památka se zachovala ve jméně rybníka pod Benátkami. Po roce 1361 se tu připomínají 4 lány polí. Písemně je dále Skehrov doložen roku 1386, kdy patřil roku Tluksů. Na západní straně sousedily prašivské pozemky s táhlým územím osad Jetřiše, na němž dnes leží Barborka a Perky. V 16. století část těchto pozemků zaniklých Jetřiši Prašivští pronajímali a platili z nich majitelům kamenického panství. Později snad byla část tohoto území připojena k Prašivé, pro což by svědčily pozůstatky mezi v lesích, přecházející přes rozvodní hřbet na západní stranu směrem k Častrovu. Konečně roku 1389 „Bláha, Kozlík a Pecha z Vožic ukradli jsú kuoň v Črnovicích a prodali jej v Pelhřimově Ondrákovi, sedláku z Kobyté podlé Prašivé“. Umístění „podlé Prašivé“ odpovídá spíše rybník Kobyla u dnešních Drážďan než Kobylí vrch u Vratišova. Soupis majetku pelhřimovského rychtáře Buňka z roku 1396 svědčí spíše pro druhou možnost. Snad někdy náhoda odhalí při zemních pracích pozůstatky zaniklé Kobylé. Není vyloučeno, že v okolí Prašivé zaniklo i další drobné sídliště, o němž se nezachovala žádná písemná zpráva.
Pro vznik Prašivé je příznačný půdorys obce. Je to ulicovka s kostelem sv. Jakuba Většího v dolní části návsi, kde bývala také tvrz, založená v neznámé době. Kostel několikrát v minulosti renovovaný nese stopy podobných gotických staveb asi z 1. poloviny 14. století. Půdorysem se Prašivá podobá sousednímu Častrovu i Počátkům a liší se od četných okolních vesnic, které byly menší, s okrouhlými návesmi, na nichž buď vznikal nebo protékal potůček.
Z výše uvedených faktů můžeme soudit, že během 13. století probíhala v kraji kolonizace, při níž byl z velké části vypálen prales a na půdě takto získané vzniklo množství drobných sídlišť. Později došlo k jakémusi soustředění osídlení, při němž řada vesniček zanikla a vznikla sídliště větší, jejichž znakem byl především kostel. Mezi ně patřila i Prašivá.
