mlýn Nouzov

Nejstarší známá zmínka o mlýně Nouzov pochází z roku 1620, první známý mlynář je Daniel Sobotka, zmiňovaný v roce 1669 v zásmucké matrice v souvislosti s narozením dcery Veroniky. V roce 1670 se uvádí mlynář Matěj Votruba a jeho syn Matouš, dcera jednoho z nich Anna Votrubová byla v roce 1671 popravena v Kostelci nad Černými lesy za zavraždění vlastního dítěte. V roce 1704 na mlýně hospodaří Václav Beránek a poté v roce 1721 Václav Veverka, po kterém mlýn zdědil jeho syn Jakub Veverka. V té době se o mlýně v písemných dokumentech dočasně píše jako o mlýně Veverkovském. V roce 1721 mlýn vyhořel, v souvislosti s jeho opravou požádal "opata a celý konvent kláštera svatoprokopského, aby mu dali nový zápis na mlýn tak, jak jej po otci byl nastoupil, protože zápis ohněm zmařen byl". Poté došlo k několika majetkovým změnám, protože v roce 1750 byl ještě mlýn součástí zásmuckého panství, v roce 1758 je jako příslušnost obce Vavřinec uváděn v majetku rodu Kinských a jejich panství Rataje nad Sázavou. Po roce 1764, kdy Rataje získali Lichtenštejnové, se mlýn vrací do majetku zásmuckých Šternberků.

V roce 1930 byl mlynářem Jan Hurta, v tédobě byl mlýn ještě plně funkční, měl jedno kolo na vrchní vodu se spádem spád 4,5 m a výkonem 5,4 HP. V roce 1939 mlýn koupil významný český funkcionalistický architekt Pavel Moravec (*28. 6. 1891 Hořice - † 7. 8. 1979 Praha) a mlýn přestal sloužit svému původnímu účelu, přeměněn byl na obytné stavení. V roce 1949 byl rodině Moravcových celý areál bývalého mlýna komunistickým režimem zabaven a v rámci restituce navrácen v roce 1991 pravnučce posledního majitele, Tereze Škorpilové. V mezidobí od roku 1949 do roku 1991 byl mlýn využíván nejprve k ubytování statkářských rodin z celé republiky, kterým byl s označením "kulak" zabaven jejich majetek, později sloužil jako rekreační středisko Lidových milicí. Nová majitelka Tereza Škorpilová zřídila ve mlýně terapeutické a vzdělávací centrum Usedlost Naděje, zaměřující se na osobní rozvoj a sebepoznání.

Náhon odbočuje z Vavřineckého potoka doprava ve vzdálenosti cca 500 metrů nad mlýnem a ústí do rybníka, z kterého byl odtok ke mlýnu regulován stavidlem. Odtok pod mlýna ústil zpět do potoka ve vzdálenosti asi 100 metrů.