Voda je nejsilnější nápoj, pohání mlýny.
(německé přísloví)

Malejovský mlýn

Malejovský mlýn
21
19, 32
Janovičky
566 01
Ústí nad Orlicí
Janovičky u Zámrsku
49° 59' 13.6'', 16° 5' 39.9''
Mlýn bez funkčního vodního motoru
Areál mlýna s pekárnou a bývalou tkalcovnou.
Loučná
nepřístupný

Obecná historie:

Mlýniště je s velkou pravděpodobností značného stáří a vyloučit nelze ani jeho středověký původ, avšak první konkrétní zmínka zjištěná tímto průzkumem k mlýnu v Janovičkách se vztahuje k roku 1651, kdy „ve mlejně Malejovském“ jsou v rámci soupisu poddaných podle víry uvedeni mlynář Martin Luntras, jeho manželka Dorota, mládek Jakub N. a pacholek Jiřík N. Poté je mlýn zaznamenám roku 1704 v prvním plošném soupisu (panských) mlýnů včetně poznámky o dvou mlecích složeních [„Malleyower… 2 gänge“]. Dominikální část Tereziánského katastru uvádí v 50. letech 18. století mlýn „Malejov o 2 kolech“. Je tedy téměř jisté, že ve mlýně již roku 1704 mělo každé z obou zmíněných obyčejných složení k pohonu své vlastní vodní kolo. K roku 1837 uvádí ve své Topografii J. G. Sommer vrchnostenský dvůr Malejov a 1 mlýn [„Maierhof Malegow und 1 Mühle“]. O pouhé dva roky později zachycuje areál mapa stabilního katastru. Zachycuje jak mlýn [stavební parc. č. 22] na katastru Janovičky, tak pilu [stavební parc. č. 33] na katastru Radhoště. Mlýn je na této mapě vyznačen červenou barvou, tedy jako vybudovaný z nespalných materiálů, pila naopak barvou žlutou, tedy postavená z materiálů spalných. Z materiálů dostupných v rámci tohoto průzkumu se k roku 1932 víme, že zde „Alois Minář“ provozoval „mlýn [čp.] 19“ a „Jan Horáček“ zase „tkalcovnu [čp.] 32“, avšak k ní materiály z Mlynářského ústředí mlčí – kolonka Připojené provozovny je proškrtnuta.


Historie mlýna obsahuje událost z období:

1930 Alois Minář (mlýn)  a Jan Horáček (tkalcovna)

Hospodářský typ mlýna
Námezdní

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Luntras
  • Minář

Historie mlýna také obsahuje:

1651 Martin Luntras

1930 Alois Minář

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    částečně adaptován
    05 2012
      venkovský
      mlýn na velkých vodních tocích (7000 l/s a více)
      mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené
      • klasicismus do roku 1850
      • historizující a architektura druhé pol. 19. století
      • moderní 1920 – 1945
      zděná
      jednopatrový
      • plastická omítková výzdoba fasád a štítů
        • existující torzo uměleckého složení
        Nejstarší doložená zmínka o technologickém vybavení mlýna se vztahuje k roku 1704. Tehdejší soupis mlýnů zaznamenal, že malejovský mlýn měl dvě mlecí složení [„2 gänge“].
        Jedná se tedy o tzv. obyčejná složení. Jeho základ tvoří dva mlýnské kameny – spodní je pevný ležák a horní pohyblivý běhoun – mezi kterými dochází k rozemílání zrna. Takto získaný šrot se vyséval mechanicky otřásaným plátěným rukávcem (mlynářským pytlíkem), osazeným v dřevěné skříni zvané moučnice. Na výskoku pytlíku se nacházelo mechanické síto nazývané žejbro, které zajišťovalo třídění krupice. Semletí (pšeničné) mouky se obvykle neprovádělo jednorázově, ale proces se několikrát opakoval.
        Vodní kniha pro okres Vysoké Mýto zmiňuje v roce 1878 „jedno umělé složení, dvě obyčejná složení a pilu, za které se buď krupník neb jahelka přistrkují“.
        Tyto první tzv. umělecké mlýny, jejichž moderní strojní vybavení je buď celé, anebo alespoň z větší části vyráběné továrně, nastupují v Čechách od 40. let 19. století. V případě jako je tento, kdy se vedle obyčejného složení zmiňuje i složení umělecké a není pro jeho osazení mnoho místo, lze předpokládat, že se nejednalo o regulérní složení umělecké, ale o jeho kompromisní variantu, složení poloumělecké. Ostatně obdobnou situaci a také ze 70. let 19. století známe např. i z nedalekého mlýna zvaného Sárovec čp. 184 ve Vysokém Mýtě.
        Strojní vybavení mlýna čp. 21 v Janovičkách poměrně přesně popisuje dotazník k zápisu do mlynářského rejstříku, který mlynář František Laba [nájemce od roku 1931] vyplnil „v Chocni, Malejově dne 7.VII.1939“.
        Z čistírenské části dotazník zmiňuje „tarár Prokop, trier Prokop, loupačka Prokop, prašný cilindr“. Nejprve se tedy zrno pomocí taráru pročistilo vzduchem a na malém hranolovém vysévači [prašný cilindr], na trieru [koukolník] došlo k oddělení kulovatin (koukol, vikev, mák, velká zrnka písku), loupačka zajistila odstranění špičky, vousku a velkého dílu obalových částí zrna.
        K mletí žita (na plocho – s velkým tlakem válců) sloužily dvě stolice s rýhovanými válci Prokop. Vysévání žitného meliva se poté provádělo na dvou hranolových vysévačích Prokop o délce 360 cm a průměru 80 cm.
        Mletí či šrotování pšenice (na vysoko či na krupice – s oddálením válců) zajišťovala stolice s rýhovanými válci Prokop. Melivo se vyselo (roztřídilo) pomocí dvouskříňového rovinného vysévače Svatoň-Pětioký a na jednodílné reformě Prokopec se provedlo třídění a čištění krupice, která se poté luštila na mouku prostřednictvím vymílací válcové stolice s porcelánovými válci Prokop. A opět se vysela pomocí téhož rovinného vysévače. Celý proces se opakoval pětkrát až osmkrát.
        Míchání mlýnských produktů pro sjednocení jejich kvality prováděl mlynář nejspíš ručně, tedy v moučné truhle, jelikož v dotazníku píše: „Míchačku na 65/70 q od Prokopů mám objednanou“.
        V dotazníku k zápisu do mlynářského rejstříku se dočteme, že „jeden holendr neznámé výroby, průměr bubnu 120 cm, šířka 50 cm používá se na výrobu krup“.
        Hospodáři hodně vyžadovali šrotování. K němu zdejší mlynář používal pár umělých kamenů o průměru 120 cm.
        VýrobceJos. Prokop a synové, Pardubice (a názvy firmy následující)
        VýrobceJos. Prokop a synové, Pardubice (a názvy firmy následující)
        VýrobceJan Prokopec, Praha Král. Vinohrady
        VýrobceSvatoň a Pětivoký spol. s. r. o., Pardubice
        Dochovaný
        • výroba elektrické energie
        Ve mlýnici se nacházelo ještě „stejnosměrné dynamo“ z roku 1913 o proudu 50 A [napětí neuvedeno, ale nepochybně se jednalo o 120 V], které „používá se pro výrobu elektr. světla pro vlastní potřebu“.
        • náhon
        Přivedení vody ke mlýnu čp. 21 v Janovičkách v 1. polovině 19. století zachycuje mapa stabilního katastru z roku 1839. Vidíme na ni náhon [parc. č. 321], který odbočuje z řeky Loučné v těsné blízkosti intravilánu Jaloviček a směřuje na jihozápad téměř nejkratší trasou. Mírnou meandrovitost u nedaleko intravilánu Janoviček mu dává jemná terénní nerovnost, to zároveň napovídá skutečnosti, že při budování náhonu se nejspíš vycházelo ze staršího nebo slepého ramene řeky Loučné. Stav zachycený mapou stabilního katastru z roku 1839 odpovídá bez větších změn nynější skutečnosti.

        O přívodu vody k mlýnu náhonem nás informuje Vodní kniha pro okres Vysoké Mýto:
        „Mlýn č.p. 21 v Malejově leží na řece Loučné a vyvádí vodu z řeky této splavem valečným úplně ze dřeva zhotoveným… Náhon veden jest dílem po pozemcích velkostatku Chroustovického, dílem po pozemcích obce Janoviček, částečně mezi oběmi až ke mlýnu, kde se nalézají čtyry splavy, totiž: Na levé straně u mlýna otvorem 143 cm, v něm nalézají se dvě kola,
        druhý vedle něho průtokem 131 cm šířky s jedním kolem,
        třetí žlab jalový průtokem 125 cm šíř.
        čtvrtý na pravém břehu průtokem 131 cm šiř. s jedním vodním kolem.
        Vodní kola jsou na spodní vodu t. zv. hřebenáče…“

        Přibližně o pět desítek let mladší záznamy ve statistickém materiálu Seznam a mapa vodních děl Republiky československé vytvořeném na základě hlášení mlynářů z roku 1930 už zmiňují modernější vodní motory, tedy vodní turbíny. Uvádí se zde pro mlýn počet a druh vodních motorů: „1 turbína Girard“, množství vody v m3/vt.: „1,000“, spád vody v m: „1,80“ a normální výkon vodního díla v k. s.: „14“. A pro tkalcovnu počet a druh vodních motorů: „1 turbína Girard“, množství vody v m3/vt.: „1,200“, spád vody v m: „1,80“ a normální výkon vodního díla v k. s.: „17“
        A nakonec pro úplnost přidejme ještě informace z Mlynářského ústředí, které ve stavu k roku 1939 eviduje turbíny Girard dvě, ale mlynář u tabulky Vodní kola zmiňuje: „Jednu turbinu používá mlýn a druhou používá vedle stojící textilní závod. Jez je pro obě turbiny společný.“

        Tabulka Turbiny:
        Pořad. Číslo Systém Jméno výrobce Nejvyšší průtočné množství vody za vteřinu Počet obrátek Nejvyšší výkonnost v KS
        1 Gyrard[!] vodní turbina Neznámo 3.000 [neuvedeno] 30 HP
        2 Gyrard[!] “ “ “ 2.000 [neuvedeno] 25 HP
        /Opakuji, že mlýn používá jen jedinou turbinu./
        Typturbína Girardova
        StavZaniklý
        Popis1930 mlýn: 1 turbína Girard, hltnost 1 m3/s, spád 1,8 m, výkon 14 HP
        tkalcovna: 1 turbína Girard, hltnost 1,2 m3/s, spád 1,8 m, výkon 17 HP
        Typturbína Girardova
        StavZaniklý
        Popis1930 mlýn: 1 turbína Girard, hltnost 1 m3/s, spád 1,8 m, výkon 14 HP
        tkalcovna: 1 turbína Girard, hltnost 1,2 m3/s, spád 1,8 m, výkon 17 HP
        Typparní stroj, lokomobila
        StavZaniklý
        VýrobceRudolf Wolf, Magdeburg
        PopisVedle vodních motorů se zde nacházel i motor pomocný, a to parní stroj [s nejvyšší pravděpodobností se jednalo o lokomobilu] „R. Wolf Magdeburg, rok výroby 1913, ležatý, počet válců 1, normální výkonnost v KS 35 /slouží jako reserva a používá ji té doby pouze vedlejší textilní závod/“.
        Typparní stroj, lokomobila
        StavZaniklý
        VýrobceRudolf Wolf, Magdeburg
        PopisVedle vodních motorů se zde nacházel i motor pomocný, a to parní stroj [s nejvyšší pravděpodobností se jednalo o lokomobilu] „R. Wolf Magdeburg, rok výroby 1913, ležatý, počet válců 1, normální výkonnost v KS 35 /slouží jako reserva a používá ji té doby pouze vedlejší textilní závod/“.
        Historické technologické prvky
        AutorMinisterstvo financí
        NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé
        Rok vydání1932
        Místo vydáníPraha
        Další upřesněnísešit 07 (Chrudim), s. 28
        AutorMinisterstvo financí
        NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé
        Rok vydání1932
        Místo vydáníPraha
        Další upřesněnísešit 07 (Chrudim), s. 28

        Místo uloženíNárodní archiv Praha
        Název fonduNová manipulace
        Název archiválieSoupis mlýnů v Čechách z roku 1704
        Evidenční jednotka
        Inventární číslo, signaturasign. S-2-17
        Místo uloženíNárodní archiv Praha
        Název fonduNová manipulace
        Název archiválieSoupis mlýnů v Čechách z roku 1704
        Evidenční jednotka
        Inventární číslo, signaturasign. S-2-17
        Místo uloženíNárodní archiv Praha
        Název fonduMlynářské ústředí
        Název archiválie
        Evidenční jednotka389
        Inventární číslo, signatura4099
        Místo uloženíStátní okresní archiv Ústí nad Orlicí
        Název fonduOkresní úřad Vysoké Mýto
        Název archiválieVodní kniha pro okres Vysoké Mýto, kniha č. 1
        Evidenční jednotka
        Inventární číslo, signatura

        Základní obrázky

        Historické mapy

        Současné fotografie - exteriér

        Současné fotografie - vodní dílo

        Vytvořeno

        1.11.2012 10:15 uživatelem Radim Urbánek

        Majitel nemovitosti

        Není vyplněn

        Spoluautoři

        Uživatel Poslední změna
        Rudolf (Rudolf Šimek) 1.10.2014 15:57
        Helena Špůrová 12.11.2013 21:00
        doxa (Jan Škoda) 15.3.2024 23:41