Šebkův, Kramperův mlýn

Při bádání o Kramperově mlýně se můžeme opřít pouze o vodní knihu, zbytek listin ve vložce vodní knihy a jak už to u mlýnů na Benešovsku bývá z fondu Vojtěcha Losenického.
Na samotě U Šebkova rybníka, kterým protéká Vlkonický potok, ve Strážovicích se nalézá mlýnské stavení s číslem popisným 22. Mlýn eviduje i Sommer, ovšem pod mírně zkomoleným jménem Schobek. Vodní kniha udává jako dřívějšího majitele mlýna a rybníka Jana Jonáše, poté Františka a Josefu Kramperovi. K ocejchování vodního díla došlo 13. září 1883. Nástupcem Františka Krampery se stal Antonín Krampera, který 28. února 1913 získal od okresního hejtmanství v Benešově živnostenský list. František Krampera zemřel asi roku 1920.
Kramperův mlýn ještě před druhou světovou válkou obcházeli četníci z četnické stanice Neveklov a kontrolovali jeho chod.401 Od 1. ledna 1937 byl přilehlý Šebkův rybník v majetku Kramperova zetě Josefa Kováře, manžela dcery Ludmily. Velitelství četnické stanice v Neveklově 5. května 1938 zjišťovalo, zda byl tento rybník normován. Krampera ani Kovář se nemohli prokázat příslušným výměrem. Kovář také převzal 18 ha hospodářství s lesem a výměnkem po rodičích manželky. Na počátku druhé světové války vystřídal vodní kolo na svrchní vodu parní kotel o síle 10-15 HP. Toto zařízení bylo do mlýna zavedeno neoprávněně a Českomoravský svaz pro hospodaření obilím žádal v roce 1943 o jeho odstranění. Mlelo se pouze selské mletí do 31. prosince 1943, kdy mlynář se stárkem museli objekt opustit v důsledku zřízení vojenského cvičiště. Josef Kovář se odstěhoval do Prahy, kde byl hospodářským správcem. Kam se Kramperovi přestěhovali, není známo. Mezitím Němci odvezli strojní zařízení do Plíhalova mlýna na rampu.
V roce 1945 se do Strážovic vrátili nejdříve manželé Kramperovi. Chtěli provoz mlýna na své náklady obnovit, neboť si zdejší obce stěžovaly na neustále dojíždění do vzdálených mlýnů, ale 12. dubna 1946 komise Zemské jednoty společenstva mlynářů a skupiny mlýnů průmyslových určila, že znovuzřízení mlýna není nutné, poněvadž přístup k mlýnu o malé vodní síle je obtížnější a o zásobování obyvatelstva se postarají Plháčkův a Mandovcův mlýn. V roce 1946 se na objekt vrátil i Josef Kovář. Bydlel též ve mlýně a hospodařil na pozemcích do roku 1950, kdy byl celý objekt zkonfiskován. Pozemky převzaly Drůbežářské závody Libuš, v nichž pracoval i Josef Kovář se svými třemi syny.
Ludmila Kramperová zemřela v roce 1956. Vdovec si postavil nový dům s číslem popisným 35 v Zádolí.