Ždánický, Prokešův, Charvátův mlýn

Ždánický mlýn byl zbudován hned po výstavbě Opatovického kanálu, pravděpodobně roku 1515, a to jako mlýn panský. Mlýn v roce 1548 převzal do dědičného nájmu první známý mlynář Matouš Střebský a po něm jeho další příbuzní. V roce 1560 byl mlýn prodán vdovou Martou svému zeťovi Jakubovi, po něm jej v roce 1607 zdědil syn Jiří. V roce 1638 patřil mlýn mlynářce Anně Vilemovské, ke které se přiženil Adam Kohout. Byl zbořen Švédy během třicetileté války. V roce 1656 mlýn vyhořel. Vypálený jej koupil majitel pardubického panství. Další zmínka je až z roku 1733, kdy jej koupil Václav Chudoba. Z této doby pochází i socha sv. Nepomuka, která byla zbudována na náklady mlynáře Chudoby a stojí naproti bývalému mlýnu. Roku 1763 koupil mlýn v dražbě Tomáš Roudný. Následně jej koupil Josef Roudný za 6000 zlatých a v roce 1796 Josef Dostál za 18000 zlatých. Ten jej v roce 1802 prodal svému synovi Františkovi Dostálovi za 22 800 zlatých. Ten jej roku 1810 prodal Janu a Kateřině Morávkovým. Mlýn opět v roce 1860 do základů vyhořel a spáleniště koupil mlynář Václav Prokeš, který vybudoval mlýn nový, již cihlový s pěti koly a obytnými budovami, jako největší mlýn na Opatovickém kanálu. Mlýn pak provozoval jeho rod po několik generací. V roce 1890 přešel mlýn na jeho syna Josefa. Roku 1912 mlýn opět vyhořel, byl proto přestavěn a zmodernizován. V roce 1923 vyhořely provozní budovy mlýna. Roku 1935 jej převzal vnuk Jaroslav Prokeš. Během druhé světové války sloužil mlýn širokému okolí a k obživě obyvatelstva. V roce 1954 byl mlýn zrušen a zabaven státními statky. Rodina Prokešových byla vyhnána během jednoho dne. V roce 1957 objekty mlýna a pozemky převzalo místní JZD, které je v roce 1974 opustilo, a mlýn už jen chátral. Roku 1979 byl zcela zdevastovaný mlýn rozbořen buldozery. Plocha po mlýnu byla srovnána se zemí, vybetonována a vybudována zde byla skládka řepy.

Zámeček nechal postavit mlynář Václav Prokeš v roce 1877. Mlynářský rod Prokešů přichází do Ždánic roku 1860 a na spáleništi starého mlýna staví mlýn nový, již zděný a kamenný. Zajímavostí jistě je, že nový mlýn, největší mlýn na Opatovickém kanálu, měl velkou obytnou budovu o několika pokojích, přesto si mlynář Václav Prokeš, jakožto nejmovitější obyvatel obce, nechává postavit honosnou vilu na rozcestí u dřevěného kříže. Roku 1884 byl stávající dřevěný kříž již zchátralý, a proto byl nahrazen, na náklady obce a se slibem ‚‚vždy se o tento kříž starati“, křížem litinovým na kamenném podstavci. Na nároží domu stojí tento kříž dodnes. Budova je postavena v neoklasicistním stylu s dekorativní čelní fasádou a věžovitým rizalitem. Postupně zámeček dědili ždáničtí mlynáři po tři generace, většinou jako sídlo k odpočinku starého mlynáře, který mlýn předal nejstaršímu synovi. Ke konci 19. století nechává syn Josef Prokeš vystavět přízemní přístavbu z pravé strany domu. Roku 1929 byla vnukem Jaroslavem Prokešem provedena nástavba jednoho podlaží. Roku 1904 se mlynář Josef Prokeš stává členem rady Občanské záložny ve Ždánicích založené 1893 a od roku 1906 je jejím ředitelem. Mlynář Jaroslav Prokeš se v období let 1927 až 1932 stává starostou obce. Pošta, která byla ve Ždánicích založena v roce 1908, provozovala několik prvních let svůj úřad v pronajatém přízemí domu.

 Stát na Štědrý den v roce 1953 konfiskuje rodině Prokešů mlýn, který se stává součástí státního podniku a spěje tak k postupné devastaci.[3] Jaroslav Prokeš tak přestává být mlynářem, celá rodina se byla nucena vystěhovat během jediného dne a již žije pouze na zámečku, kde jim byly přiděleny dva pokoje, ostatní místnosti byli dány různým nájemníkům. Z nedostatku financí k opravě je v roce 1968 zbourán střešní věžovitý vikýř a v roce 1975 byla obcí zbourána přístavba zámečku o velikosti třetiny domu. Tato přístavba sloužila necelých sto let jako pekárna a obchod. Po pádu komunismu byla vila i s polnostmi Prokešovým vrácena. Roku 1991 byl na postranní části zahrady postaven, manželem dcery Jaroslava Prokeše, malý montovaný domek. Tato část zahrady byla od zámečku oddělena a poslední člen rodu Prokešů žijících v domě vilu prodává.

Následující čtvrt století se tu vystřídá několik majitelů a posledních několik let budova chátrá. V letech 2013 až 2015 je prázdná a čeká na nutnou renovaci. První den roku 2016 se zámečku ujímá zpěvák Nathaniel Filip a začíná připravovat projekt na jeho záchranu.