mlýn Tisovec, Alšův mlýn

údajně doložen v 15. stol.

1528 1. zmínka o mlýnu (?)

1537 Burian Běšín z Běšin a na Bělčicích koupil díly svých bratří Jana a Jindřicha, mezi nimi i mlýn v Závišíně postavený z kamene zchátralé tisovské tvrze (v blízkosti tzv. Lopatárny na místě zvaném Na Staré vsi)

1594 mlýn M. Jabulky v Závišíně koupil Jindřich Běšín z Běšin a na Bělčicích

1675 2 složení  a stoupy, platí 14 zl. vrchnostenské činže, odvádí 40 strychů žita

1651 Pavel Lukáš

1682 Martin Kozelenec z Kasejovic

1690 Václav Dyk

1692 Jan Turnovský

1694 Adam Modr, 1696 mlýn od Tomáše Zachea Černína za 100 kop. míš. emfyteuticky zakoupil (10 kop hotově, roční splátka 3 kopy, splácel do r. 1724), mlýn měl 2 složení, roční plat 14 zl. rýn. a 42 strychů žita ve 2 splátkách na sv. Jiří  a sv. Havla. Pila u mlýna zůstala majetkem vrchnosti, mlynář měl povinnost seřezat 60 špalků na prkna nebo 30 špalků na latě, pokud by vrchnost toto množství nedodala, pak za každý nedodaný špalek 20 kr., pokud by bylo dodáno více, pak za každý špalek na prkna dostane 30 kr., za špalek na latě 1 zl. Při mletí pro vrchnost z každého strychu pšenice odevzdává 1 strych a 2 věrtele mouky a 1 věrtel otrub, ze strychu žita 5 věrtelů mouky a 1 věrtel otrub.

1725 Jan Veselý

1729-1764 Jiří Netušil

syn Václav Netušil se mínil oženit s Annou Kučerovou, sepsána smlouva, dle níž si Anna mlýn s veškerým příslušenstvím a dobytkem kupuje za 460 zl. a může s ním nadále libovolně nakládat. Hotově složila 354 zl. na zaplacení dluhů váznoucích na mlýně.

duben 1797 zadlužený mlýn zakoupil Bartoloměj Klarner, mlynář z Příbrami za 1730 zl. (většina padla na uhrazení pohledávek)

1798 Bartoloměj Klarner zemřel, mlýn zakoupil Jan Aleš z Mirotic za 2602 zl., 2150 zl. padlo na splacení dluhů, 452 zl. rozděleno mezi 4 pozůstalé po B.Klarnerovi. K můlýnu náleží 7 strychů a 3 věrtele polí, 3 strychy a 3 věrtele luk, poddanské povinnosti nezměněny, mlynář má navíc hlídat potok, aby v něm lidé nechytali ryby a raky.

Jan Aleš byl v letech 1811-1842 cechmistrem spojeného bělčicko-kasejovického cechu mlynářů, pekařů a perníkářů. Manželka byla dcerou mirotického mlynáře Matěje Erharta.

1812 syn Josef Aleš (1786-1842 )se oženil Annou (1794-1866), dcerou Františka Spousty, mlynáře z  Buzic, novomanželé převzali mlýn se vším příslušenství za 2000 zl. (Tolik zároveň činilo věno nevěsty.)

1832 Josef Aleš  odkoupil od vrchnosti pilu u mlýna za 200 zl.

1837 majitel Josef Aleš

říjen 1842 zemřel Josef Aleš, mlýn vede vdova Anna

květen 1851 syn Jan Aleš (1823-1868) se oženil Annou Kroupovou (1826), dcerou mlynáře z Orlických Zlákovic, vdovou po mlynáři Františku Pflegrovi ze Solenic

1859 žaloba na lnářského hospodářského ředitele Františka Engelmana, že jeho nádeník nechal prokopat mlýnský taras

U svého strýce mlynáře zde pobýval budoucí slavný malíř Mikoláš Aleš z Mirotic, nějaký čas navštěvoval i školu v Bělčicích.

1868 mlynář Jan Aleš zemřel na tyfus, mlýn spravuje vdova Anna

březen 1870 Anna se provdala za svého švagra (bratra zemř. Jana) Františka Aleše (1839), zůstává ale výhradní majitelkou mlýna

1861 a 1869 další vodoprávní spory s lnářským velkostatkem skrz prokopávání tarasu a v dubnu 1872 s Barborou Čáslavskou z Huťského mlýna, která si bez povolení postavila příliš vysoký jez, čímž vzal zdejšímu mlýnu vodu

1868 velkostatek žaluje mlynářku, že od roku 1861 přestala platit vrchnostenskou činži podle smlouvy z roku 1596. 1. proces vyhrála mlynářka, ovšem druhý v roce 1872 rozhodl soud ve prospěch velkostaku a musela zaplatit dlužnou činži za léta 1868-1871 (126 korců žita) a uhradit soudní výlohy.

květen 1875 zahájeno jednání o vyvazení z poddanských povinností, mlynářka odporuje, že pila již nestojí a po zřízení mlýna v Hutích se pouští voda jen někdy a tudíž mlýn prakticky nemele.

1876 mlýn převzal Jan Aleš (1854), konečně uzavřena dohoda, poddanská břemena oceněna na 3297 zl. a 80 kr., budou se splácet od ledna 1877 po následujících 20 let.

listopad 1879 Jan Aleš se oženil s Annou, dcerou Jana Maška z Bělčic

1881 nájemce Jan Jabulka, syn mlynáře z Drahenic

1915 Jan Aleš

syn Jan Aleš ml. (*1880) padl 12.4.1916 v Itálii

1921 při sčítání ve mlýně zapsáni mlynář Jan Aleš s manž. Annou, synové Jaroslav (1891-1948, později mlel v Lopatárně) a Alois (1896-1965) jako mlynářští pomocníci

1924 nejml. syn František Aleš (1899-1951) se oženil s Marií Šimůnkovou z Koupě, převzali mlýn

1930 mlýn a šindelka, majitel František Aleš

1931 František Aleš zvolen radním

syn František Aleš ml. (1931) se učil mlynářem u Marka v Červeném mlýně v Blatné

mlýn uzavřen, zprovozněn 1945, ovšem kola shnila, tak byl přestavěn na elektřinu

1951 po smrti Františka Alše převzal syn František Aleš ml.

po znárodnění zařízení likvidováno, majitelům znemožněn přístup

1957 JZD přestavělo mlýn na sýpku, zařízení odstraněno

restituován Alšům

2002 poškozen povodní