Historie
Obecná historie:
Mlýn na kraji obce začal stavět v roce 1924 Alexandr Jarolím, syn Roberta Jarolíma ze Skřipiny. Mlýn v Březníku čp.132 byl zařízen na elektrický pohon. Na konci II.světové války mlýn částečně vyhořel při leteckém náletu na obec. Manželé Jarolímovi mlýn opravili a obilí se zde mlelo až do roku 1953. Když bylo v roce 1956 v obci založeno JZD, předal Al.Jarolím prostory svého mlýna k užívání tomuto zemědělskému podniku. Ten jej využíval ke skladování obilí, mletí šrotů a později i k výrobě krmných směsí pro vlastní potřebu. Po roce 1990 byl mlýn vrácen vnučce A.Jarolíma Aleně Oswaldové. Ta jej v roce 1995 pronajala Marii Skokanové z Rapotic.
Zásluhou podnikatelky Marie Skokanové byla v březnu 1996 zahájena jeho rozsáhlá přestavba a modernizace. Stavební úpravy a nová technologie si vyžádaly přes 30 miliónů korun. Nejmodernější mlynářskou techniku ovládanou počítači dodala a také zabudovala firma Prokop, mlynářské stroje Pardubice. Již v červenci 1996 byl ve mlýně zahájen zkušební provoz a začal se formovat nový pracovní kolektiv. Březnický mlýn po ročním provozu čítal 15 zaměstnanců. Denně se zde mlelo až 50 tun pšenice nebo žita.
V první polovině roku 1998 se paní M. Skokanová rozhodla, že odkoupí od obecního úřadu nedokončenou stavbu víceúčelového zařízení. Během půl roku ji upravila, přestěhovala sem mlynářské stroje a již v červnu 1998 zde začala vyrábět mouku. Podnikatelka M.Skokanová má zájem, aby se mouka z březnického mlýna vyznačovala stále vysokou kvalitou. Proto mlýn vybavila špičkovou laboratoří pro rozbor nakoupeného obilí a začala přemýšlet o dalším zlepšování provozu. Vedle dodávky mouky v cisternách a pytlích, zakoupila baličkovací linku, která otevřela cestu k dalším odběratelům. V poslední době se také podařilo postavit sila na skladování obilí.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
První světová válka (1914–1918)
Mlýn na kraji obce začal stavět v roce 1924 Alexandr Jarolím, syn Roberta Jarolíma ze Skřipiny.
Mlýn v Březníku čp.132 byl zařízen na elektrický pohon.
Na konci II.světové války mlýn částečně vyhořel při leteckém náletu na obec.
Události
- Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
Manželé Jarolímovi mlýn opravili a obilí se zde mlelo až do roku 1953.
Když bylo v roce 1956 v obci založeno JZD, předal Al.Jarolím prostory svého mlýna k užívání tomuto zemědělskému podniku. Ten jej využíval ke skladování obilí, mletí šrotů a později i k výrobě krmných směsí pro vlastní potřebu.
Po roce 1990 byl mlýn vrácen vnučce A.Jarolíma Aleně Oswaldové. Ta jej v roce 1995 pronajala Marii Skokanové z Rapotic.
Zásluhou podnikatelky Marie Skokanové byla v březnu 1996 zahájena jeho rozsáhlá přestavba a modernizace. Stavební úpravy a nová technologie si vyžádaly přes 30 miliónů korun. Nejmodernější mlynářskou techniku ovládanou počítači dodala a také zabudovala firma Prokop, mlynářské stroje Pardubice. Již v červenci 1996 byl ve mlýně zahájen zkušební provoz a začal se formovat nový pracovní kolektiv. Březnický mlýn po ročním provozu čítal 15 zaměstnanců. Denně se zde mlelo až 50 tun pšenice nebo žita.
V první polovině roku 1998 se paní M.Skokanová rozhodla, že odkoupí od obecního úřadu nedokončenou stavbu víceúčelového zařízení. Během půl roku ji upravila, přestěhovala sem mlynářské stroje a již v červnu 1998 zde začala vyrábět mouku. Podnikatelka M.Skokanová má zájem, aby se mouka z březnického mlýna vyznačovala stále vysokou kvalitou. Proto mlýn vybavila špičkovou laboratoří pro rozbor nakoupeného obilí a začala přemýšlet o dalším zlepšování provozu. Vedle dodávky mouky v cisternách a pytlích, zakoupila baličkovací linku, která otevřela cestu k dalším odběratelům. V poslední době se také podařilo postavit sila na skladování obilí.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
1924 Alexandr Jarolím
1990 Alena Oswaldová
1995 Marie Skokanová (nájemkyně)
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
