Jaroslava Pixová: Mlýny na Zlatém potoce, Putim 2014, Strana 74 (Výpis)
Mlýnek na přítoku Zlatého potoka
U osady Lažišťka býval také mlýn na potoku, který tvořil přítok Zlatého. Povolení k jeho postavení si podal roku 1849 Jan Fučík, držitel živnosti čp.12 v Lažišťce. Chtěl postavit mlýn o jednom složení a jednou stoupou na své louce, které se říkalo Horní potůčky. Tato louka byla od Lažišťky vzdálená asi čtvrt hodiny a od vsi Jelemka půl hodiny. Měl sloužit jako takový příruční mlýn, jelikož cesty do jiných mlýnů byly špatné a obtížné. Žahourův mlýn byl čtvrt hodiny vzdálený, Forkovský asi půl hodiny, vitějovický hodinu, frantolský čtvrt hodiny, ale přes kopec. Potok tu měl dost velký spád. Jan Fučík se domníval, že ostatním mlynářům nezpůsobí žádnou újmu. Za postavení mlýna se přimlouvali obyvatelé obce Jelemek, jelikož oni museli do okolních mlýnů jezdit přes velké kopce a po špatných cestách. Okolní mlynáři byli vyzváni, aby se ke stavbě nového mlýna vyjádřili. Anastázii Binderové z Frantolského mlýna se tento záměr příliš nezamlouval... Mlynář Josef Žahour nebyl proti novému mlýnu, pouze kdyby chtěl Jan Fučík vybudovat nádržku na vodu, tak by se mohlo stát, že by se mohla protrhnout a jeho vytopit. Hlavně se tento záměr nelíbil faráři v Chrobolech, protože u potoka se nacházel farní les, a pokud by se postavila nádrž na vodu, mohlo by docházet k podmáčení lesa a stromy by se při větru snadno vyvrátily... Jan Fučík se zavázal, že žádnou nádrž budovat nebude, jelikož potok tu má dost velký spád.
Mlýn Jan Fučík postavil a nakonec došlo i na nádrž na vodu v podobě rybníčku. Ten už tam dnes nenajdeme, stejně jako původní budovu mlýna. Ta se zbourala někdy v letech 1967-1968 a místo ní je postavený nový domek. Říkalo se tam Na Mrnílku, asi z toho důvodu, že to byl opravdu jen malý „mlejnek“, jak se o něm místní vyjadřují i dnes. Poslední mlynáři byli zřejmě Nuskovi. „Bydlela tam paní Nusková, ale už tam byla sama, její manžel zemřel. O mlýn se starali krajánci, kteří se tu při svém putování zastavovali. Sestra mi říkala, že tam chodila jako malá holka a byly tam stoupy,“ vzpomínala sousedka ze Žahourova mlýna Jaroslava Študlarová.
