Miholův mlýn

Vodní dílo zdýmalo vodu v Úmoří malým jízkem s nápustným stavidlem a 665 m dlouhým náhonem ji přivádělo až do zástavy nad mlýnem a pilou. V technické zprávě vodního díla v Drnovicích č.p. 13 je náhon popisován s břehy bez zpevnění porostlými křovím a divokým stromovím. Odtud se voda pouštěla k pile nebo k mlýnu. Na nejstarším zobrazení celého vodního díla v mapě císařského otisku z roku 1826, je ze zástavy přiváděna voda vantroky na tři vodní kola vodního mlýna a druhými vantroky k samostatně stojícímu objektu pily.
V roce 1909 již vodní kolo pily a její objekt neexistovaly a strouha sloužila jako jalový přepad ze zástavy, nahrazená později i v části své délky betonovým potrubím.
O tři roky později roku 1912 pracoval ještě mlýn s dvěmi vodními koly na vrchní vodu a úřady povolily přestavbu dřevěných vantroků vedoucí vodu na kola za cementové roury, stejně tak i nahradit dřevěné jalové koryto, přivádějící dříve vodu k pile, za cementové roury.
V červenci roku 1935 bylo celé vodní dílo nově zaměřeno a vztaženo na nový betonový ham vybudovaný u zástavy. Taktéž byla vybudována fixní výšková značka v podobě železného trnu vsazeného do boku mostu silnice ze Zbraslavce do Drnovic nedaleko jezu s nápustným stavidlem.