V Ústí nad Orlicí bývaly od pradávna dva mlýny: "Podhorský a "Kamenný" později zvaný "Panský".
Nejstarší dosud známý doklad o existenci mlýnů v Ústí nad Orlicí máme z roku 1547, zapsaný v knize "Registra, v níž se zapisuje prodej gruntův všelijakých na panství lanškrounském i také landšperském, též také rukojemství" - založené roku 1538.
"Letha 1547 v outery velikonoční dány jsou na rukojmě osoby níže psané, zejména tyto: Filip Šlechtův, Lukáš Kozlův, Marek Cibulka švec, když jsou proti jeho Milosti Pána svévolně jse toho dopustili, tak že jsou vrše, kteréž sládek v řece u mlejna kladl, posekali" - atd.
Z obsahu zápisu nevíme, u kterého mlýna vrše (t.j. proutěné košíky na chytání ryb) v řece u mlejna "posekali". Podle všech znaků spíše u mlýna "Podhorskýho".
Dosud z knih městských nejstarší známý majitel mlýna "Podhorského" připomíná se k roku 1555 mlynář Hanuš. Vdova a děti po Hanušovi pozůstalý, obdržely podíly z mlýna prodaného roku 1566: "Letha Panie 1566 v outery po Nandebevzetí Panny Marie koupil jest Jiřík, syn Václava Michalova, mlejn Podhorský s zahradou a lukami a hory (lesy) oboje za 400 kop míš. Co se dotýče závdavku, ten podle rozdílů což se toho podle jiných sirotků potůstalých po týmž nebožtíkovi Hanušovi mlynáři a Kateřině manželce jeho dostane, v závdavku sobě poráží (ponechává). Placení při každém soudě, úroky po 12 kop míš. počnou letha 1568. V takovej statek s tím vším příslušenstvím jest Jiříkovi, jakož nebožtík Hanuš mlynář toho v držení byl puštěn." (Gruntovní kniha z r. 1566).
Jiřík, syn Václava Michalova, nový majitel mlýna pojal za manželku Kateřinu, vdovu po mlynáři Hanušovi. Díl dědický, který Kateřina, manželka jeho z mlýna dostala "sobě poráží", t.j. závdavek splácí podílem manželky a teprve ze splátek dostanou podíly dědicové (sourozenci ostatní). Smlouva svatební byla uzavřena téhož roku v úterý před Nanebevzetím Panny Marie. (Knha Gruntovní z r. 1566).
V neklidných dobách třicetileté války byl mlýn zničen a mnoho let byl v troskách. Teprv r. 1646 byl obnoven Jakubem Korábem. Korábové byli v mnoha generacích mlynáři. Jeden z nich, také Jakub, koupil tento Podhorský mlýn v roce 1716. Po něm držel mlýn jeho syn Antonín Koráb s manželkou Dorotou. Měli dva syny: Františka Xavera, nar. r. 1762, kterému bylo určeno stát se lékařem a Ignáce, jenž převzal mlýn. František Xaver, obrozenecký lékař a český vlastenec, zřídil u Podhorského mlýna mezi Třebovkou a strání za mlýnským náhonem (podle vzoru tehdejších zámeckých zahrad), velkolepou zahradu zvanou po svém zakladateli "Korábovka". Ta zdobila Ústí třicet let, zanikla v roce 1844 při stavbě železnice.
Městská rada ústecká koupila mlýn "Podhorský" dne 11. července 1900 z 19.000 zl. rak. a zřídila z něho elektrárnu. Podhorský mlýn tak rozsvítil Ústí nad Orlicí. Východočeskému Svazu elektrárenskému v Pardubicích pak prodala elektrárnu za 460.000 Kč dne 28.února 1938.
Z Letopisů kraje a města Ústí nad Orlicí
O starých zápisech na mýny v Ústí nad Orlicí
Národní knihovna Praha, Knihovna Městského muzea Ústí nad Orlicí
