Vlachův mlýn

Vodní mlýny v Lovčicích: tento vodní mlýn stával na horním konci Lovčic v „Habřině“. Původně v 17. století nepohánělo volní kolo mlýn, nýbrž pilu, jež byla majetkem vrchnosti, která roku 1792, prodala do soukromých rukou, vymínila si však, že pilař byl zavázán povinností pořezat vrchnosti ročně 2 kopy klád různého dřeva a platit  do důchodu daň 20 zlatých a 24 krejcarů ročně.

Vodní kolo bralo vodu ze tří rybníků, jež navazovaly na sebe. Prvnímu rybníku se říkalo „“Dolní“, nebo také „U pile“, druhému rybníku se říkalo „Prostřední“, nebo také „Stříbrňák“. Třetímu rybníku se říkalo „Zadní“, nebo také „Vévozní“. Ten zabíhal již takřka do lesa. V 18. století byla k pile přistavěna šrotovna. O něco později upravena na mlýn, v 19. století mlelo se zde pro lid.

Vystřídalo se zde několik majitelů. Vyskytují se zde jména: Pavel Mrkývka, Josef Doležal, H. Kotrlence, tento pak pronajal mlýn a pilu mlynáři Zuzkovi, o něco později Leo Entnerovi. Kotrlenec pak prodal mlýn mlynáři Gregorovi a tento pak prodal mlýn dne 18. dubna 1883 Janu Pinterovi z Lovčic. Za tohoto majitele prodělal mlýn velké změny. Starou šrotovnu i pilu zrušil. Vodní kolo přemístil o něco jižněji k obytné budově, kde z prostorné komory udělal mlýnici. Vodu na kolo vedl dřevěným korytem zvaným „Lamfešt“. Za potokem postavil pálenici slivovice a v zahradě velký včelín na 25 včelstev. Přemístěné vodní kolo, a nově vybudované mlýnské zařízení bylo uvedeno do provozu, mlelo se normálně –dobře.

Přišel 19. květen 1896, kdy ve 4 hodiny odpoledne se přihnala obrovská průtrž mračen. Hráz rybníka nevydržela tlaku přívalu vody a hráz se protrhla v šířce 6 m a hloubky 9 m. Po povodni byl obraz zkázy hrozný. Nížinou kolem potoka po celé délce obce k jihu, bylo odplaveno všechno, co stálo v cestě: ploty zahrad, mosty, lávky, chlévky, krmníky, dřevo, klády. Z některých domů i domácí zvířata. 153 Mlynář nechal vše brzy opravit. Obě stavidla byla nová, vymleté hráze odpadního potoka byly opět upraveny v původním stavu. Po napuštění rybníka vodou, byl mlýn uveden opět do provozu.

Přišel však rok 1897 a tím i pro mlynáře další pohroma. Dle rozhodnutí Zemské správy v Brně, začalo se se stavbou silnice Kyjov – Ždánice. Silnice byla vyměřena po hrázi rybníka nad mlýnem. Hráz bylo nutno rozšířit, v důsledku toho byl rybník vypuštěn. Pozemky, na nichž byly rybníky, přináležely vrchnosti, ta nechtěla povolit rybníky znovu napustit a mlynáři nezbylo než vrchnosti odprodat i vodní právo a tím byl provoz mlýna natrvalo zrušen. Dne 2. listopadu 1900 prodal tento bývalý mlýn a rozsáhlou zahradu a všechno pole dosavadní majitel Jan Pintera svému bratrovi Josefu Pinterovi. Tento poslední majitel počal postupně odprodávat pole – kus po kuse, pak zahradu a nakonec budovy. Takže v r. 1908, byly již všechny budovy rozbourány. Mlýn měl č. 161. Ulice vedoucí od mlýna podél silnice do kopce k Nechvalínu e započala stavět až po r. 1900. Mlýn (a dřívější pila) zde stál celkem 300 let.

(František Chalabala)