Štolní mlýn – Štolmíla – místo spjaté s nejstarší historií Tří Seker. Štolmíla patřila pod správu bývalých Kynžvartských Tří Seker, těmi v době jejich největší slávy vedla štola, která ústila v údolí severovýchodně od Tří Seker - právě u Štolního mlýna, jeho kola poháněla voda, která vytékala ze štoly. U kořenů památného dubu je pravděpodobně toto vyústění (viz jedna z fotografií).
S místem se pojí i jedna historka z roku 1905:
To bylo tak. Asi 100 kroků od Drmoulského lesa měl louku Bernhard Pichl. Jedné podzimní neděle roku 1905 odpoledne tu pásl chlapec krávy. Jednu z krav držel na provaze, a protože byla zima a mrzly mu ruce, přivázal si provaz kolem těla. Kráva při pastvě šlápla náhle do nějaké díry a jak skočila, rozběhla se a strhla chlapce na zem. Ten klouzal po mokré trávě, jak ho kráva táhla. Přitom ho přetáhla přes jakousi díru, která byla jako klobou velká.
Když se podařilo chlapci krávu zastavit, zaslechl za sebou praskání a hukot, a potom jakýsi hlučný pád do vody. Rychle se vymotal z provazu a když se podíval za sebe, spatřil otevřenou šachetní díru.
Přiběhli lidé ze vsi a mezi nimi i náš pamětník Georg Wolf. Vzpomínku na tuto událost podrobně popsal:
„V zemi zela otevřená větrací šachta, avšak zcela jiného tvaru než Eliášova větrací šachta. Byla vydřevena také do čtverce, ale jen asi ½ čtverečního metru. Výdřeva tu byla silnější. Na dně šachty dole se zrcadlila vodní hladina. A nejen to. Ta voda dole byla ve stálém pohybu!
Aby mohli lidé lépe viděti vnitřek hluboké jámy, byla zapálena otep slámy a vržena dolů. Tím se osvítil prostor dole a bylo vidět tekoucí vodu, která kamsi mizela.
Lidé se domnívali, že odtéká směrem ke Štolnímu mlýnu, neboť stébla slámy, která padala do vody, se odplavovala v tomto směru. Další pátrání nepřinesla žádné výsledky.
Lidé se seběhli k výtoku pod Štolním mlýnem a čekali, až přitečou zbytky otepí slámy. Marně. Neobjevily se a kamsi zmizely. Nezbylo, než se domnívat, že voda odtéká spíše směrem k Cechu Svatého Víta. Na dně větrací šachty dole bylo vidět, že nad vodní hladinou se nachází jakási dutina nebo jeskyně, kterou osvítila hořící otep slámy.
Proto se nemohla šachta naplnit vodou, neboť voda odtud otékala. Byl spuštěn provaz, aby se zjistila hloubka jámy. Naměření hloubky se ovšem – tak jak šlo od úst k ústům – pořád rozrůstalo.“
Georg Wolf byl přímo u měření a provaz k vodní hladině domě měřil 20 metrů. Potom ještě změřili dole také hloubku vody, která byla 4 metry.
Převzato z knihy: Tři Sekery v historii a dnes od Zdeňka Buchtele a Richarda Švandrlíka
Na dohled od Štolmíly leží dvě malé haldy – také vzpomínka na hornickou historii kraje.
