Růtův, Nový mlýn

Nejstarším písemným dokladem o existenci zdejšího mlýna je opis urbáře, který vznikl okolo roku 1400 na půdě kláštera. V jeho soupise povinností pro obec Vápno je uveden mlýn, který platil klášteru po 16 groších o sv. Jiří a o sv. Havlu. V době husitských válek byl klášter zrušen a neexistují ani další informace o mlýnu. (MH)

Historie obnoveného mlýna (možná odtud původ názvu „Nový“) pod Kostřicí na Zábrdce se začala psát za Josefa hraběte Morzina v roce 1712. 20.12.1712  připravila hraběcí kancelář návrh podmínek, jaké bude mít mlynář v novém Kostřickém obilním mlýně, Josef hrabě z Morzina návrh vlastnoručně podepsal. V dokumentu jsou sepsány daně a dávky, které bude muset mlynář odvádět, a naproti tomu povinnosti vrchnosti vůči mlýnu. V roce 1713 měl mlynář odvést 15 strychů obilní daně, o rok později 14 strychů obilní daně a k tomu ještě 10 zlatých a jedno prase. Od roku 1715 měl dodávat každoročně 34 strychů, 10 zlatých a jedno prase. Vrchnost přidělila mlynáři mleče z Proseče a Kostřic. Jednalo se o 7 sedláků, 3 chalupníky a 13 domkařů. Mlynář dále obdržel kousek louky a pole u cesty na Kostřici. Ke stavbě mlýna mu vrchnost poskytla dřevo. Každoročně obdržel také buk a louče na svícení. U mlýna byla postavena také pila, které ale zůstala ve správě vrchnosti. (MH)

Mlynářem, pro kterého vrchnost tyto podmínky připravila, byl Mates Köhler. Od něho koupil 16. 2. 1714 nově vybudovaný mlýn jeho syn Christoph Köhler za 130 kop. Při koupi zaplati 10 kop a mlýn splácel do roku 1743. Ve smlouvě je poznamenáno, že Mates  přidal svému synovi i pilu a mlýnské potřeby. K mlýnu patřili všichni mleči z Proseče a Kostřice a 3 sedláci ze vsi Olšiny. (MH)

V 60. a 70. letech 18. st. hospodařil na mlýně Adalbert Köhler (Kheller) s manželkou Doroteou. Mlýn byl tehdy v matrikách zapsán jako Kostřice čp. 21. (MH)

Koncem 80. let a v 90. letech 18. st. je uváděn mlynář Anton Hoke s manželkou Marií Annou Röslerin. Na mlýně se jim narodily 4 děti, synové Václav (1788), Johann (1791), Joseph (1792) a dcera Anna (1795). (MH)

V roce 1802 měl v hlavickém kostele svatbu mlynář z Podvápna Josef Ridl. Za manželku si bral Terezii Bergmannovou z Cetenova. Do roku 1823 se jim na mlýně narodilo 11 dětí. U křtů těchto dětí jsou často jako kmotři zapsáni mlynáři ze sousedních mlýnů Josef Müller a Florián Müller z Pytlíkovského mlýna a Franz Korselt ze mlýna v Zourově. Jako čtvrtý v řadě dětí se narodil syn Florián (1808), který pak po otci převzal mlynářské řemeslo. Florián Ridl (Riedel) se oženil s Johannou Rollovou z Dubé. Když se jim v roce 1831 narodilo první dítě, syn Josef Franz, je již Florián v matrice uváděn jako  mlynář v Novém Mlýně č. 1. Do roku 1838 se jim ještě narodily další 3 děti, Anna Elisabetha (1835) Ferdinand Franz (1836) a Florian (1838). V roce 1838 Johanna zemřela a Florian Riedel se znovu oženil. Jeho druhou ženou byla Anna, dcera mlynáře Josefa Reitera z Chocnějovic. V letech 1839 – 1865 se ji narodilo celkem 11 dětí. (MH)

Do své smrti v roce 1865 hospodařil na mlýně Florián Riedel. Vdova Anna se znovu provdala za Franze Pelanta ze Soběslavic a mlýn pronajali, nejprve Josefu Saifertovi z Valdic a potom v 70. letech Ignáci Třešňákovi ze Světlé pod Ještědem. Ignác Třešňák se oženil s dcerou Floriána Riedela z druhého manželstv Emilií (narozená 1844). Na mlýně se jim narodila dcera Rosina (1873) a dvojčata Adolf a Ignaz (1875), která však zemřela.(MH)

Na přelomu 70. a 80. let hospodařil ve mlýně jako nájemce Josef Lode původem z Písečné s manželkou Marií Annou. (MH)

Koncem 19. století koupil mlýn Josef Růta, narozený v roce 1869 ve Všelibicích. Za manželku měl Antonii Srbskou z Dolánek. První dítě, dcera Anna, se narodila ještě v Dolánkách (1892) a nejstarší syn Josef (1894) ve Všelibicích. Všech dalších 7 dětí se v letech 1896 – 1909 narodilo v již Novém Mlýně čp. 1. Mezi nimi byl i syn Václav (1902), který později po otci převzal mlýn. (MH)

1903 zničil mlýn požár a mlynář se rozhodl obnovit celé jeho zařízení. Pro pohon mlýnských strojů nepoužil už vodní kolo (na stabilním katastru měl mlýn 2 kola, za mlynáře Josefa Růty 3), ale v roce 1905 instaloval horizontální Francisovu turbínu od firmy Prokop a syn, jednu z prvních v okolí. (Sousední mlynáři sem chodili nové zařízení okukovat a sbírat zkušenosti, hned o rok později se objevila nová turbína ve mlýně v Zourově). (MH)

1903 zničil mlýn požár, mlynář Josef Růta ho obnovil a při té příležitosti zmodernizoval. (MH)

V roce 1930 převzal od otce mlýn Václav Růta, ačkoli to nebyl nejstarší syn. Václav utrpěl ve svých 17 letech ve mlýně těžký úraz. Při nahazování řemene na řemenici mu řemen těžce poranil levou ruku a druhý den mu ji museli v nemocnici amputovat. Josef Růta proto rozhodl, že mlýn připadne mladšímu synovi Václavovi, a pro staršího syna Josefa pronajal mlýn v Dolní Bukovině. (MH)

Po záboru pohraničí připadl mlýn i s pozemky od 1. 10. 1938 pod Sudety. Václav Růta se tomu však před úřady bránil a vymohl si, že od 9. 12. 1938 získali obyvatelé mlýna příslušnost k protektorátním úřadům a zůstali součástí okleštěné republiky. Václav Růta měl za manželku Zdeňku Bártovou z Vápna. Společně měli syna Zdeňka a dceru Ernu. (MH)

1938 semlel denně 24 q pšenize a žita, pouze námezdní mletí

Syn Václava Růty Zdeněk se po válce vyučil mlynářskému řemeslu, chodil do mlynářské školy v České Lípě. Rodinný mlýn však úřady zavřeli a mladý mlynář se neměl kde uplatnit. V 50 letech se přihlásil na inzerát v novinách a až do roku 1957 pracoval v pražských Pragomlýnech. (MH)

Po uzavření mlýna zde zemědělské družstvo ještě nějaký čas šrotovalo obilí ke krmným účelům. V 60. letech mlýn koupila Bižuterie, která v jeho okolí chtěla vybudovat rekreační středisko. Dělníci navozili do údolí malé chatky a vybudovali dva rybníky. Po roce 1968 obsadila nedaleký vojenský prostor ruská armáda, která v blízkosti podobné aktivity nestrpěla. Firma Bižuterie převedla mlýn a pozemky na stát. Dům začal pustnout. (MH)

Počátkem 90. let, kdy již žádná armáda prostor nehlídala, byl mlýn vyrabován a většina zařízení skončila ve šrotu. Dnes má budova nového majitele, který ji opravuje. (MH)