Stupenský, Weskův mlýn

Prvním známým majitelem byl Hynek Linhart (v letech 1795-1809), poté František Horáček (do roku 1813), následně Josef Šturm (1813-1859)

1857-72 Antonín Šturm

Po r. 1872 mlýn vlastnila rodina Weskova (Augustin a Gustav). Podle sčítání lidu žilo ve mlýně roku 1901 pět obyvatel, nejspíše rodiče Weskovi a tři svobodné děti. 10. listopadu 1911 ale Augustin Weska zemřel, čímž nastal v osudu mlýna zvrat. Syn Gustav v něm zhruba deset až patnáct let po smrti otce ještě skutečně mlel i pro širokou veřejnost. Oženil se v červnu roku 1913 s Češkou Františkou Dyrovou ze Štikova. Ta byla o osm let mladší, pár ale zůstal bezdětný.

Mlýn mlel pro veřejnost určitě ještě za první světové války, nejspíše ještě na konci dvacátých let 20. století.

Nejméně od počátku dvacátých let 20. století vedl v obci obecně oblíbený G. Weska velice svérázný život. Mlel již pouze pro svou potřebu a zabýval se s oblibou jinou aktivitou – lovem na svém pozemku a hlavně pytláctvím na úkor majetku jiných. Nijak se tím netajil a úspěšně unikal zátahům lesníků. V rodinné mytologii se dochovaly různé způsoby, jak svůj lup ukrýval – např. srnu zavěsil do vodního kola, zajíce uschoval do moučnice (do které plival žvýkací tabák, což odradilo vyšetřovatele od jejího prozkoumání). Pamětníci vzpomínají dodnes další Weskovy metody – např. chůzi pozpátku či ukrývání upytlačené zvěře v dětské kolébce. Zavěšení srny do kola potvrzuje i zachycená pověst v publikaci "Peckovské vesnice", ta dokonce upřesňuje, že Wesku stíhal hajný Rothmayer.

1930 Gustav Weska

Johann Spitschan ve svém vzpomínkovém textu na Stupnou v dobách před odsunem německého obyvatelstva již mlýnské kolo pamatuje pozastavené, mlýn mlel již velmi málo, vlastně jen pro potřebu majitele. V roce 1945 již ve mlýně žil jen Gustav Weska s manželkou.  Díky manželství s Češkou nebyl šestasedmdesátiletý Němec Weska po skončení války odsunut.

Mlynář a pytlák Gustav Weska zemřel 3. ledna 1952 v nedožitých třiaosmdesáti letech (jeho manželka nejspíše ještě dříve).  Po jeho smrti zřejmě nebyl v dosahu žádný příbuzný Weska, který by mohl mlýn převzít, navíc v atmosféře po únoru 1948 již bylo mlynářství komunistickým
režimem cíleně likvidováno. Vetchou budovu mlýna a přilehlé pozemky zdědil Gustavův synovec Zdeněk Langner (tehdy jedenatřicetiletý) z Pecky čp. 155, syn Weskovy nejmladší sestry.
Mlýn byl v té době podle dochované korespondence zřejmě „prozatímně chráněn“ jako památka.
Soukromé mlynářství již na počátku padesátých let 20. století nebylo možné provozovat, a tak jmenovaný Langner zařídil  vyjmutí mlýna z památkové ochrany a rozebral ho. Tím skončila zhruba stosedmdesátiletá historie mlýna čp. 6 ve Stupné.

Zdroj: Mgr. Matěj Pešta