Porupkovi – bíteští měšťané a mlynáři
Rod Porupků byl v uplynulých více než 200 letech velkým mlynářským rodem a jeho věve sahají do mnoha mlýnů na bítešsku. Rod je spojen s městem Velká Bíteš minimálně již od 30-leté války.
Nejstarší známý záznam je z roku 1643, kdy městský úřad prodal grunt, který byl po nedávném požáru neobydlený, Václavu Porupkovi (či Porubkovi). Dědici slevili z původní částky na 232 moravských zlatých. Bylo to bez závdavku a s každoročními vejrunky po čtyřech zlatých. Porupka pak roku 1671 koupil pohledávku na svém domě od Salomény, vdovy po Václavu Vencliříkovi z královského města Uničova, kterou zdědila po Janovi Vlašínským, a to dvanáct moravských zlatých patnáct grošů za tři zlaté hotově. Poté roku 1675 tentýž Václav Porupka, „…jsouc na vdovské stolici postavený a již hrubě věkem sešlý…“, přenechal grunt svému synovi Vítu Porupkovi, „…však na ten způsob, aby on Václav Porupka do své smrti, pokudž jeho Pán Bůh na tom bídným světě ponechati ráčí, jako ve svém vlastním byt svůj a odpočinutí jmíti mohl a v ničemž od Víta syna svého vlastního a od budoucí manželky jeho hindrován nebyl…“. Roku 1705 obec povolila Vítovi „…aby jak sám pro sebe, tak taky pro svou manželku a pro své dítky stodolu v nově svým nákladem v konci roli k obci patřící pod sádkami od města vlevo u vejvozu ležící vystavěl…“, což bylo v místě, kde předtím žádná stodola nestála. Do budoucna tato stodola neměla být právně vázána na dům. Vítovi tak přibyla další povinnost odvádět obci ze stodoly o svaté Kateřině, kdy se obměňoval městský úřad, jednu slepici. Později roku 1715 zdědil dům Vítův syn Václav Porupka, který jej roku 1738 splatil. Václav pak během svého hospodaření přikoupil několik rolí. Býval opakovaně i primátorem města, a to v období okolo let 1740 a 1750. Po Václavovi zdědil grunt neznámo kdy Antonín Porupka, po kterém jej v červnu roku 1785 koupil s dvanácti jitry (tj. zhruba šesti hektary) rolí Josef Weidlich za 640 zlatých. Dnes má dům č.p. 1, což svědčí o jeho významu ve městě v době číslování.
Zde přišel patrně Antonín Porupka roku 1785 k penězům, ze kterých zřídil roku 1794 pro svého syna tzv.Horní mlýn. Antonín byl původním povoláním švec, ale asi pod vlivem své manželky Kateřiny, dcery mlynáře Severina Wasinky? se rozhodl pustil se do podnikání v tomto oboru a založil v Bíteši tzv. Horní mlýn.
O této události je psáno v knize Jaromíra Kotíka, Všelicos z minulosti Velké Bíteše a okolí: "Horní mlýn je nejmladší ze všech bítešských mlýnů.O jeho založení existuje v městském archivu objemný spis z roku 1794. Mnohočlenná komise, v níž nechběli zástupci kraje a vrchnosti, posoudila veškeré důvody pro a proti, vyslechla i všechny zdejší mlynáře (ti nesouhlasili se stavbou) a rozhodla kladně o žádosti měšťana Antona Porupky, který prohlásil:"......nejsem mlynář, ale obuvník, tento mlýn zřizuji pro svého syna." Tak byl v části města zvané Chobůtky postaven vodní mlýn s náhonem, který v rodě Porupků zůstal až do dvacátých let 20. století. Potom jej odkoupil zdejší občan Antonín Krysl a značným nákladem celý objekt stavebně i funkčně přebudoval. Nevyrovnal se však s četými věřiteli a mlýn byl v dražbě prodán roku 1926 Tomáši Smutnému. Po stránce odborné vedl mlýn Václav Pecháček a to až do jeho likvidace v padesátých letech."
Horní mlýn měl uváděné parametry r. 1930: průtok 135ltr./sec, čistý spád 5m, výkon cca 6,75HP.
Původně stál o samotě v předměstí Bíteše zvaném Lánice, proto v matrikách nalézáme záznam Lanitz No. 22, později dostal při přečíslování domů nové označené a adresa zní Bítesch No. 43.
xx
Mlýn byl založen v roce 1794 (vodnimlyny.cz, 2013). V roce 1892 byli jeho majiteli Jan a Hermína Porubkovi (Vodní kniha, sv. VII, 1892, str. 293). Ve 20. letech mlýn od rodu Porubků koupil Antonín Krysl, poté ho prodal Tomáši Smutnému (vodnimlyny.cz, 2013). Podle Luňáka (1997, s. 88) po druhé světové válce byl mlýn pod správou Středomoravských mlýnů. Fungovat přestal roku 1964.
