mlýn v Dolním Cetně

Historie mlýna v Dolním Cetně je spjata s Niměřickým panstvím, tvrz existovala již v roce 1354. Poprvé se se zdejším mlýnem setkáváme v roce 1567, kdy byl držitelem panství Zdeněk Bzenský z Poruby a v uvedeném roce přikoupil ke svému panství mlýn v Podcetně. (MH)

V roce 1692 byl mlýn propachtován mlynáři Janu Sichovi, v roce 1709 zde byl mlynář Hejmon. Další pachtýř, Jan Hercík, přišel na mlýn v roce 1722 a za mlýn platil vrchnosti nájemné 50 zlatých a 80 korců obilí. Jelikož ale mlýn náležel třem vrchnostem, dělily se příjmy na šest dílů, z čehož dostala vrchnost bezenská 3 a 2/3 dílu (30 zlatých, 20 krejcarů a 2 denáry a 48 korců, 3  věrtele a 2 1/4 čtvrtce obilí), vrchnost všeliská 1 a 1/3 dílu (11 zl. 6 kr. 4 d. a 17 korců, 3 vt a 1/2 čtvrtce obilí) a niměřická 1 díl (8 zl., 20 kr. a 13 korců, 1 vt. a 1 1/4 čtvrtce obilí) (MH)

V roce 1764 koupil mlýn do dědičného držení mlynář Jiří Kavalír za 1600 zlatých rýnských. Mlýn měl tehdy dvě složení a stoupa na kroupy. Ve mlýně byl byt mlynáře o dvou místnostech s komorou, u mlýna bylo hospodářství obsahující chlév pro krávu, chlívky pro prasata, dvě zahrádky, kousek pole a louku. Kromě kupní ceny zaplatil Jiří Kavalír starému mlynáři Hercíkovi 200 zlatých za zrekonstruované a zčásti nově postavené hospodářské stavení. (MH)

Pokud mlynář potřeboval mlýnské kameny, musel ji je zaplatit, dopravu zajistila vrchnost, která také měla povinnost čistit náhon a potok. Opravy stavidla nebo zhotovení nového hřídele byly také prováděna na náklad vrchnosti. Mlynář dostával každoročně dva habry nebo jeden buk a jeden dub. Byl zavázán udržovat mlýn v dobrém stavu. Roční nájemné ze mlýna bylo nově stanoveno na 60 zlatých a 80 korců obilí. Ve mlýně se mlel i slad pro potřeby cetenského pivovaru, a to zdarma. Mlynář za to dostal z každé várky půl vědra piva, které bylo určeno ke spotřebě ve mlýně, nesměl ho dál prodávat. (MH)

V roce 1786 se na mlýně opět změnil držitel, přišel sem mlynář Josef Herfurt. Mlýn koupil za 2100 zlatých, nájem i povinnosti zůstaly stejné. V roce 1812 převzal mlýn po otci František Herfurt s manželkou Barborou. V roce 1840 přišel na mlýn Josef Hýbner, synovec Františka Herferta, který tímto opustil nedaleký mlýn v Podčejku. (MH)

V roce 1850 koupil mlýn Josef Šípek a v roce 1862 provozoval mlýn jeho syn Václav Šípek s manželkou Marií, rozenou Hybšovou. V tomto roce bylo také provedeno normování mlýna. Manželé Šípkovi neměli děti, mlýn převzal v roce 1873 rolník Václav Hybša, bratr mlynářky, který mlýn neprovozoval, ale pronajal ho. Na mlýn přišel nájemce ze mlýna Kotrčov Josef Beran z Tužína s manželkou Annou. (MH)

V roce 1876 bylo prováděno další normování mlýna, byl popsán pohon mlýna a zkontrolován cejch usazený do skály naproti stavidlům – znamení ve tvaru železné skoby s vodorovnou destičkou s letopočtem 1862. (MH)

V roce 1885 se majitelem mlýna stal statkář ze Svémyslic, syn Václava Hybši. Mlýn pronajal Františku Flodrmanovi, který pocházel z rodiny pekaře ze Strenic. Mlýn měl v té době zastaralé vybavení, proto nechal Štěpán Hybša vypracoval projekt na přestavbu mlýna firmou Hübner a Opitz z Pardubic. Dle tohoto projektu byla v roce 1889 nahrazena dvě vodní kola jedním s převodem síly na transmisi a počtem otáček 6,5 ot./min. Mlýn nechal vybavit novým strojním zařízením. Ve mlýně byla i pekárna, kde František Flodrman pekl chleba. V mlýnském řemesle pomáhali Flodrmanovi dva mlynářští chasníci. (MH)

Pro Štěpána Hybšu byl mlýn zátěží, proto ho v roce 1893 prodal cukrovaru. František Flodrman zde zůstal do roku 1904. Pak si mlýn pronajal Alois Řezáč. (MH)

V roce 1910 proběhla další rekonstrukce mlýna podle návrhu firmy J. Kohout Praha Smíchov. Vodní kolo bylo vyměněno za Francisovu turbínu s vodorovným hřídelem, spád 5 m, množství vody 180 l/s, výkon 9,2 HP. Část staré technologie byla ponechána, bylo přikoupeno další vybavení – loupací stroj, dvouválcová šrotovací stolice, 2 vysévače, reforma. Rekonstrukci i dodávku strojů provedla firma J. Kohout Praha Smíchov. Bylo také provedeno zvýšení budovy mlýna o jedno podlaží. (MH)

Od roku 1913 měl mlýn nájmu Josef Krejčí. (MH)

1930 Cukrovar v Dolním Cetně

Koncem 30. let převzal provoz mlýna Antonín Krejčí, syn Josefa Krejčího, který ho měl rovněž v nájmu. Majitelem mlýna byl stále cukrovar v Dolním Cetně. Stárkem se stal Josef Svárovský, který se zde vyučil. (MH)

Za války byl na mlýně instalován elektromotor, který mlýn rozjížděl. Když se otáčky elektromotoru a turbíny vyrovnal, byl pohon mlýna přepínán na turbínu.

Mlýn mlel do roku 1962, pak v něm byl sklad zdravotnického materiálu. Hospodářské budovy byly zbourány, zůstala pouze budova mlýna. (MH)

Po roce 1989 byl v restituci vrácen paní Pickové, rozené Bišické, ze sousední obce Pětikozly.

V 90. letech koupil budovy mlýna, která byla v havarijním stavu,  Petr Svárovský, vnuk posledního stárka Josefa Svárovského. Nový majitel mlýn zrekonstruoval k obývání, v přízemí je zámečnická dílna. (MH)