Obytná část: 1. byt v přízemí, 2. byt v patře
dům čp. 133 - výměnek, velká stodola, kůlny a sklepy
Areál bývalého mlýna s náhonem a splavem se nalézá ne levém břehu řeky Dyje, při cestě ze Starého Hobzí do Slavonic. Původ je doložitelný už do 12. století. Současná budova mlýna, respektive mlýnice je stavbou klasicistní.
Původ je doložitelný už do 12. století. Současná budova mlýna, respektive mlýnice je stavbou klasicistní. Odborná literatura uvádí, že se jedná o stavbu ze 16. století, jež byla během 19. století upravována. Část mlýna v roce 1901 shořela. V roce 1905 byl na troskách starého mlýna v původním dispozičním rozsahu vystavěn mlýn nový, jenž se dochoval do současnosti. O existenci původních stavebně-historických konstrukcí, jež jsou součástí nynější stavby, není pochyb. Dokládají to například kamenné sloupy z původní mlýnské hranice, jež byly druhotně využité jako sloupky vynášející stropní trámy mlecí podlahy v mlýnici. Dostavba z roku 1905 se pravděpodobně týkala především obytného stavení. K dalšímu stavebnímu rozvoji došlo ve dvacátých letech 20. století, ze kdy pochází kaple Nejsvětější Trojice, výminek a turbinový domek. Technologické zařízení mlýna pochází vesměs z dvacátých, respektive třicátých let 20. století.
Areál bývalého mlýna s náhonem a splavem se nalézá ne levém břehu řeky Dyje, při cestě ze Starého Hobzí do Slavonic, SZ od mostu přes řeku. Mlýnský náhon na řece Dyji přivádí vodu od splavu do objektu mlýna a dále odvádí zpět do říčního koryta. Stěny náhonu jsou taraseny z kamene. Splav na řece Dyji zadržuje a přivádí vodu do mlýnského náhonu. Mlýn jest periodický s tzv. uměleckým složením, který má oddělenou mlecí část žitnou a pšeničnou.
Areál Louckého mlýna je reprezentantem dnes již malého množství vesnických mlýnů s větší mlecí kapacitou situovaných na silnějších tocích a navíc intaktně dochovaných. Neobvyklá je existence samostatné mlýnice, která bývá většinou součástí obytného stavení. Z architektonického hlediska se jedná o vývojově velmi zajímavý areál. Většina objektů sice pochází z počátku 20. století, což neplatí pro budovu mlýnice. Ta si zachovala klasicistní podobu, v níž jsou patrné stopy předchozích stavebních období, například kamenné sloupy z původní mlýnské hranice. Přestože areál roku 1901 vyhořel, zachovaly se v některých částech obytného stavení a hospodářských budov historické konstrukce. Unikátní je rovněž vybavení areálu soukromou kaplí. Mimořádný význam mlýna spočívá v jeho zachované ucelenosti.
Areál Louckého mlýna odpovídá pojetí kulturní památky podle § 2 a 42 zákona č. 20/1987 Sb. O státní památkové péči.
1. obytné stavení:
Budova obytného stavení se nachází na jihovýchodě a východě areálu mlýna a je postavena na obdélném, lehce se zalamujícím půdorysu. Jeho severní část totiž kdysi bývala využívána jako stáje, jižní část přiléhá na západě k budově mlýnice. Jednopatrová budova je zakončena valbovou střechou a je kryta pálenými taškami — bobrovkami. Původní jižní část obytného stavení je v obou podlažích čtyřosá. Téměř všechny osy vyplňují obdélná, dvojitá, dvoukřídlá okna, osazená v mírných špaletách, respektive v líci fasády u oken v patře. Okna v přízemí jsou členěna šestitabulkovým rastrem, zatímco okna v patře mají členění do písmene T. Pravou přízemní osu naopak vyplňují novodobé vstupní dveře osazené v kamenném ostění. Tomuto vchodu předstupuje dřevěná, prosklená verandička, uzavřená sedlovou taškovou stříškou. Severní část obytného stavení je v přízemí pouze tříosá, zatímco patro je prolomeno čtyřmi okenními otvory. Mezi dvěma krajními okenními otvory v přízemí jsou umístěny obdélné prosklené novodobé dveře, jež jsou osazeny v kamenných zárubních. Okno situované nalevo od vstupu je stejné jako okna v přízemí jižní části, naopak okno napravo je sice také dvojité a dvoukřídlé, ale bez jakéhokoli členění. Levé okno v patře je také shodné s okny v patře jižní části, naopak zbylá tři obdélná okna jsou zcela novodobá. Plocha fasády je hladce štukově omítnuta bez jakýchkoli zdobných prvků. Také severní štít má štukovou fasádu a v úrovni patra je prolomen dvěma obdélnými okny se segmentovými záklenky. Výplně těchto okenních otvorů jsou novodobé.
Dispozičně je obytné stavení řešeno jako příčný trojtrakt, jehož střední část představuje segmentově zaklenutá vstupní chodba ústící až do mlýnice. V jižní části přízemí jsou dvě plochostropé místnosti se segmentově zakončenými okenními záklenky a širokými, dovnitř místnosti se rozevírajícími špaletami. V severní části přízemí jsou dvě klenuté místnosti. V první z nich, na níž kdysi navazovala černá kuchyně, se zachovala valená klenba s obloukovými výsečemi nade dveřmi. V zadní místnosti jsou dvě pole plackových kleneb do pasů a také segmentové záklenky oken i dveří. Tento prostor kdysi sloužil jako stáje, v současnosti je využíván jako obývací pokoj. Do patra se vstupuje po zděném vřetenovém schodišti, jehož prostor je zakončen klenbami do traverz. Obývací prostory v patře nebyly bohužel k účelům dokumentace zpřístupněny, ale dle slov majitelky se jedná o novodobé, plochostropé místnosti.
Krov obytného stavení je hambalkový s ležatou stolicí v plných vazbách. Spoje jsou čepované.
2. mlýnice:
Klasicistní jednopatrová obdélná budova mlýnice těsně přiléhá k severozápadní stěně jižní části obytného stavení. Je vyzděna z lomového kamene a zakončena nepravou mansardovou střechou se štíty na kratších stranách. Většina plochy střechy je kryta pálenými taškami bobrovkami, zatímco na štítech jsou eternitové šablony. Hmota fasády je nesourodá, místy opadává a místy je nově omítnuta a natřena. Severozápadní stěna je tříosá s nesymetrickým rozmístěním otvorů, způsobeným odlišným rozložením jednotlivých podlaží mlýnice ve vztahu k úrovni okolního terénu. Vstup zvenčí do suterénu mlýnice zajišťují nejen dřevěné jednokřídlé dveře umístěné v severovýchodním štítu, ale také jednokřídlé dveře svlakové konstrukce osazené v kamenném ostění v hlavní severozápadní zdi. Do zvýšeného přízemí se naopak vstupuje přes peron se zděným schodištěm zakrytým plechovou stříškou.Zbylé otvory severozápadní stěny jsou okenní, osazené ve špaletách, se segmentovými záklenky a okenními výplněmi rozčleněnými na množství malých tabulek. Prostor podkroví je osvětlen dvěma obdélnými okny prolomenými v každém štítu. Tato okna jsou osazena v líci fasády a jsou členěna šestitabulkovým rastrem.
Interiér mlýnice je specifický v rozložení podlaží — spodní podlaží mlýnice se nachází v mírně zapuštěném suterénu, mlecí podlaha odpovídá úrovni zvýšeného přízemí a manipulační podlaha se svými dvěma úrovněmi je situována v prostoru podkroví. V interiéru se zachovaly segmentové záklenky oken a dveří s jejich původními výplněmi. Podlahy všech nadzemních podlaží jsou tvořené dřevěnými prkny, zatímco podlaha suterénu mlýnice je betonová. Mlýnice má několikaúrovňový vaznicový krov mansardové konstrukce s vrcholovou vaznicí a stojatými stolicemi. Vrcholová vaznice je podepřena svislým sloupkem. Podélné i příčné ztužení je tvořeno pásky, zatímco plná hlavní vazba je ztužena kleštinami. Tesařské spoje krovu jsou čepované.
3. strojovna a truhlářská dílna:
K jihozápadní stěně mlýnice přiléhá obdélná budova strojovny a truhlářské dílny. Strojovna byla postavena v roce 1927 k umístění parní lokomobily, která byla součástí technologického zařízení jen do roku 1930. Strojovna s dílnou je jednopatrová budova zakončená sedlovou střechou krytou taškami. Jihovýchodní i severozápadní stěna je dvouosá, zatímco jihozápadní štít je jednoosý. Všechny okenní otvory mají segmentové záklenky a jsou vyplněny skly rozčleněnými na šestnáct tabulek s horní čtyřtabulkovou ventilací.
5. bývalé stáje:
Objekt bývalých stájí přiléhá k západní stěně severní části obytného stavení. Jedná se o obdélnou přízemní budovu zakončenou pultovou střechou krytou eternitem. Západní zeď je hladce štukově omítnuta a završena odstupňovanou římsou. Téměř uprostřed je prolomena obdélným dveřním otvorem, vyplněným jednokřídlými dřevěnými dveřmi. Severní štítová zeď je také hladká štuková a v úrovni podkroví je prolomena jedním malým, segmentově zaklenutým okénkem. V interiéru stájí se dochovaly klenby do traverz a původní kamenné žlaby pro zvířata. Podlahu tvoří udusaná hlína. Naproti vstupním dveřím je novodobě zazděná, segmentově klenutá nika, která původně vedla do prostor nynějšího obývacího pokoje v obytném stavení. Vjižní části stájí je umístěno zděné vřetenové schodiště vedoucí na půdu, která sloužila jako seník.
6. kolna a sklípek:
Jedná se o budovu obdélného půdorysu, která je zakončena sedlovou střechou krytou pálenými taškami bobrovkami. Původně zřejmě otevřená pilířová kolna je dnes v levé části uzavřena velkými obdélnými vraty. V interiéru se zachoval povalový strop. Kolna má vaznicový krov se stojatou stolicí.
K severozápadní štítové zdi kolny přiléhá přízemní nadzemní sklípek, do něhož se vchází půlkruhově zaklenutými dveřmi. Interiér sklípku je valené klenutý a slouží k uskladňování potravin.
7. stodola:
Jedná se o jednopodlažní budovu zakončenou sedlovou střechou krytou pálenými taškami bobrovkami. Oba postranní štíty jsou v úrovni podkroví bedněné. Stodola je v ose jihozápadní strany otevřena segmentovým vstupem s cihlovým záklenkem, vstup uzavírají dvoukřídlá vrata s točnicovou konstrukcí. V levé části jihozápadní stěny je původně oddělená obdélná průjezdná prostora otevřená segmentovými vstupy. Krov je vaznicový s kleštinami a ležatou stolicí.
8. bývalý výminek Čp. 133:
Výminek byl postaven na obdélném půdorysu roku 1923. Je to přizemní stavba s eklektickou štukovou fasádou a se sedlovou střechou, která je však na východní straně doplněna valbou. Zdobné prvky na fasádě představují armovaná nároží a okenní šambrány. Všech pět okenních os u jižního průčelí je vyplněno špaletovými, dvojitými, dvoukřídlými okny s horní ventilací. Okna dosedají na parapet a na zbylých třech stranách jsou lemována profilovanými, štukovými šambránami. Šambrány jsou zdobeny ve svislých částech triglyfy se třemi střapci na koncích a v horní vodorovné části mají zvýrazněný vrcholový klenák Vstup do objektu je umístěn ve východní štítové zdi a je opatřen novodobými dřevěnými jednokřídlými dveřmi. Západní štítová zeď je naopak v úrovni podkroví prolomena dvěma malými čtvercovými špaletovými okénky, jež jsou lemována hladkými paspartami. Štít je v horní části po stranách zdoben hladkým štukovým lemem.
Interiér je rozčleněn na pokoj, kuchyň, komoru a předsíňku a je celý plochostropý.
9. kaple Nejsvětější Trojice:
Kaple Nejsvětější Trojice byla postavena roku 1920. Ze západní strany je ohraničena zděnou podezdívkou a zděnými sloupy, mezi nimiž je napnut plaňkový plot. Jedná se o novogotickou stavbu s půlkruhově zakončeným presbytářem orientovaným k severovýchodu a sedlovou taškovou střechou. V jihozápadní průčelní zdi je umístěn půlkruhově zakončený vstup, osazený dřevěnými, dvoukřídlými dveřmi rámové konstrukce, jejichž půlkruhový nadsvětlík je vyplněn čtyřmi barevnými tabulkami skla, vytvářejícími ornament poloviny slunce. Horní polovina obou křídel vstupních dveří je prosklená a opatřena ozdobnou kovanou mříží. Po obou stranách hlavního vstupu jsou prolomeny niky s lomeným obloukem. Oblouky všech tří otvorů jsou lemovány linií téhož štukového dekoru — křížku. V západní i východní obvodové zdi je prolomeno po jednom sdruženém novogotickém oknu, jehož ozdobné štukové lemování v horní části dosedá na hlavice štukových sloupků. Fasáda obvodové zdi je hladce štukově omítnuta, s jemným členěním do lizénových rámů, a zakončena mohutnou odstupňovanou korunní římsou. Jihozápadní průčelí je zakončeno štítem, jenž má po stranách dvě malé věžičky s plechovou stříškou a kovovým křížem. Plocha štítu je hladká, štuková a uprostřed prolomena dvěma vysokými úzkými okny, zakončenými lomeným obloukem. Ve vrcholu štítu je vztyčen ozdobný kříž.
Interiér kaple je zaklenut valenou klenbou, jež je doplněna dvěma páry trojúhelných výsečí. Okna jsou osazena v půlkruhových výklencích, jejichž špalety se dovnitř otevírají. Podlaha je vydlážděna keramickými dlaždicemi dvou barev. Mobiliární vybavení kaple není předmětem návrhu na prohlášení za kulturní památku.
Předmětné budovy souboru Louckého mlýna jsou autenticky stavebně-historicky dochované objekty z počátku 20. století s prvky stavby z období klasicismu a druhotně usazenými prvky z doby před klasicistní výstavbou. Mlýn představuje cenný příklad technické památky a jedná se o zajímavý celek dokládající vývoj moravského mlýna od středověku po současnost.
Budovy souboru Louckého mlýna pochází převážně z roku 1905, kdy byly na troskách staršího mlýna, který lehnul popelem, vystavěny nové budovy, přesně korespondující s původním dispozičním rozložením. V rámci této výstavby byly využity původní stavebně-historické konstrukce. Ve 20. letech 20. století došlo k dalším stavebním úpravám a modernizaci mlýna. V této době byla dostavěna kaple, výminek a turbinový domek a zásadně zmodernizováno technologické zařízení, které je již prohlášeno za kulturní památku. V tomto kontextu je ojedinělá i existence vlastní kaple, jakožto homogenní součásti souboru, která není častým jevem u mlýnů tohoto typu. Výstavba kaple svědčí o výsadním postavení místních mlynářů, což podtrhuje kultumě-historickou hodnotu celého mlýna. Většina objektů sice pochází z počátku 20. století, nicméně v souboru jsou stále znatelné klasicistní prvky, které vznikly při nové výstavbě po požáru v roce 1897 a druhotně i použité prvky z původního středověkého mlýna. Celý areál je tak jedinečným dokladem stavebního vývoje mlýna a způsobu obývání a využívání areálu. Mlýn představuje cenný příklad technické památky a jedná se o zajímavý celek, dokládající jeho funkční a hospodářskou provázanost s okolím. Mlýnský areál rovněž představuje výrazný krajinotvomý prvek, který zhodnocuje své bezprostřední okolí.
Památkově velmi hodnotný a mimořádně malebný celek svého druhu, jehož vývoj byl dovršen na počátku 20. století, ale v němž se dochovaly zbytky starých konstrukcí, přinejmenším ze 16. století. Všechny stavební etapy, které se v areálu uplatňují, vykazují nespornou památkovou hodnotu. Nezanedbatelnou součást hodnoty celku tvoří i vnitřní zařízení a celkové technologické schéma, jehož část — náhon a jez, již kulturní památkou jsou.
