Rajhradský mlýn

Mezi klášterem a městem stojí majestátně starý rajhradský mlýn, který se v nepotvrzených pramenech objevuje již k roku 1092, ovšem určitě v roce 1340, kdy se v listině probošta Vítka jmenuje mlynář Martin na mlýně Strumen. Mlýn byl po celá staletí benediktiny rozšiřován a zvětšován až do dnešní podoby. V 19. století měl mlýn osm hnacích kol na spodní vodu. Syn mlynáře Antonína Tomka ml., Alois zřídil v roce 1902 ve mlýně elektrárnu, která dodávala elektřinu do celého Rajhradu. V roce 1914 probíhalo jednání o zřízení nové elektrárny, projekt se ale neuskutečnil. Roku 1925 koupil mlýn Otto Doležálek, jenž zde zřídil moderní válcový mlýn a provozoval elektrárnu s kaplanovou turbínou o 114 HP a strojírnu. Po znárodnění byl areál využíván především pro zemědělskou výrobu, se kterou současný majitel pokračuje i nadále. Elektrárna je rovněž v provozu.

xxx

První písemná zmínka o mlýně v Rajhradě se objevuje v roce 1092. Za škody při ozbrojeném konfliktu mezi českým králem Vratislavem a jeho bratrem, brněnským knížetem Konrádem, měl darovat Konrád rajhradskému klášteru také mlynáře v Rajhradě. Listina probošta Vítka z 12. března 1340 jmenuje mlynáře Martina na mlýně Strumen, což je staroslovanský výraz pro pramen. Rajhradský mlýn byl nepochybně zřízen na nejsilnějším říčním rameni Svratky a v místě, kde vyvěral silný pramen, který dal mlýnu v nejstarší době jméno. Ještě v roce 1594 se zahradě u mlýna říkalo Strumen. V roce 1483 byl zpustlý mlýn klášterem prodán bratrům Prokopovi a Vavřincovi z Čeladic i s lesíkem na zřízení mlýna nového.
V roce 1555 byl mlýn klášterem znovu postaven a pronajat mlynáři Vítkovi Morávkovi. Od roku 1639 pronajal probošt Jiří Vojtěch mlýn Michalu Černiovskému, který byl povinnen odvádět klášteru čtvrtinu ze všeho vymletého obilí a z každého sladu dvě vědra piva „pořádnýho“. V roce 1645 téměř zničili mlýn a pilu v Rajhradě švédští žoldáci. Za mlynáře Jakuba Pikouse přišla proboštovi Celestýnu Arletovi 30.7.1666 stížnost brněnského mlynářského cechu na neoprávněné mlynáře v Rajhradě. Probošt jim ale sdělil, že nemůže nutit své mlynáře do brněnského cechu. V roce 1677 byl mlýn přestavěn a zvětšen. Kolem roku 1704 měl mlýn již sedm složení a kašník pro výrobu kaší. Mlýn tehdy spravoval Heinrich Otto, který jako první v Rajhradě užíval mlynářskou pečeť. V letech 1748 až 1771 za mlynáře Františka Kořesky dostal mlýn o osmi složeních dnešní podobu. V roce 1781 byl zřízen nový jez, který způsobil dlouholeté spory o výšku vody. Stížnost modřického mlynáře řešil dokonce i olomoucký arcibiskup hrabě Colloredo.

V roce 1786 prodal klášter mlýn emfyteutickým právem formou poddanského dědičného držení s povinností odvádět feudální rentu. O prodeji mlýna licitovalo 31. července 1786 pět mlynářů z okolí. Mlýn získal za 4370 zlatých a roční činži 1045 zlatých a 30 krejcarů vojkovický mlynář Anton Tomek. V roce 1800 zničila velká voda malou stranu mlýna z roku 1771, kterou znovu postavil nájemce Jan Marek.
Syn mlynáře Antonína Tomka ml., Alois zřídil v roce 1902 ve mlýně elektrárnu, která v roce 1903 rozsvítila klášter, roku 1904 zemský sirotčinec a postupně i celý Rajhrad!
V roce 1925 koupil mlýn Otto Doležálek, jenž zde zřídil moderní válcový mlýn a provozoval elektrárnu s kaplanovou turbínou o 114 HP a strojírnu, ve které se vyučilo množství řemeslníků z Rajhradu a okolí. V roce 1945 byl mlýn zkonfiskován jako německý majetek a Otto Doležálek vyřešil bezvýchodnou situaci sebevraždou.
Od roku 1949 užívalo strojírnu a elektrárnu zemědělské družstvo Rajhrad a Okresní stavební podnik v Židlochovicích. V roce 1956 byl mlýn rozhodnutím příslušného ministerstva jako přebytečná mlýnská kapacita určen k likvidaci. Budovu mlýna užíval Výkupní podnik Brno pro skladování obilí. V současné době (kolem roku 2008) vlastní budovu starého rajhradského mlýna firmy zabývající se zemědělskou a potravinářskou výrobou: Oseva Brno a Dominát Holasice. Samotnou elektrárnu provozuje rodina Konečných z Čejkovic.