Zámecký mlýn

Mlýn je rozdělen na objekty bývalého mlýna - mlýnice, obytný dům, které spolu souvisí, a hospodářské budovy. Obě části jsou od sebe odděleny náhonem.
Na rohu obytného domu je postavena kulatá věžička.
Renesanční mlýn v Nejdku je ojediněle dochovaným torzem vodního díla. Zmínky o starším doložení a souvislost se zdrojem vody a posléze elektrické energie pro zámek v Lednici z něj činí významný stavebně-technický doklad vodního hospodaření.
Lokalita Nejdek, jehož katastr je situován do oblasti původně širokého povodí řeky Dyje, tvořící zde lužní oblast, patří mezi starobylá, nejpozději od 9. století kontinuálně osídlená místa. Existence vodního mlýna je zde doložena již ve středověku a velkorysost jeho do současnosti dochované stavební podoby vypovídá o jeho lokálním významu. Areál se nachází na sev. okraji obce a v jádře tvoří dispozičně k sobě přiléhající obdélné objekty mlýna a mlýnice. Samostatné zastřešení zvalbením do lichoběžníkově převýšených štítů a akcentací sz. nároží výrazným válcovitým arkýřem s kuželovým zastřešením, odkazují na stavební produkci 2. pol. 16. století.
Vodní dílo tvoří čtyři stavby - budova mlýna, mlýnice, náhon a strojovna nad náhonem. Mlýn a mlýnice jsou štítově orientovány k rameni Dyje.
Areál mlýna leží v krajinné památkové zóně Lednicko - valtický areál a na území památky s mezinárodním statusem. Představuje v tomto regionu ojediněle dochované torzo vodního díla na místě, kde byl již od středověku vodní mlýn doložen. Budova mlýna je typologicky shodná se zbořeným mlýnem v Dolních Věstonicích.
Mlýnice je součástí torzálně dochovaného pozdně renesančního mlýna, významného dokladu architektonického i technického vývoje s vazbou na rod pánů z Lichtenštejna.
Prostor mlýnice vznikl ve své hmotě jako součást celkových stavebních úprav vrchnostenského mlýna na řece Dyji po roce 1550. Doloženy jsou další úpravy technologií v 19. a 20. století.
Mlýnice hmotově navazuje na budovu mlýna na sv. straně a má stejný obvodový půdorys. Průčelí je členěno mělkým rizalitem, prolomeným segmentově zaklenutým otvorem vrat, nad nimž je umístěn zvon, krytý malou sedlovou střechou na dřevěné konstrukci. Zalamovaná profilovaná korunní římsa nese nad rizalitem zvalbenou stříšku. Lichoběžníkový štít průčelí je prolomen dvěma pravoúhlými okny se šambránou. Střecha je sedlová s valbičkou. Jednotraktová prostora je překryta záklopovým stropem, neseným dřevěnými sloupy s tordovaným dříkem.
Jedná se o architektonicky i technicky cenný doklad s dlouhodobou kontinuální funkcí a zachováním části autentických prvků, nedílnou součást pozůstatků areálu zdejšího mlýna.
Strojovna je součástí torzně dochovaného pozdně renesančního mlýna, významného dokladu architektonického i technického vývoje s vazbou na rod pánů z Lichtenštejna.
Součást renesančního mlýna s pozdějšími technologickými úpravami.
Strojovna je umístěna kolmo na vodoteč náhonu, je to obdélná stavba o třech osách s pravoúhlými okny, je krytá rovnou střechou a přístupový prostor před ní pultovou střechou nesenou dřevěnou konstrukcí.
Jedná se o architektonicky i technicky cenný doklad s dlouhodobou kontinuální funkcí a zachováním části autentických prvků, nedílná součást pozůstatků areálu zdejšího mlýna.
Vodní dílo tvoří čtyři stavby - budova mlýna, mlýnice, náhon a strojovna nad náhonem.
Mlýn zde stával již ve středověku, současné stavby pocházejí z pozdní renesance asi po pol. 17. století s pozdějšími úpravami
Soubor věcí býv. vodního mlýna je ojediněle dochovaným torzem vodního díla v regionu jižní Moravy, na místě, kde byl doložen vodní mlýn již ve středověku, v území krajinné památkové zóny Lednicko-valtický areál. Architektonicky i technicky jde o cenný dokument kontinuálního vývoje vodního mlýna v dané lokalitě.
dříve mlýn a obydlí mlynáře, nyní rekreační objekt, výhledově ateliér
J.Matuszková, 1998
Areál mlýna je umístěn v krajinné památkové zóně Lednicko - valtický areál. Budova mlýna i mlýnice jsou štítově orientovány k rameni Dyje svými lichoběžníkovými štíty zpod vysokých polovalbových střech. Dle historických pramenů stával mlýn na tomto místě již ve středověku, nynější budovy pocházejí z období pozdní renesance (asi po pol. 17. stol.) s pozdějšími úpravami. Samotná budova mlýna je typologicky shodná se zbořeným mlýnem v Dolních Věstonicích. Spočívá na obdélném půdorysu, se zvýšeným přízemím a s nárožním válcovitým arkýřem na kónicky tvarované noze s mohutným volutovým patníkem, arkýř je členěn profilovanou kordonovou římsou, ve zvýšeném přízemí prolomen třemi pravoúhlými okny. Vyložená profilovaná korunní římsa nese nad arkýřem kuželovou střechu s makovicí a korouhvičkou ve vrcholu, a dále probíhá po obvodu budovy. Vstupní průčelí je sedmiosé se šesti pravoúhlými okny, které byly v době klasicistních úprav fasády opatřeny okenicemi. Sedmou osu představuje pravoúhlý vchod s portikem, přístupný dvouramenným schodištěm s parapetem. Portikus je kryt zvalbenou střechou s makovičkou ve vrcholu. Pod druhou okenní osou zleva od nárožní arkýřové věžice předstupuje před fasádu segmentově klenutý výstupek portálu, chránící schodiště a vchod do sklepa. Portál má mírně tvarovaný štít a je kryt sedlovou stříškou. Obytná budova je jednotraktová, místnosti jsou klenuté křížovou klenbou s hřebínky. Průběžná profilovaná korunní římsa nese vysokou sedlovou střechu s polovalbami, ve vrcholu nad štíty po makovici. V lichoběžníkovém štítu jsou umístěna dvě okna v segmentovém záklenku. Na pozemku 134/4 dle dobových fotografií bývala zahrádka.
Budova mlýnice navazuje na budovu mlýna, má stejný obdélný půdorys - jednotraktová prostora je překryta trámovým stropem, neseným dřevěnými sloupy s tordovaným dříkem.
Střecha je rovněž sedlová s polovalbou, obě budovy jsou kryty pálenými taškami bobrovkami.
Budova strojovny je umístěna kolmo na vodoteč náhonu. Jde o stavbu na obdélném půdoryse, se třemi osami v průčelí, v prostřední je umístěn vstup, po jeho stranách pravoúhlá okna. Strojovna je kryta moderní plochou střechou a neobsahuje cenné prvky, je však důležitým dokumentem vývoje mlýnské technologie. Strojní zařízení chybí.
Vedle stojící rodinný dům č. p. 16, který je patrně nejstarší mlýnskou budovou, je po mnoha přestavbách natolik modernizován, že zcela postrádá autentické prvky.
Soubor se vyznačuje zachovalou architekturou z období renesance, rovněž jde o nejvýznamnější stavebně historickou stavbu v obci Nejdek a spoluvytváří estetické prostředí obce. Funkční vodní mlýn na tomto místě byl zrušen a zasypán teprve v roce 1969.
Soubor věcí bývalého vodního mlýna v Nejdku u Lednice č. p. 17 na okr. Břeclav je ojediněle dochovaným torzem vodního díla v regionu jižní Moravy, na místě, kde byl doložen vodní mlýn již ve středověku, v území krajinné památkové zóny Lednicko-valtický areál. Architektonicky i technicky jde o cenný dokument kontinuálního vývoje vodního mlýna v dané lokalitě.