mlýn Oldřicha Prášila

Přízemní mlýn, který byl na umělém vodním kanálu postaven patrně již před několika staletími, patřil od roku 1923 manželům Josefu a Františce Pleštilovým. Roku 1938 jej i se sousední vodní nádrží koupil František Prášil (1868–1954) pro svého syna Oldřicha. Brzy po tomto datu nechal Oldřich Prášil (1912–1984) společností Akciová strojírna a slévárna Union z Českých Budějovic zvýšit starý mlýn o dvě podlaží a nainstalovat nové strojní zařízení. Firma Union do jednoduché zděné stavby s dřevěnými podlahami a stropy nainstalovala sila o kapacitě 600 q obilí, po jedné šrotovací, vymílací a dvojité stolici. Pokud dostačovala nádrž, poháněla mlýn Francisova turbína 10 HP (osazená již v roce 1925), po pěti hodinách ji nahradil elektromotor 30 HP. Denní výkon činil 100 q žitné nebo pšeničné mouky a k obsluze stačili dva lidé. V roce 1953 byl mlýn znárodněn, současně zrušen vodní pohon a nadále využíván pouze elektrický. Provoz převzaly Pekárny a cukrárny Jičín, později n. p. Mlýny a těstárny Pardubice, po ukončení mletí roku 1984 spravoval objekt MNV Železnice. V roce 1991 byl mlýn vrácen v restituci rodině stavebníka. Od roku 2009 majitelé pracovali na obnově budovy i strojů, a po dvou letech otevřeli soukromé muzeum Mlýn Oldřicha Prášila, v němž veřejnosti zpřístupňují mlýnici s kompletním strojním zařízením z konce třicátých let 20. století formou komentované prohlídky.