pojmenování: Brouskův - přinejmenším od 17. st., ale označován také jako Červený (možná podle barvy střešní krytiny)
1534 Brousek od mostu z Blatníkova mlýna
1564 Bárta na Blatníkově
1591 Klement Brousek - v literatuře mlýn uváděn mezi zrušenými, přesto se v mletí pokračovalo a to i po30.leté válce.
1597 i 1612 Klement Brousek
Původně mlýn náležel ke keblanskému statku, s nímž ho koupili v roce 1650 zlatokorunští cisterciáci (mlynáři poddanými kláštera)
kolem 1640 je uváděn mlynář Martin Brousek, v roce 1650 Martin Brousek z Brouskova mlýna
1660 Martin Brousek, mlynář se žení s dcerou nebožtíka Havla Svitáka z Jednot
24. 9. 1661 potyčka u Brouskova mlýna - Daniel KOVÁŘ, Třebeč - jaká byla, jaká je, Borovany 2014, s. 13-16.
zde je jako účastník uveden mlynář Martin Höpfl neboli Brousek z Červeného mlýna, zemřel 1689.
Poté zde hospodařil František Heppl (Höpfl) nebo Brousek, zemřel 1732.
Od 1749 patrně Josef Fiala (před ním snad Kašpar), 11. listopadu 1760 ho postupuje nevlastnímu synovi Martinu Höpflovi, s podmínkou že Höpfl přenechá Fialovi a jeho ženě Evě nedaleký Noskův mlýn včetně pozemků a lávky. Cena Brouskova mlýna byla při předávání stanovena na 583 zl .a 20 krejcarů. Spolu s mlýnem přenechal Fiala i mnoho inventáře - viz. kniha Třebeč., s. 66. Cena mlýna tímto stoupla na 1086 zl. 48 kr. a 3 denáry. Koncem října 1786 učinil Martin Höpfl prohlášení, že po jeho smrti má mlýn připadnout synu Martinovi. Zřejmě pak předal hospodářství na Brouskově mlýně synovi a sám s odstěhoval na vedlejší mlýn Noskův. (*pozn. )
Mlynářem zde zůstal Martin Höpfl mladší asi 25 let. Asi v roce 1811 převzal mlýn syn Matěj Höpfl (v ceně 2550 zl.). Matějovou manželkou se stala Terezie roz. Dvořáková neboli Lospecová. V letech 1841-43 postavil Matěj H. se svolením vrchnosti ještě pilu.
1826 Mathias Hepel
Roku 1845 proběhlo úřední ocenění obou mlýnů:
Brouskův mlýn - 3900 zl. + pila 300 zl.
Nožičkův mlýn - 850 zl. + pozemky 1962 zl. 46 kr.
Mlynář Matěj Höpfl - Heppl zemřel 30. 5. 1850 - podle závěti připadly oba mlýny čp. 23 a 24 jeho synu Ondřeji Hepplovi v ceně 5000 zl. konvenční měny. Rozhodnutím budějovického okresního úřadu z 30. 11. 1854 bylo majiteli mlýna potvrzeno právo rybolovu v přilehlém úseku Stropnice. Na základě svatební smlouvy z roku 1864 se spolumajitelkou mlýnů a pozemků stala manželka Marie roz. Panská. Ta však po několika letech zemřela a celý majetek tak spravoval vdovec Ondřej Heppl (1869). Již na podzim 1869 se konala nová svatba a Ondřej opět pojistil spoluvlastnické právo nevěstě Marii roz. Hanzalové.
V srpnu 1879 se majitelkou stala Alžběta Chuchlová, od listopadu 1883 manželé Petr a Eva Sigmundovi - o rok později Petr umřel a tak se Eva Sigmundová stala jedinou držitelkou mlýna.
sčítání lidu 1890 (k 1./1891)
Třebče čp. 24 "U Brousků"
majitel bytu Eva Sigmundová (*1848), mlynářství, držit. mlýna, polní hosp.
syn Petr Sigmund (*22.4.1869), mlynářský pomocník, čeledín v polním hospodářství
4 dcery, synovec v ošetřování
František Kratochvíl (*23.9.1852), mlynářský stárek
Víncenc Stěnka (*1857), noclehář, mlynářský krajánek
1 kůň, hovězího dobytka 4, 1 koza, 11 prasat
(srv. https://digi.ceskearchivy.cz/637868/2 - edit PK)
1903 - manželé Petr a Marie Sigmundovi
sčítání lidu 1921
mlynář Petr Sigmund (*1869 Buková)
Stav 1930
Třebeč čp. 24, Petr Zikmund, mlýn a pila, 2 kola na spodní vodu, průtok 2 m3/s, spád náhonu 0,5 m, výkon 4 HP
léto 1935 - Václav a Marie Sigmundovi
Po 1939
Mlynář Václav Sigmund doplatil na černé mletí - spolu s manželkou pak skončili v konc. táboře, oba však ve zdraví přežili (31. července 1944 došlo k zatčení rodiny Sigmundových – Václava a Marie z čp. 24 a Karla a Marie z čp. 30 kvůli ukrývání hledaných osob. Všichni byli vězneni do konce války, jen Marie z čp. 30 byla propuštěna po výslechu). Jiný zdroj uvádí, že Sigmund byl zatčen budějovickým gestapem v červenci 1944 kvůli přechovávání uprchlého vězně Doubka. Při výslechu byl týrán a bylo mu vyraženo několik zubů. Mlynář se však nepřiznal a zvláštní soud ho osvobodil. Vyšetřovatel Krannl odmítl Sigmunda propustit a ten bez soudu putoval do Terezína a poté do KL Flossenbürg, kde byl držen až do konce války.
(POZN. Nejspíš došlo ke zmatení - tj. možná jde i o jiné příslušníky rodiny S. než mlynáře ?!)
(PK via Jan CIGLBAUER, Hrdelní případy Mimořádného lidového soudu České Budějovice 1945-1948. Potrestání kolaborantů, udavačů a válečných zločinců z Českobudějovicka, Jindřichohradecka a Českokrumlovska, Praha 2018, s. 280.)
1951 - povodeň ohrožovala Sigmundův mlýn (D. KOVÁŘ, Třebeč, s. 34)
srpen 2002 - při povodni zaplaven z velké části Brouskův mlýn i s pilou
------------------
* pozn. - Brouskův mlýn a nedaleký Nožičkův (který dnes již neexistuje) bývaly pod jedním majitelem, Nožičkův (Nuskův, Noskův) sloužil jako výměnek pro mlynáře, kteří odstoupili Brouskův mlýn synům.
Třebeč - jaká byla, jaká je - s. 65-66.